Odhalte tajemství „Hrobu třinácté panny“

Hrob tři­nác­té pan­ny je úžas­ný detek­tiv­ní román, kte­rý roz­hod­ně sto­jí za pře­čte­ní. Kniha sama o sobě je plná str­hu­jí­cích zvra­tů, napě­tí, horo­ro­vých prv­ků, nechy­bí roz­plé­tá­ní háda­nek spja­tých se slo­ži­tou minu­los­tí hlav­ní hrdin­ky, pro­ple­te­ný­mi rodin­ný­mi vzta­hy a v nepo­sled­ní řadě ani vyšet­řo­vá­ní záhad­né vraž­dy a milost­né­ho troj­ú­hel­ní­ku.

Příběh začí­ná pří­jez­dem budou­cí dědič­ky Lady Nevrtalové do malé ves­nič­ky, do domu své vzdá­le­né tety Anny Selucké, kte­rá zemře­la a odká­za­la jí celý svůj maje­tek. Tato zprá­va způ­so­bi­la v celé rodi­ně poprask. Jejich rodi­ny se léta nestý­ka­ly. Jak si na ni teta vzpo­mně­la před dva­ce­ti lety a pozva­la ji na prázd­ni­ny a proč jí vše nyní odká­za­la, ani mat­ka netu­ši­la. Teta Anna děti nemě­la, ale tako­vých dědi­ců, jako je Lada, bylo mno­ho....

Stoupání po rov­né širo­ké sil­ni­ci při­po­mně­lo Ladě dět­ství. Bylo jí pět, když popr­vé uvi­dě­la ten­to kopec, teh­dy jí však při­pa­dal obrov­ský, dale­ko vět­ší než nyní. A pama­to­va­la si, že ve ves­ni­ci, kam za chví­li vje­de, strá­vi­la teh­dy něko­lik dní. Pak sem už nikdy nepři­je­la.

Lada pro­je­la ves­ni­cí a zasta­vi­la u cedu­le, kte­rá ozna­mo­va­la, že prá­vě opouš­tí Mlhavu.... POLESÍ, víta­la ji dal­ší cedu­le u dal­ší odboč­ky vle­vo. Neznámý spre­jer však ofi­ci­ál­ní nápis pře­stří­kal čer­ve­nou bar­vou na U BOSORKY.

Představa neče­ka­né­ho dědic­tví byla vel­mi láka­vá, ovšem aby se moh­la stát sku­teč­nos­tí, muse­la nej­pr­ve dle posled­ní vůle spl­nit něko­lik podiv­ných pod­mí­nek dědic­tví. Dědictví muse­la při­jmout jako celek, nebo ho jako celek odmít­nout. Jednou z pod­mí­nek, aby závěť naby­la plat­nost byla, že Lada Nevrtalová musí v domě měsíc byd­let, a to dnem i nocí, a nesmí opus­tit ves­ni­ci. Aby to ho neby­lo málo, musí se navíc posta­rat o psa vlčá­ka jmé­nem Jozífek, kte­ré paní Selucké pat­řil.

Jozífek nebyl ani sta­rý, ani nevě­do­mý. Jen viděl a sly­šel to, co lid­ské smys­ly neza­chy­tí. Cítil pach své nové paní. Líbil se mu. Voněla pří­jem­ně. i to, jak spa­la bez hnu­tí, se mu líbi­lo. Stará paní měla špat­né spa­ní. Často se budi­la a pak se dlou­ho mod­li­la, než opět usnu­la. Měl ji rád, ale věděl, že brzy ode­jde. Cítil to. Pach odcho­du. Teď něco podob­né­ho pocí­til zno­vu. Zvedl hla­vu a podí­val se na svou novou voňa­vou panič­ku. Ve vzdu­chu cítil pach odcho­du ješ­tě výraz­ně­ji než před měsí­ce, kdy ho opus­ti­la prv­ní paní....

A jak Annu Seluckou zna­lo oko­lí? Byla do vel­mi hod­ná paní, kte­rá již od samé­ho mla­dí vyklá­da­la kar­ty a cho­di­la na bylin­ky, mož­ná pro­to jí všich­ni ve ves­ni­ci neřek­li jinak než Anča Bosorka. Nemysleli to zle. Sedělo to na ni. Lidé tu jsou přímí a říka­jí, co vidí nebo cítí. Anča měla od dět­ství zvlášt­ní schop­nos­ti, jako by umě­la vycí­tit, co se sta­ne. Ona Anča byla oprav­du zvlášt­ní. Nikdy nic nedě­la­la jen tak, všech­no měla pro­myš­le­né a urči­tě měla důvod, proč maje­tek odká­za­la tobě. Vím jen, že mi před smr­tí řek­la, že něco vyčet­la z karet.

Lada svým pří­jez­dem doslo­va roz­pou­ta­la vel­ké pozdvi­že­ní a vlnu nási­lí, a i tak tro­chu zahrá­vá­ní si s čer­nou magií, kouz­li a čaro­vá­ním.... násled­kem vli­vu všech těch­to situ­a­cí a udá­los­tí je řeše­ní nej­růz­něj­ších hrů­zu nahá­ně­jí­cích háda­nek, tajem­ství a záhad, kte­ré nesa­ha­jí do sou­čas­nos­ti, ale do vel­mi dáv­né minu­los­ti, až do obdo­bí prv­ní svě­to­vé vál­ky.

Jak děj v kni­ze ply­ne, tak postup­ně roz­krý­vá­me celou his­to­rii vzta­hu­jí­cí se k neda­le­ké­mu lesí­ku za domem, jež tak tro­chu všem nahá­ní strach a hrů­zu, neboť je tu v něm, v tak­zva­ném Panenském háji, sku­teč­ně pocho­vá­no tři­náct nevin­ných panen.

To mís­to, přes­to­že bylo pře­krás­né, ze zbý­va­jí­cích stran vrou­be­né hus­tým šíp­ko­vím v plném kvě­tu, jí nahá­ně­lo hrů­zu. Jako by se nad ním vzná­še­lo něco dus­né­ho, zlo­věst­né­ho, tem­né­ho. Přičítala to těm čer­ným liti­no­vým kří­žům, kte­ré evi­dent­ně ozna­čo­va­ly sta­ré hro­by.

Kříže byly doce­la pros­té, plo­ché, s mís­tem na malou ovál­nou foto­gra­fii a jmé­no. Ovšem foto­gra­fie i jmé­na již pod­leh­la času. Třináct kří­žů stá­lo ved­le sebe v roze­stu­pu asi dva met­ry. Paty měly zarost­lé trá­vou a jen takřka pomy­sl­ná mohyl­ka půdy nazna­čo­va­la původ­ní hrob. Ladě při­pa­da­lo podiv­né, že jsou všech­ny kří­že stej­né, děla­né jako­by na něja­kou pří­šer­nou hro­mad­nou zakáz­ku. 

Marie Valíková, Marie Losková, Jana Náveská, Apolena Francová, Josefa Vlastůfková, Josefína Krátká, Magdalena Profotová, Hermína Smrčková, Valerie Nováková, Anna Bobšíková, Anna Zelená, Barbora Donasová. Dívky, kte­ré pod­le pověr nemě­ly dojít kli­du, dokud nespl­ní svůj úkol, kvů­li kte­ré­mu zemře­ly. Proč však jen dva­náct jmen? Tohle je fakt div­né. že by tam tu jed­nu necha­li? Ale proč? Za trest?

V sáz­ce o dědic­tví není jen roz­pad­lý dům, ale i část lesa a pole v hod­no­tě asi deset mili­o­nů korun. Není tedy divu, že zís­kat toto dědic­tví roz­pou­tá doslo­va obrov­ské peklo, honbu za peně­zi a mocí. Lada si začí­ná plně uvě­do­mo­vat, že jí začí­ná jít doslo­va o holý život. Někdo nebo něco se jí sna­ží odstra­nit z ces­ty....

Nejprve je za záhad­ných okol­nos­tí nale­ze­no mrt­vé tělo kama­rád­ky Veroniky, a navíc ješ­tě dochá­zí k neob­vyk­lým, až sko­ro nad­při­ro­ze­ným jevům, jako by samo zlo zača­lo vychá­zet ze záhro­bí. K záhad­ným jevům, jež rozum doká­že jen těž­ko pocho­pit a vstře­bat, dochá­zí stá­le čas­tě­ji a člo­věk poma­lu začí­ná věřit na to, že něco mezi nebem a zemím sku­teč­ně exis­tu­je, a kdo ví, že mož­ná jde i o sku­teč­ný zásah duchů nebo vyš­ší moci ze záhro­bí.....

Celý pří­běh se točí kolem minu­los­ti a hlav­ně úmr­tí tři­nác­ti záhad­ných panen. Proč se v hro­bech tři­nác­ti panen našlo navíc 83 pane­nek? Jaké mají význam? Že by to byla vždy jed­na panen­ka za jeden pomy­sl­ný, uply­nu­lý rok od samot­né­ho pohřbe­ní oněch tři­nác­ti panen? Anebo je za tím vším mno­hem děsi­věj­ší posel­ství než si doká­že­me před­sta­vit?

