Malá kniha meditací: V malosti života objevíte velkolepé chvíle!

Proč medi­to­vat? Protože je to vlast­ně for­ma „uží­vá­ní si živo­ta“. Protože medi­ta­ce může být cíle­ná for­ma odpo­čin­ku pro duši, ale také ji může­te prak­ti­ko­vat ve všed­ní dny a při čin­nos­tech, kte­ré běž­ně dělá­te – a pak jde spí­še o vědo­mé sou­stře­dě­ní se na pro­ži­tí toho, co prá­vě dělá­te. Stephanie Brookes roz­hod­ně změ­ní úhel pohle­du kaž­dé­mu, kdo si mys­lí, že medi­ta­ce je tichá čin­nost pro vyvo­le­né, nebo pro ty, kdož se tomu pros­tě chtě­jí věno­vat.

Ne, medi­ta­ce je pou­ze plné pro­ží­vá­ní oka­mži­ku a zklid­ně­ní mys­li.

Jo, tře­ba se takhle vědo­mě nau­čit naku­po­vat.

Nebo mýt nádo­bí. I jen vní­mat pěnu, struk­tu­ru nádo­bí, tep­lo­tu vody – oby­čej­ně tyhle věci vůbec nevní­má­me, ale… co se sta­ne jinak, když najed­nou v tom všem ucí­tí­te pří­tom­nost?

Najednou začne­te přes­ně vidět a cítit, co dělá­te, poma­lu zefek­tiv­ní­te svou čin­nost, napří­klad pře­sta­ne­te bez­hla­vě naku­po­vat, nebo si u mytí nádo­bí na duši odpo­či­ne­te díky pomaz­le­ní se s heb­kou pěnou a uvě­do­mě­ní si hor­ké­ho talí­ře vyta­že­né­ho z hor­ké vody. A efek­ti­vi­ta, kte­rá jde ruku v ruce s tím, že se pře­sta­ne­te vyčer­pá­vat nau­če­ným chro­nic­kým stre­sem je tím, co by mělo vyšvih­nout váš život k lep­ším výši­nám.

S kaž­dou dal­ší strán­kou jsem muse­la dát autor­ce za prav­du a její nesná­ze s kla­sic­ky poja­tou medi­ta­cí byly přes­ně tím, co jsem cíti­la taky a kvů­li čemu jsem za tím­to zavře­la cel­kem brzy a defi­ni­tiv­ně vrát­ka.

Nyní mě je nau­či­la zase otevřít.

Autorka říká, že na medi­ta­ci není nic slo­ži­té­ho a její vlast­ní ces­ta k ní byla prá­vě skr­ze běž­né den­ní čin­nos­ti. Nechtělo se jí někde v chumlu dal­ších lidí medi­to­vat, ale tu tou­hu po uvnitř­ně­ní stá­le měla.  Co s tím? A jak lépe ji napl­nit, než si najít pros­tě svou vlast­ní „sin­gle ces­tu“, při kte­ré obje­vi­la neko­neč­né množ­ství pří­le­ži­tos­tí, při kte­rých napl­no lze vní­mat sebe samé­ho.

A své myš­len­ky.

A své budou­cí ces­ty, smě­ry a tou­hy.

A to skr­ze malič­kos­ti, kte­ré děla­jí v živo­tě vel­ké věci. Ocenění drob­nos­tí je jed­ním, co sto­jí za to se nau­čit.

Ukázka:

„Toto cvi­če­ní nám pomů­že zno­vu vní­mat malič­kos­ti, kte­ré čas­to pře­hlí­ží­me a poklá­dá­me za samo­zřej­mé.

Začnete tím, že si doma najde­te mís­to, kde je vám dob­ře a kde může­te něko­lik minut poho­dl­ně sedět. Pak si vyber­te kon­krét­ní před­mět – může to být něja­ký šperk, deko­ra­ce, kvě­ti­na, obrá­zek nebo coko­liv jiné­ho, co může­te vzít do ruky. Nejlepší je vybrat si tako­vý objekt, kte­rý nebu­de moc těž­ký a bude se vám dob­ře držet.

Zavřete oči a vní­mej­te vybra­ný před­mět pou­ze doty­kem. Všímejte si, jak je těž­ký a jakou má struk­tu­ru. Je na dotyk hře­ji­vý, nebo chlad­ný? Je hrbo­la­tý, hlad­ký, má ost­ré hra­ny, nebo je oblý?

V dal­ší fázi oči ote­vře­te a podí­vej­te se na před­mět, kte­rý drží­te v ruce, jako bys­te ho vidě­li popr­vé v živo­tě. Jestliže jste si napří­klad vybra­li šperk, pro­zkou­mej­te ho do všech detai­lů a zamys­le­te se nad tím, jak ho asi vyro­bi­li. Oceňte řeme­sl­nic­kou zruč­nost auto­ra šper­ku. Bedlivě všech­no pro­zkou­mej­te a věnuj­te se tomu s tako­vým zau­je­tím, jak to dělá­va­jí děti.“

Autorčin živo­to­pis

Stephanie Brookesová je spi­so­va­tel­ka a pro­pa­gá­tor­ka zdra­vé­ho život­ní­ho styllu. Píše pří­spěv­ky do rubri­ky Destiny (Osud) pro mysbliss.co.uk a při­spí­vá také do Dailly Express, Spirit and Destiny, Women and Fitness, Soul and Spirit a Company maga­zi­ne. Také vystu­po­va­la v tele­viz­ním pořa­du This Morning a ve vysí­lá­ní BBC Radio 2 a BBC Radio London.
Stephanie vyu­ži­la svo­je zku­še­nos­ti s medi­ta­ce­mi a navrh­la krát­ká medi­tač­ní cvi­če­ní, kte­rá se vejdou i do maxi­mál­ně nabi­té­ho roz­vr­hu. Myslela při tom na všech­ny, kdo mají sice málo času, ale při­tom se potře­bu­jí zba­vit stre­su a uví­ta­jí pří­z­ni­vé účin­ky, kte­ré jim medi­ta­ce může nabíd­nout.

Vydala Synergie Publishing, SE, www.synergiepublishing.com, 2018

---