Hodnocení článku
(1 hlasů, průměr: 5,00 z 5)
Loading...Šokující skutečný příběh Eda Geina (Charlie Hunnam), nechvalně proslulého vraha a vykradače hrobů, který inspiroval mnohé z nejslavnějších filmových zabijáků v Hollywoodu...
Mnozí nad tím mohou kroutit hlavou, sérioví vrazi se nicméně stali významnou součástí popkultury. Někteří se stali předobrazy pro film, knihu, seriál či dokumenty. Někteří nevyhnutelně přepsali historii kriminalistiky. A někteří z nich mají kultovní status velmi podobným třeba rockovým hvězdám. Často se jim poté ve své tvorbě věnuje televizní tvůrce Ryan Murphy. Jenom v jeho seriálu American Horror Story se objevili postavy jako Delphine LaLaurie, John Wayne Gacy, Richard Ramirez či Jeffrey Dahmer. V seriálu American Crime Story se následně Murphy věnoval třem významným kriminálním a mediálně velmi sledovaným případům Ameriky - soudní proces s O. J. Simpsonem, vražda Gianniho Versace a skandálu bývalého amerického prezidenta Billa Clintona spojeného s jeho poměrem se stážistkou Monicou Lewinski.
Murphyho fascinace popkulturou, americkým zločinem a především sériovými vrahy tím ovšem neskončila. Jedním důkazem za všechny může být minisérie Monstrum - Příběh Jeffreyho Dahmera. Se sledovaností ve výši 115,6 milionů zhlédnutí (Netflix sledovanost vždy zaznamenává pouze prvních 90 dní od uvedení seriálu) se dodnes jedná o 4. nejsledovanější seriál v historii Netflixu, seriál Monstrum tak byl prodloužen pro další 2 série. 2. série se konkrétně zaměřila na případ Lylea a Erika Menendezových. Bratři Menendezové možná nejsou takovou „senzací“ jako Jeffrey Dahmer, jejich případ nicméně Ameriku výrazně obletěl. Přesto se začaly objevovat hlasy, které volaly po tom, že snad další série Monstra bude mít blíže k té první a zaměří se na nějakého sériového vraha. A když už příběh o Johnu Wayneovi Gacym vzniká u konkurence, 3. série na Netflix dorazila s podtitulem Příběh Eda Geina. Toho sériového vraha, který inspiroval Normana Batese v Psychu, Leatherface v Texaském masakru motorovou pilou a také Buffalo Billa v Mlčení jehňátek. Jak se 3. sérii Monstra daří představit příběh pravděpodobně jednoho z největších lidských monster všech dob?
Ed Gein patří mezi sériové vrahy, jejichž aktivní kariéra je oblepena formou mnoha záhad. Přesný počet obětí, konkrétní motivace, stejně tak je součástí spekulací to, že se mělo jednat o kanibala. Dle doložených důkazů je ovšem z dnešního pohledu vnímán jako nekrofil s formou patologického transvestismu. Volba na herce, který Geina v 3. sérii seriálu Monstrum ztvární, padla na Charlieho Hunnama. Hvězda seriálu Zákony gangu, představitel titulní role ve filmu Král Artuš: Legenda o meči, jeho Raymond Smith poté patřil mezi nejvýraznější postavy gangsterky Gentlemani. Má zkušenosti s anti-hrdiny i drsňáky, s postavami s emocionální hloubkou i postavami, které jde snadno popsat jako komplexní. Ztvárnit Eda Geina se nicméně jeví jako velká výzva i pro ty nejzkušenější herecké hráče. Hunnam, kterého i přes letité zkušenosti nešlo pořád do dnešního dne zařadit mezi ty největší herecké hvězdy, nicméně v Edu Geinovi našel roli, která má snad prozatím největší šanci dostat ho do nejvyšší herecké ligy. A nebo mu minimálně zaručit výhru Zlatého glóbu či televizní ceny Emmy.
