Iracionální muž (Irrational Man) - 55%

Abe Lucas(Joaquin Phoenix) bere své povo­lá­ní pro­fe­so­ra filo­so­fie jako běž­nou ruti­nu a život ho neba­ví. Není to ale žád­ná výjim­ka. Filosofové už po mno­ho let hle­da­jí mar­ně teo­rii, kte­rá by postih­la smy­sl živo­ta a jed­ná­ní jedin­ce ve spo­leč­nos­ti. Zatím se to niko­mu nepo­da­ři­lo a žád­ná filo­so­fic­ká teo­rie ješ­tě nena­u­či­la lidi žít bez pro­blé­mů a s poci­tem štěs­tí. Teorie zůsta­ne teo­rií a život se nedá jas­ně defi­no­vat. Zdá se, že Lucas má dost zku­še­nos­tí a živo­tem ho pro­ve­de flaš­ka dob­ré­ho alko­ho­lu a žena, kte­rá se mu sama vrh­ne do poste­le. Jedinou pra­cov­ní povin­nos­tí na nové ško­le jsou filo­so­fic­ké před­náš­ky pro dych­ti­vé stu­den­ty. I pra­cov­ní kolek­tiv je tole­rant­ní a pro­fe­sor­ka che­mie Rita(Parker Posey) se sna­ži­vě při­či­ní o jeho vyhří­va­nou postel. Má totiž své plá­ny a romá­nek s novým kole­gou by jí mohl osvě­žit fád­ní život. Novému vzta­hu se Lucas nijak nebrá­ní, ale nechce se vázat.

A se stej­ným pří­stu­pem nava­zu­je vztah se stu­dent­kou Jill(Emma Stone). Tahle dív­ka je svým zájmem o filo­so­fo­vá­ní i o nové­ho pro­fe­so­ra nato­lik zau­ja­tá, že ho pova­žu­je za zají­ma­vou a kom­pli­ko­va­nou osob­nost. Tolik toho pro­žil a tolik toho ví, že půso­bí jako doko­na­lý mag­net i pro cel­kem rozum­nou mla­dou dív­ku. Problém je, že Lucas je zvlášt­ní pat­ron, kte­rý sice oko­lí vní­má, ale jeho jed­ná­ní postrá­dá rozu­mo­vou korek­ci. Za množ­stvím prázd­ných frá­zí se scho­vá­vá nedo­sta­tek cha­rak­te­ru a morál­ních zásad. Neštítí se niče­ho. Pro Jill je setká­ní s tím­to člo­vě­kem víc, než jen ško­lou živo­ta.

Režisér Woody Allen si napsal k fil­mu scé­nář, kte­rý sle­du­je pří­mo­ča­rý pří­běh pro­fe­so­ra Lucase a jeho dvou part­ne­rek. Jednotlivé scé­ny zachy­cu­jí krát­ké, věc­né dia­lo­gy a filo­so­fo­vá­ní pone­chá jen na před­náš­ky, kde se Lucas před­vá­dí jako zna­lec a nešet­ří slov­ní­mi obra­ty. Proti těm­to před­náškám půso­bí však slov­ní pro­jev v běž­ných situ­a­cích una­ve­ně a bez živo­ta. Jestliže to je záměr, pak to má smy­sl pou­ze v prv­ní čás­ti fil­mu. Jakmile si najde Lukas cíl své­ho koná­ní a nastá­vá jeho čino­ro­dá akti­vi­ta, mění se jeho cho­vá­ní. Ale i tato změ­na není nijak výrazná a pro­ti jeho žen­ským part­ner­kám je posta­va Lucase až do posled­ní scé­ny u výta­hu mdlá. Je těž­ko určit, proč Lucas půso­bí jako nevý­razná posta­va bez vlast­ní ener­gie. Má na tom má podíl reži­sér nebo samot­ný herec Joaquin Phoenix? Jediná dra­ma­tic­ká scé­na s Jill u výta­hu je však plná emo­cí a dodá koneč­ně hlav­ní­mu hrdi­no­vi živo­čiš­nost. Jako pro­ti­kla­dy půso­bí dvě žen­ské hrdin­ky, kte­ré se sna­ží bojo­vat o jeho pří­zeň. Oběma se to poda­ří a obě také zjiš­ťu­jí, že Lucas je ve své pod­sta­tě neci­tel­ný a může být nebez­peč­ný i pro ně. Pro Ritu se tím však nic nemě­ní a je ochot­ná všech­no ris­ko­vat. Pro Jill je to zku­še­nost, kte­rou nejen že neče­ka­la, ale posta­ví se pro­ti hlav­ní­mu hrdi­no­vi. Přes počá­teč­ní nai­vi­tu jed­ná tahle mla­dá dív­ka zod­po­věd­ně a zacho­vá si zdra­vý rozum. Jednání pro­fe­so­ra Lucase bylo pro ni více pouč­né než všech­ny jeho před­náš­ky a kni­hy.

