Memento

Lenny se vydá­vá vypá­t­rat vra­ha své ženy. Na tom by neby­lo nic ori­gi­nál­ní­ho, kdy­by ovšem netr­pěl ztrá­tou krát­ko­do­bé pamě­ti a kdy­by nám to reži­sér Christopher Nolan nevy­prá­věl od kon­ce do začát­ku...

Lenny byd­lí v hote­lu, má auto a zná něko­lik lidí. To jsou fak­ta, ale on o ničem neví. Lenny si totiž pama­tu­je všech­no jen do jis­té­ho oka­mži­ku. Úderem do hla­vy při­šel o krát­ko­do­bou paměť, což zna­me­ná, že si pama­tu­je vše, co se sta­lo dří­ve, ale po oné ráně si pama­tu­je jen to, co se sta­lo před pár minu­ta­mi, ane­bo to, co si zapí­še. Nejdůležitější fak­ta si navíc nechá­vá vyte­to­vat na tělo, aby je mohl pokaž­dé zno­vu­ob­je­vit. Ví, že vra­hem jeho ženy je bílý muž, co se jme­nu­je John G. Podle toho pokra­ču­je jeho pát­rá­ní a sna­ha po pomstě.

Autory fil­mu napadlo „roz­stří­hat“ film na men­ší kous­ky a pro­mí­tat je odza­du. V pod­sta­tě kaž­dý střih pro nás zna­me­ná jed­no odha­le­ní a jed­no uve­de­ní udá­los­tí na pra­vou míru. Kombinace ztrá­ty krát­ko­do­bé pamě­ti a vyprá­vě­ní pomo­cí sek­ven­cí od kon­ce do začát­ku je geni­ál­ním tahem, kte­rý zaru­ču­je, že na tom nebu­de­te o nic lépe než Lenny. Alespoň zpo­čát­ku, postup­ně bys­te si měli vše v hla­vě posklá­dat. A to vám nedo­vo­lí ani na chvi­lič­ku ztra­tit u fil­mu pozor­nost.

Ztratit krát­ko­do­bou paměť je fakt pech. Některé činy vám při­jdou logic­ké, ale když je vidí­te v sou­vis­los­tech (tzn. v tom­to pří­pa­dě po odkry­tí před­cho­zí­ho dílu fil­mu), jsou to napros­té hova­di­ny. Když se napří­klad „pro­bu­dí­te“ na zácho­dě a v ruce máte sko­ro prázd­nou lahev od alko­ho­lu, nezna­me­ná to nut­ně, že jste se opi­li. Podobně může­te najít ve skří­ni chla­pa s lepen­kou přes pusu a vůbec nevě­dět, jak se tam oci­tl. Ani nemlu­vím o tom, že pořád doko­la něko­mu vyprá­ví­te něja­kou his­tor­ku.

Díky neob­vyk­lé­mu posklá­dá­ní pří­bě­hu pozná­vá­te lidi nao­pak. Jednoznační padou­ši nemu­sí být oprav­do­vý­mi padou­chy a jiní zase nemuse­jí být ztě­les­ně­ním dob­ra, i když se nám tako­vý­mi na prv­ní pohled mohou zdát..

Jsou fil­my, kte­ré jsou pros­tě zají­ma­věj­ší a lep­ší, když je reži­sér roz­stří­há a roz­há­zí pod­le jiné logi­ky než je časo­vá linie. Memento by ale v pod­sta­tě neby­lo fil­mem, a už vůbec ne tak ori­gi­nál­ním. A pro­to je tak pří­jem­ným zpes­t­ře­ním video­té­ky kaž­dé­ho, kdo si rád pro­větrá mozko­vé závi­ty.

O filmu:

Memento
Scénář: Christopher Nolan
Režie: Christopher Nolan
V hlav­ních rolích: Guy Pearce, Joe Pantoliano, Carrie-Anne Moss, Mark Boone, Jorja Fox, Harriet Sandom Harris, Stephen Tobolowsky

USA 2000, 113 minut

---