Televizní rukopis Ryana Murphyho je po mnoha letech už tak nějak snadno rozpoznatelný, dost pravděpodobně by tak nejnovější sérii Monstra snadno rozpoznal i někdo, kdo si náhodou dvě předchozí série s tou nejnovější nespojí jako součást jedné minisérie a do příběhu Eda Geina jednoduše vkročí jako do samostatného příběhu Eda Geina. Ten je zpočátku prezentován tak, jak ho mohlo vnímat jeho okolí. Možná jako podivína a samotáře, zároveň ovšem poměrně laskavého a zdvořilého. Jenže pak se objeví první náznaky toho, že s Edem Geinem není něco tak úplně v pořádku. Nepřekvapivě se ukáže, že i v případě Geina je problém zachován už v prostředí a zázemí, ve kterém titulní zlo této série vyrůstalo, po vzoru Příběhu Jeffreyho Dahmera jde vlastně události spojené s Edem Geinem technicky svalit na selhání systému. Byť má nicméně výraznou úlohu vztah Geina s jeho nábožensky fanatickou matkou Augustou v podání Laurie Metcalf, primárně jde z minisérie jasně vypozorovat především to, jak moc skutečně může sériový vrah ovlivnit popkulturu. A jak moc to jde vnímat jako normu.
Série Monstrum se drží dramatizovaného pojetí, tedy mixem skutečných událostí a fabulací. Předchozí série zaměřena na bratry Menendezovi například přišla s kontroverzní přidanou linkou o tom, že mezi dvěma bratry existoval incestní homosexuální vztah. Jak je na tom Příběh Eda Geina? Drží se všeobecně známých faktů, zároveň přidává jisté fabulace a také pasáže, které působí jako z jiného světa, tedy přesně takové ty pasáže, které do svých projektů rád doplňuje právě Ryan Murphy. Takové momenty mají zdůraznit Geinovu očividnou důležitost v hierarchii sériových vrahů, Murphy má navíc pořád výraznou slabost pro popkulturu. I proto má důležitou úlohu v prvních epizodách této série významný filmař Alfred Hitchcock v podání Toma Hollandera.
Za scénářem celé série stojí Ian Brennan, který se následně chopil i režie 4. a 5. epizody, zbylých 6 epizod natočil Max Winkler. Brennan je spolu s Murphym spolutvůrcem seriálu, je i proto rozpoznatelné, že se přesunem do jiného období a zaměřením na jinou kapitolu zločinu v Americe zase tolik nemění. I 3. série Monstra je dějově roztříštěná, napříč osmi epizodami se postupně staví mozaika, která má nad případem Eda Geina na samotném konci ideálně učinit jasnou tečku. Byť je vlastně těžké říct, jak moc je napojení Eda Geina na fascinaci transgender ženami kulantní a jak moc by ho někteří kriminální experti nejspíše mohli smést ze stolu. Nutno nicméně podotknout, že Ed Gein nejspíše jen tak nepřestane být osobností obklopenou spousty záhad a nikdo snad do toho seriálu nepůjde s tím, že mu snad dramatizovaná minisérie položí nejzásadnější otázky, které jde ve spojitosti s aktivním obdobím tohoto sériového vraha mít.
Monstrum: Příběh Eda Geina staví v první řadě na tom, jak je Ed Gein v rámci popkulturních očí vnímán. Teprve v druhé řadě se snaží být tak nějak autentičtější a upřímnější rekonstrukcí toho, co se asi v hlavě Geina odehrávalo a jak přesně k daným událostem následně docházelo. Nechybí jeho fascinace nacismem, velmi komplikovaný vztah s velmi komplikovanou matkou, nakonec i přesné vyobrazení toho, jak přesně mohl být snadno Gein vnímán jako podivný a přesto neškodný chlapík. Hned 1. epizoda funguje jako ideální představení Geinova vnějšího a následně i vnitřního světa. Zároveň v rámci celé série nechybí momenty, které se zabývají vyšetřováním a především také vnímáním okolí. Jakmile se seriál věnuje Geinovi v momentě, kdy by ho ještě nikdo netipl na šíleného vraha, je velmi nosný. O to těžší je s čistým srdcem tvrdit, že jsou nutně nejzábavnější ty pasáže, kdy se řeší vliv Geina na osobnosti jako Tobe Hooper (režisér Texaského masakru motorovou pilou) v podání Willa Brilla, Anthony Perkins (Norman Bates, který byl nebyl Normanem Batesem bez Gaina) v podání Joeyho Pollariho, či zmiňovaný Hitchcock v podání Hollandera.