Kdo je tam ukryl? Jaký význam nebo ritu­ál za tím vším je? A proč se v hro­bě nalez­la ješ­tě dal­ší nezná­má kost­ra, sta­rá při­bliž­ně dva­cet let? Že by snad dal­ší ostat­ky nezná­mé pan­ny? Čí je ta čtr­nác­tá kost­ra? Proč leže­la nad tou pan­nou z roku 1913 a pod panen­ka­mi a Veronikou? Proč niko­mu tahle nezná­má dív­ka nikdy nechy­bě­la? A proč vrah tělo Veroniky ukli­dil prá­vě sem do Panenského háje?

Hlavními hrdi­ny je poten­ci­o­nál­ní dědič­ka Lada, její snou­be­nec David a kama­rád­ka Veronika. Všemi navzá­jem pro­ple­te­ný­mi osu­dy hod­ně zamí­chá i mla­dý, pohled­ný sou­sed Valtr a v nepo­sled­ní řadě i býva­lý spo­lu­žák Martin, coby býva­lá lás­ka Lady, kte­ré se vzda­la prá­vě kvů­li Davidovi.

Kromě hrů­zostraš­ných udá­los­tí a nezkrot­né tou­ze vše ve zdra­ví pře­žít, se navíc Ladě začí­na­jí kom­pli­ko­vat milost­né vzta­hy a doslo­va ji bořit plá­ny. Na scé­ně se obje­vu­jí tři poten­ci­o­nál­ní tři muži, jež doslo­va otře­sou její­mi emo­ce­mi, ať už v dob­rém nebo v špat­ném slo­va smys­lu. A Lada? Ta najed­nou nebu­de vědět, komu z nich své srd­ce dát. Bude to snou­be­nec David, sou­sed Valtr ane­bo nako­nec Martin?

To, co násle­do­va­lo dál, zna­la Lada jen z roman­tic­kých fil­mů. Zatočila se jí hla­va, když se jeho rty něž­ně dotk­ly jejích. Pak už jen zavře­la oči a vní­ma­la jeho doty­ky a tělo. Hlavu měla napros­to vyme­te­nou a pře­sta­la se kon­t­ro­lo­vat. Byla si jis­tá jen tím, že ho chce, že ho šíle­ně chce a že ho chtě­la už od prv­ní­ho oka­mži­ku, kdy ho vidě­la...

Jak tohle všech­no jen může dopad­nout? Podaří se Ladě zís­kat celý obrov­ský maje­tek, ane­bo spad­ne do klí­na něja­ké­mu nové­mu dědi­ci v poza­dí? Kdo všech­no je v pří­bu­zen­ském vzta­hu s hlav­ní před­sta­vi­tel­kou? A jak moc jsou vzta­hy všech akté­rů pro­ple­te­ny a pro­vá­zá­ny? Je Lada oprav­du tak nevin­ná a čis­tá, jak je čte­ná­ři před­klá­dá­na ane­bo má před námi něja­ké tem­né tajem­ství? To už si musí­te pře­číst v této neza­po­me­nu­tel­né kni­ze s pří­znač­ným jmé­nem „Hrob tři­nác­té pan­ny“.

Hrob tři­nác­té pan­ny zve ke skvě­lé detek­tiv­ce s neprů­střel­nou záplet­kou, kde autor­ka kni­hy své čte­ná­ře napí­ná až do posled­ní strán­ky. Bravurně si pohrá­la s téma­tem pro­ple­te­ných rodin­ných vzta­hů, nevy­zpy­ta­tel­ných milost­ných vzta­hů, ale i s nená­vis­tí a tou­hou nejen po peně­zích, ale i moci. Jednotlivá témat pro­po­ji­la se svě­tem duchů, nad­při­ro­ze­ných jevů a tajem­ných sil, kdy ve vzdu­chu visí mra­zi­vá klet­ba.

Chcete-li se bát, a záro­veň řešit detek­tiv­ní záplet­ku, je tato kni­ha urče­ná prá­vě vám, bude z ní zce­la urči­tě nad­še­ni jako já.

HROB TŘINÁCTÉ PANNY

Napsala: Naďa Horáková

Vydala Moravská Bastei MOBA, s.r.o.

Brno, 2019

Vydání dru­hé

Počet stran: 224

ISBN: 978-80-243-8660-7

---