Návrat tří mušketýrů

Photo © Universal Pictures

Hodnocení článku

(1 hla­sů, prů­měr: 4,00 z 5)

Loading...

Návrat muš­ke­tý­rů je fil­mo­vá adap­ta­ce z roku 1989 vol­ně zalo­že­ná na romá­nu Dvacet let poté (1845) od Alexandra Dumase. Po Třech muš­ke­tý­rech z roku 1973 a Čtyřech muš­ke­tý­rech z roku 1974 se jed­ná o tře­tí film o muš­ke­tý­rech, kte­rý reží­ro­val Richard Lester. Stejně jako u ostat­ních dvou fil­mů napsal scé­nář George MacDonald Fraser.

Postavu Mordaunta, syna Milady de Winter v původ­ním romá­nu, nahra­di­la Miladyina dce­ra, kte­rá se jme­nu­je Justine de Winter.

Někteří her­ci z prv­ních dvou fil­mů si v tom­to fil­mu zopa­ko­va­li své role. Jean-Pierre Cassel, kte­rý v původ­ních fil­mech hrál Ludvíka XIII., se obje­vil v epi­zod­ní roli Cyrana de Bergerac.

Při natá­če­ní v září 1988 zemřel před­sta­vi­tel hlav­ní role Roy Kinnear po neho­dě, při níž spa­dl z koně. Jeho role byla dopl­ně­na pou­ži­tím dublé­ra, natá­če­né­ho zeza­du, a dabo­va­ný­mi repli­ka­mi hla­so­vé­ho uměl­ce.

Děj

Dvacet let po udá­los­tech ve Čtyřech muš­ke­tý­rech uvěz­nil kar­di­nál Mazarin vévo­du z Beaufortu. Mazarin najme d’Artagnana, aby dal dohro­ma­dy Athose, Porthose a Aramise a pra­co­va­li pro něj. Porthos při­jí­má, ale Athos a Aramis odmí­ta­jí. V té době už má Athos syna jmé­nem Raoul.

Dcera milost­pa­ní de Winter, Justina, zajme a vyslý­chá kata, kte­ré­ho muš­ke­tý­ři naja­li, aby zabil její mat­ku. Poté, co zjis­tí, že ho najal „hra­bě de la Fere“, ho zabi­je. Raoul náho­dou nara­zí na násled­ky této udá­los­ti a pro­ná­sle­du­je Justinu, kte­rá je pře­vle­če­ná za kně­ze. Po sou­bo­ji na meče, kdy zjis­tí, kdo ve sku­teč­nos­ti je a jaký má plán, Raoul odchá­zí a sdě­lu­je d’Artagnanovi, Porthosovi a Athosovi, že je Justina chce zabít.

Hrabě de Rochefort není scho­pen zabrá­nit Beaufortovi v útě­ku z věze­ní a násled­ně je Mazarinem zatčen. Mazarin pošle d’Artagnana a Porthose za Beaufortem, ale Beaufort jim unik­ne kvů­li zása­hu Athose a Aramise, kte­ří pra­cu­jí pro Beauforta. To odstar­tu­je rvač­ku mezi muš­ke­tý­ry, při níž d’Artagnan usek­ne Aramisovi ruku. Aramis zlo­mí meč a ujíž­dí pryč. d’Artagnan a Porthos jsou Mazarinem vyho­ze­ni, pro­to­že nechy­ti­li Beauforta.

Rochefort, kte­rý pře­žil svůj téměř smr­tel­ný střet s d’Artagnanem v před­cho­zím fil­mu a ukryl se, vyhle­dá Justinu a řek­ne jí jmé­na d’Artagnana, Porthose a Aramise a pro­zra­dí jí, že hra­bě de la Fere je Athos. Anglický král Karel I. má být popra­ven, a tak krá­lov­na Anna Rakouská pošle d’Artagnana, Athose, Porthose a Raoula, aby ho zachrá­ni­li. Pokusí se o záchra­nu tak, že omrá­čí kata, ale Justýna zaujme jeho mís­to a Karlovi setne hla­vu.

Mušketýři se s Justýnou set­ka­jí něko­li­krát: při jed­nom z nich jí odha­lí Raoulovu sku­teč­nou věr­nost, při dal­ším se Justýna a Rochefort poku­sí muš­ke­tý­ry zabít tím, že vyho­dí jejich loď do povět­ří. Mušketýři si jejich pas­ti všim­nou, nastra­ží vlast­ní bom­bu a unik­nou. Rochefort je při výbuchu lodi zabit, ale Justýně se poda­ří unik­nout.

Justýna se poku­sí zabít krá­le Ludvíka XIV, ale muš­ke­tý­ři ji zasta­ví a jejich bitva kon­čí Justýniným sko­kem z okna do vody. Aramis se zno­vu při­po­jí k muš­ke­tý­rům a donu­tí Mazarina pode­psat něko­lik for­mu­lá­řů v jejich pro­spěch, včet­ně toho, že Porthos se sta­ne baro­nem, Aramis bis­ku­pem a Raoul bude pový­šen do gar­dy. Film kon­čí tím, že muš­ke­tý­ři opět jedou spo­leč­ně.