Seriál jde svým způsobem vnímat jako takové siamské dvojče. Jsou vzájemně propojená a nemohou bez sebe existovat, přesto jde snadno věřit, že mnohé seriál rozdělí právě tím, jak příběh Geina dělí na dvě odlišné stránky. Mnozí budou mít s faktem, že vzniká další projekt o sériovém vrahovi, problém už z principu, protože se mnohým fascinace sériovými vrahy z relativně pochopitelných důvodů hnusí. Nedá se přitom říci, že by se Příběh Eda Geina nesnažil alespoň částečně poukázat na to, co přesně na takových případech vlastně lidí láká. Popkulturizaci jde ostatně vnímat jako jeden ze „snadno obhajitelných“ důvodů‚ odkaz kultovních projektů jako právě Psycho či Mlčení jehňátek poté může diváky vézt k k morálně provokativním otázkám ohledně toho, zda my jako konzumenti nemáme být teoreticky těmto sériovým vrahům částečně vděční. A nebo jestli jde naší konzumaci takových projektů nějakým způsobem vůbec obhájit.
Jedná se ostatně o aspekt, který je s pohrdáním nad tímto seriálem spojený už od 1. série. Od počátku se mluví o tom, že je výroba seriálu Monstrum jako nemorální, stejnou mírou převypravování příběhů titulních monster každé série. Mnozí Monstrum označují za oslavu ohavností a jeho diváky (kterých dle statistik Netflixu bylo jen v roce 2022 zhruba 115,6 milionů) za hloupé psychopaty. Přístup ke sledování podobných pořadů se poté samozřejmě vždy odvíjí pouze od toho, co již daným divákům přijde daleko za hranou. Je v pořádku sledovat libovolný díl ze série Texaský masakr motorovou pilou, protože je Leatherface fiktivní postavou, byť se musí připomenout, že má kariéra tohoto slasherového zabijáka pořád zárodek u skutečného případu Geina? A dá se podobná argumentace snadno převézt na všechny válečné filmy, které s podobnou optikou „oslavují“ například zabíjení židů?
Případ Eda Geina není tím seriálem, který měl tohle dilema rozlousknout. Sleduje lidskou bytost, jejíž činy jsou neospravedlnitelné, označení za monstrum nemůže být ideálnější. Seriál má v primární řadě sloužit jako dramatizovaná rekonstrukce (tyto dva pojmy se nemusejí navzájem vylučovat) a nahlédnutí do Geinovy choré mysli. Natočit projekt o takovém vrahovi a realizovat ho s úmyslem, aby výsledek u Eda Geina vyvolal soucit, to už by nejspíše mohlo rovnou vézt k realizaci veselého tanečního muzikálu o 11. září. Nebo romantické komedie z pivnice s Josefem Fritzlem v hlavní roli. Bylo by tak nefér Murphymu, Brennanovi a spol. křivdit a slepě je snad obviňovat z toho, že 40 let po Geinově smrti realizovali projekt, který ho má v očích veřejnosti nějak obhajovat. Pouze poukazuje na důvody jeho jednání, které dle očekávání nebylo lemováno těmi nejčistšími úmysly. Je nicméně snadno pochopitelné, že se jedná o pojetí Geina, kteří můžou mnozí jednoduše snadno nenávidět. Především vyústěním toho, jak se k tomuto pojetí Geina přistupuje, finále jeho příběhu totiž už vyloženě evokuje spíše Geina, jehož účast by více zapadala do American Horror Story.
Paralely ke knize Psycho jsou nevyhnutelné a vždy potěší, že Laurie Metcalf dostane alespoň minimální prostor projevit svůj herecký talent (fanatickou matku logicky hraje zcela odlišně nežli v Teorii velkého třesku). Je pochopitelné, že dojde na vizuálně nepříjemné motivy, minimálně stejně nepříjemný ovšem seriál dokáže být i po psychologické stránce. Daří se věrohodně prodat dobové zasazení, atmosféru Geinova rodiště Wisconsinu, byť poté občas dojde na humor, je ho spíše minimum a když už na něj přeci jen dojde, neshazuje vážnost klíčových momentů. Jen to dokazuje, že rekonstrukcí Geinových skutků skutečně nikdo nebere na lehkou váhu. A svým způsobem je na Geinovi právě to nejzajímavější to, jak se ho chvílemi skutečně daří profilovat jako člověka. Svým způsobem to jenom vypovídá o nevyzpytatelnosti lidí a formě temnoty, kterou v sobě nejspíše má každý z lidí. Někdo větší, někdo zase menší. Byť sice diskuze na sociálních sítích občas mohou naznačovat opak, nic zatím nenasvědčuje tomu, že by ulice byly aktuálně plné psychopatů.
3. série Monstra měla původně na Netflix dorazit s podtitulem Original Monstrum (Původní monstrum) a mohlo se snadno zdát, že příběh Eda Geina celý formát Monstra zakončí. Nicméně už bylo potvrzeno, že dojde na 4. sérii, která ovšem díky zaměření na Lizzie Borden (a jejího obvinění z dvojnásobné vraždy v roce 1892) bude mít spíše blíže k 2. sérii, už jen kvůli styčným plochám - vražda blízkých rodinných příslušníků (zavražděného otce Borden si zahraje Hunnam), údajné násilí v rámci rodiny, které mělo vraždy obhájit, zároveň i výrazná mediální pozornost. Je tak pravděpodobné, že fanoušci budou volat po tom, aby se případná 5. série vydala spíše směrem Jeffreyho Dahmera a Eda Geina nežli cestou Menéndezových a Borden. Těžko nicméně říct, zda vůbec ještě jde někoho jako je zrovna Ed Gein překonávat. Richarda Ramireze už Murphy vyčerpal v American Horror Story, John Wayne Gacy vzniká u konkurence a s Aileen Wuornos se už pracovalo způsobem, který Charlize Theron vynesl Oscara. Dá se nicméně věřit, že Příběh Eda Geina zaznamená na Netflixu velkou sledovanost a jen více znechutí všechny, kteří úspěchem podobných formátů pohrdají. Ne nadarmo se ovšem většinou říká, že každá mince má dvě strany, zrovna tato argumentace by měla poté v pohodě uspět právě i u celého projektu Monstrum. I u jeho aktuální 3. řady.
Ta sice trpí nezpochybnitelnými problémy, především nevyváženosti v rámci struktury vyprávění. Na druhou stranu ovšem nestojí jen na excelentním výkonu Charlieho Hunnama, který dokáže nahnat husinu minimálně stejně jako Evan Peters před 3 lety v roli Jeffreyho Dahmera. Ed Gein se v očích díky tomuto seriálu nestane někým, koho má člověk litovat, někdo, kdo si dokáže obhájit zvěrstva, kterých se bezpochyby dopouštěl. A přesto se Hunnamovi daří své monstrum přivézt k životu způsobem, který divákovi umožňuje vstoupit do Geinovy hlavy. A vnímat, jak je skutečné možné, že zodpovědnost za vytváření bytostí jako právě Ed Gein může mít následně často velmi alibistická společnost. Morální pochybnost spojenou s realizací podobných projektů tak jde do velké míry rozprášit. A svým způsobem jde snadno obhájit, proč naopak mají projekty jako Monstrum právo vznikat. Byť je nevyhnutelné, že terčem diskuzí nad nejen morálními hodnotami budou i do budoucna.
Monstrum: Příběh Eda Geina nenabízí jednoduché odpovědi ani morální poučení, spíše otevírá prostor k zamyšlení nad tím, co činí sériové vrahy ikonami populární kultury, a jaké jsou hranice etiky při adaptaci skutečných zločinů pro televizní formát. Charlie Hunnam svým výkonem dokáže představit Eda Geina nejen jako monstrum, ale i jako člověka, jehož psychika je hluboce narušená a zároveň formovaná okolím a rodinným zázemím. Seriál nelze vnímat jako oslavu hrůzných činů, ale dramatizovanou sondou do mysli a životního kontextu jednoho z nejznámějších sériových vrahů. Fascinace monstrem může být snadno součástí kulturní reflexe, projekty jako Monstrum mají právo na svůj vznik.
3. série Monstra tak trpí nevyváženou strukturou a chvílemi působí jako projekt, který by chtěl příběh Eda Geina pojmout přeci jen dvěma velmi odlišnými způsoby, výkonem Hunnama a pořád nosným přístupem k vyprávění ovšem 3. série nutně neprokazuje, že by formátu antologie Monstrum došel dech. Především i díky informacím o tom, že se 4. série vydá zase trochu jinou cestou a opět se ukáže, že monstra mohou mít nejrůznější podoby. Byť je pravděpodobné, že mnozí opět budou především volat po dalších příbězích se sériovými vrahy...
(4,91 z 5)
... na jeden zátah, opravdu perfektně zpracované