Nemohu se zba­vit dojmu, že ten­to­krát Woody Allana nej­spíš inspi­ro­val psy­cho­log Carl Gustav Jung a jeho děle­ní lid­ských typů s ira­ci­o­nál­ní funk­cí myš­le­ní.  Iracionálně intro­vert­ní typy pře­ce­ňu­jí hod­no­tu slov a ve své pod­sta­tě půso­bí na své oko­lí svým jed­ná­ním. To může být cha­rak­te­ris­tic­ké také pro uči­tel­ské povo­lá­ní a pro výchov­né půso­be­ní rodi­čů na dítě. Myslím, že pro­fe­sor Lucas a jeho hle­dá­ní smys­lu živo­ta v odstra­ně­ní oso­by, o kte­ré se náhod­ně dozví při hovo­ru v restau­ra­ci, je tako­vý fik­tiv­ní názor­ný pří­klad jedin­ce s ira­ci­o­nál­ním cho­vá­ním. Ale mís­to ira­ci­o­nál­ní­ho Lucase se postup­ně dostá­vá do popře­dí aktiv­ní Jill, kte­rá umí for­mu­lo­vat své poci­ty kon­krét­ně, doká­že při­znat chy­bu a sna­ží se o nale­ze­ní rozum­né­ho řeše­ní.

V roce 2013 nato­čil Woody Allan film Jasmíniny slzy, kde je hlav­ní hrdin­ka zhýč­ka­ná žena bez cha­rak­te­ru a bez sna­hy se změ­nit. Jasmína kon­čí osa­mo­ce­na a je pone­chá­na své­mu osu­du. V Iracionálním muži jsou ženy aktiv­ní a Jill vní­má svou nepří­jem­nou zku­še­nost s nad­hle­dem. Zápornou posta­vou je tu Lucas a ten padá do výta­ho­vé šach­ty spo­lu se svou pova­hou a hnus­ným činem. I přes rela­tiv­ně opti­mis­tic­ký konec je film Iracionální muž méně půso­bi­vý a věro­hod­ný. Příběh je vede­ný až pří­liš pří­mo­ča­ře a postrá­dá nad­hled i vtip, kte­ré jsou pro fil­my Woodyho Allana tak pří­znač­né.

Pro dokres­le­ní pří­bě­hu zvo­lil autor pro­stře­dí ško­ly, něko­lik byto­vých inte­ri­é­rů, měst­ské uli­ce a par­ky. To dodá­vá pří­bě­hu urči­tou všed­nost a nenu­ce­nost. I rea­li­za­ce vraž­dy v měst­ském par­ku pro­běh­ne jako by mimo­cho­dem. Všednost a nená­pad­nost je v kon­tras­tu ke smr­ti, o kte­ré pak jen hovo­ří jako o dal­ší infor­ma­ci z novin. S napě­tím a dra­ma­tic­kým scé­na­mi pra­cu­je Woody Allan vel­mi opa­tr­ně. Zásadní dra­ma­tic­kou scé­nu u výta­hu vygra­du­je jen v něko­li­ka minu­tách.

Film je nato­če­ný pro­fe­si­o­nál­ně bez tri­ků a efek­tů. Taková čis­tá kla­si­ka, kde má půso­bit jen pří­běh a her­ci. Ale v tom­to pří­pa­dě vše vyšlo jen na „půl ply­nu“. Jediná Emma Stone mě zau­ja­la a její herec­ký výkon fil­mu roz­hod­ně pomohl.

---