Obsazení

• -Michael York jako d’Artagnan
• -Oliver Reed jako Athos
• -Frank Finlay jako Porthos
• -Richard Chamberlain jako Aramis
• -C. Thomas Howell jako Raoul
• -Geraldine Chaplin jako Anna Rakouská
• -Kim Cattrall jako Justina de Winter
• -Philippe Noiret jako kar­di­nál Mazarin
• -Christopher Lee jako hra­bě de Rochefort
• -Roy Kinnear jako Planchet
• -Eusebio Lázaro jako vévo­da z Beaufortu
• -Jean-Pierre Cassel jako Cyrano de Bergerac
• -Alan Howard jako Oliver Cromwell
• -David Birkin jako Ludvík XIV
• -Bill Paterson jako Karel I.
• -Billy Connolly jako Caddie

Produkce

Film byl prv­ním fil­mem Richarda Lestera po čtyřech letech. Znovu se setkal s hlav­ní­mi her­ci prv­ních dvou fil­mů.

Autor George MacDonald Fraser řekl, že ve fil­mu „Karel I. je vidět, jak hra­je golf, což je mimo­cho­dem prav­da. Hrál golf těs­ně před­tím, než byl zajat.“

Lester uve­dl, že dvě­ma hlav­ní­mi pro­blémy při natá­če­ní fil­mu byl nedo­sta­tek peněz a odmít­nu­tí Salkindových povo­lit mu pou­žít zábě­ry z prv­ních dvou fil­mů. „Celá kon­cep­ce natá­če­ní Dumasova fil­mu Dvacet let poté byla zni­če­na,“ řekl Lester. „Byla to díra pod čarou pono­ru.“ Lester však při­pus­til, že ani to nemu­se­lo fun­go­vat, pro­to­že cílo­vé pub­li­kum prav­dě­po­dob­ně nezna­lo původ­ní fil­my.

Film se natá­čel ve Španělsku.

Charlton Heston dou­fal, že bude požá­dán, aby si zopa­ko­val roli kar­di­ná­la Richelieu z původ­ních fil­mů, ale kar­di­nál zemřel něko­lik let před udá­lost­mi nové­ho fil­mu. Heston dal fil­ma­řům svo­le­ní k pou­ži­tí obra­zu Richelieu, na kte­rém byla jeho podo­biz­na - za před­po­kla­du, že mu obraz bude pře­dán po skon­če­ní natá­če­ní. „Je to dob­rý por­trét,“ napsal Heston. „Mám ho vel­mi rád. Je to vel­mi v dobo­vém sty­lu.“

Smrt Roye Kinneara

Roy Kinnear byl nešťast­nou náho­dou zabit během natá­če­ní ve špa­něl­ském Toledu. Španělský štáb špat­ně pocho­pil poky­ny reži­sé­ra Lestera a před natá­če­ním spláchl dláž­dě­nou uli­ci, tak­že kame­ny byly mok­ré. Kinnear a dal­ší čle­no­vé štá­bu muse­li ces­to­vat na koních přes most Alcántara nad řekou Tagus. Kinnear dostal před zábě­rem jed­nu pat­nác­ti­mi­nu­to­vou cvič­nou jízdu.

Když Kinnear a ostat­ní čle­no­vé štá­bu vje­li na koních do zábě­ru a zasta­vi­li, Kinnearův kůň uklou­zl a Kinnear (kte­rý si nebyl jis­tým jezd­cem) spa­dl a zlo­mil si pánev. Byl ošet­řen v nemoc­ni­ci Ruber Internacional v Madridu a 20. září pře­ve­zen na neda­le­kou kli­ni­ku, ale brzy poté zemřel na infarkt způ­so­be­ný zra­ně­ním.

Po šes­ti­le­tém soud­ním spo­ru zís­ka­la vdo­va po Kinnearovi od pro­dukč­ní spo­leč­nos­ti Falconfilms, kte­rou tvo­ři­li pro­du­cent Pierre Spengler a reži­sér Richard Lester, odškod­né ve výši 650 000 liber. Soud poz­dě­ji roz­ho­dl, že nemoc­ni­ce nese 60% odpo­věd­nost za jeho smrt, a naří­dil jí vypla­tit 60 % z vypla­ce­né část­ky.

Vydání

V roce 1988 dokon­če­ný film Návrat muš­ke­tý­rů byl uve­den do kin na evrop­ském trhu v dub­nu 1989, a přes­to­že kri­ti­ka jej hod­no­ti­la klad­ně, v poklad­nách kin se mu pří­liš neda­ři­lo. Na jaře 1990 byl vydán na videu. Film byl zakou­pen spo­leč­nos­tí Universal pro uve­de­ní v ame­ric­kých kinech, ale vzhle­dem k jeho nevý­raz­ným evrop­ským trž­bám se stu­dio roz­hod­lo radě­ji pro ame­ric­ký debut na kabe­lo­vé tele­vi­zi USA Network (kte­rou stu­dio čás­teč­ně vlast­ni­lo) o dva roky poz­dě­ji, 3. dub­na 1991.

O mno­ho let poz­dě­ji v roz­ho­vo­ru o své kari­é­ře Lester řekl: „O Návratu muš­ke­tý­rů oprav­du nebu­du mlu­vit... Nikdy jsem nemlu­vil a nebu­du ani teď. Ale mys­lím, že závě­ry si může­te udě­lat sami.“

Recepce

Návrat muš­ke­tý­rů se setkal se smí­še­ný­mi recen­ze­mi: inter­ne­to­vý agre­gá­tor recen­zí Rotten Tomatoes jej v sou­čas­nos­ti hod­no­tí na zákla­dě 5 recen­zí na 60 %.

Zdroj: Anglická Wikipedie