Vlatně tu není moc, co komentovat. Klasická béčková komedie kde Kevin Hart hraje Kevina Harta a snaží se vytěžit co nejvíc co nejvíce dolarů ze vtipů o své výšce, které ovšem přestanou po pěti minutách bavit. A i když se zde občas objeví nějaký ten náznak chytrého dialogy či inteligentního humoru, v další vteřině tu Kevin prdí a zvrací a vše se zase vrací do normálních, nezábavných kolejí. Ale to už je vlastně Kevin Hart jakožto filmová hvězda v kostce - potenciál tam je, ale sám si to vždycky zkazí.
Skoro se až divím, že se v roli drsného zabijáka neobjevil Dwayne Johnson, ale jsem za to rád, protože Woody Harrelson má alespoň nějaké to charisma a umí hrát (tedy ne že by tato role nutně potřebovala Oscarového herce, to opravdu ne). Příběh je neskutečně předvídatelný a brutálně okoukaný - naprostý ňouma a drsný ranař jsou náhodou svedeni dohromady a spolu musí čelit za vlasy přitaženým nepřátelům i sami sobě, tím, že na konec ňouma v sobě najde odvahu a drsňák naopak procitne a ukáže, že přece jenom má kousek srdce. Viděl jsem to milionkrát, několikrát dokonce snad i s Kevinem Hartem.
Nějaké body navíc dávám za bitku v tělocvičně s kamerou a choreografií ve stylu Kingsman, která sice už nijak neohromí, ale alespoň potěší že se o to filmaři pokusili, i když zdaleka nedosahuje takové kvality (ty skryté střihy byly tak viditelné, až bijí do očí). Patrick Hughes mě utvrzuje v názoru, že kvalitní The Hitman’s Bodyguard se mu asi povedl jen náhodou, protože po loňském zklamání v podobě sequelu onoho filmu přišel s bolestivě průměrným béčkem, která nenabízí vůbec nic zajímavého. Kdybych na Muže z Toronta šel do kina, asi bych litoval vyhozených peněz, ale jako odpolední oddychovka na Netflixu se to dá přežít.
50 %.