Max Payne slaví 20 let od vydání

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Jmenuji se Max Payne, hra­ji ve hře Max Payne posta­vu Maxe Payna a při­šel jsem vás zabít!

To je zhru­ba struč­ná cha­rak­te­ris­ti­ka hlav­ní­ho hrdi­ny této slav­né hry od fin­ské soft­wa­ro­vé spo­leč­nos­ti Remedy. Hra se vyví­je­la po mno­ho a mno­ho let (chví­li to i vypa­da­lo, že nikdy nespat­ří kom­plet­ně svět­lo svě­ta), nako­nec však vyšla a byla to oprav­du bom­ba. Akčních počí­ta­čo­vých her je fůra, někte­ré kva­lit­něj­ší, jiné již méně, ale málo­kdy se mezi nimi obje­ví něco, co je něja­kým způ­so­bem ori­gi­nál­ní (ok, Half-Life). Max Payne ori­gi­nál­ní je (tedy, to, co mi rotu­je v cd-romce se sice moc ori­gi­nál­ně netvá­ří, ale asi chá­pe­te, že teď hovo­řím o pod­sta­tě hry a ne o autor­ských prá­vech).

Hra obsa­hu­je zají­ma­vý pří­běh poli­cis­ty Maxe, kte­rý je vyprá­věn pomo­cí komik­so­vých oké­nek s bub­lin­ka­mi (na inter­ne­tu je dob­rá češ­ti­na, dopo­ru­ču­ji stáh­nout!), Max Payne, je totiž původ­ně posta­vič­ka, kte­rá svět­lo svě­ta spat­ři­la již dří­ve na komik­so­vém papí­ru. Nebojte se, nebu­de­te se cítit jako v typic­kých „mar­ve­lác­kých komik­sem o super­hr­di­nech. Max je pros­tě člo­věk, kte­rý má svůj cíl - pomstít jeho mrt­vou rodi­nu. O nic jiné­ho - spá­sa svě­ta - mu ani nejde. To je cekem sym­pa­tic­ké, že? Dalším výbor­ným nápa­dem auto­rů je tzv. „mat­ri­xov­ské“ zpo­ma­le­ní hry. Maxe může­te kdy­ko­li pře­pnout do toho­to „bojo­vé­mo“ modu a pro­vá­dět vel­mi zají­ma­vé kuli­šár­ny, růz­né sko­ky dopl­ňo­va­né střel­bou z ingra­mu,… Inspirace fil­mem Matrix je zde sil­ně znát, ale roz­hod­ně to není na ško­du hry. Ve hře se mi veli­ce líbil i způ­sob podá­ní celé­ho pří­bě­hu. Ten je zpra­co­ván tak, že Max si na vše vlast­ně vzpo­mí­ná. Asi nej­za­jí­ma­věj­ší jsou pak růz­né pro­lo­gy, ve kte­rých se čas­to vra­cí­te na depre­siv­ní mís­ta z Maxových vzpo­mí­nek a opra­šu­je­te tako­vé zašlé kou­ty jeho mys­li. Max se neu­stá­le musí vra­cet ke dni, kdy byla zabi­ta jeho žena. Tato scé­na (jed­ná se o úvod­ní scé­nu hry) má v sobě (podob­ně jako celá hra) jedi­neč­nou atmo­sfé­ru, ješ­tě nikdy jsem si při hra­ní něja­ké počí­ta­čo­vé hry nepři­pa­dal jako při sle­do­vá­ní fil­mu - u Maxe Payna ano.

Mnoho lidí hře vytý­ká, že je krát­ká. Ano, je krat­ší než vět­ši­na her toho­to dru­hu, ale pod­le mého názo­ru to není moc na ško­du. Dá se sice při tuhém boji dohrát za 2-3 odpo­led­ne, ale aspoň vás při hra­ní udr­ží sto­pro­cent­ně napnu­té a plné oče­ká­vá­ní „co že se to vyno­ří za rohem?“. Kdyby byla hra del­ší, tak by se ten­to moment z ní mož­ná i vytra­til. Možná ne, to zále­ží také na vašem vku­su. Já spí­še pre­fe­ru­ji hry klid­ně krat­ší, než něco roz­lehlé­ho na mno­ho hodin, co již pak dohra­je­te jen kvů­li tomu, aby to bylo dohrá­no.

Max Payne je úžas­ná hra pro všech­ny milov­ní­ky akč­ních žán­ru a je jis­tě i dost dobrou vol­bou pro ty ostat­ní (a těch asi moc nebu­de, co?)

Hodnocení: 88 % (ehm, tohle čís­lo nosil na dre­su hoke­jis­ta Eric Lindros… div­ná aso­ci­a­ce, co?)

Foto: Rockstar Games & Remedy Entertainment

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře