Pavel Liška

Filmografie (výběr): Anděl Páně 2 (2016), Špunti na vodě (206), Zloději zele­ných koní (2016), Vraždy v kru­hu (TV seri­ál - 2015), Marta a Věra (TV seri­ál -2014), Vinaři (2014),  Polski film (2012), Divnovlásky (TV – 2008), Venkovský uči­tel (2007), Účastníci zájez­du (2006), Štěstí (2005), Mazaný Filip (2003), Pupendo (2003), Divoké vče­ly (2001), Návrat idi­o­ta (1998).

Bylo pro vás téma Zlodějů zele­ných koní zají­ma­vé?

Byl to pro mě úpl­ně novej svět. Já jsem o vlta­ví­nech do té doby neměl ani tuše­ní. Je to obrov­ský téma pro film. Vlastně se divím, že doteď po něm  ješ­tě nikdo nesá­hl. Možná se o tom oprav­du moc nemlu­ví. To je pře­ci žánr,  kte­rý u nás tak chy­bí. Šance nato­čit sku­teč­ný čes­ký dob­ro­druž­ný film Divokej jih. A navíc - zalo­že­ný na sku­teč­ných fak­tech. Kameny sta­rý čtr­náct a půl mili­o­nu let, spad­lý z vesmí­ru a zro­vin­ka z celý pla­ne­ty jen na pár mís­tech v již­ních Čchách a sem tam na Moravě. Kopou se se u nás už pár desí­tek let, samo­zřej­mě ile­gál­ně. Jsou u nás oprav­do­ví hle­da­či, kte­ří se tím  dob­ře živí. Zlatá čes­ká horeč­ka. No ale taky, po něja­ké době, byl pro mě objev i samot­ný scé­nǎř. Myslím, že s tím úžas­ným téma­tem nalo­ži­li Dan se svou ženou Hanou a Petrem Jarchovským moc pove­de­ně.

 Váš hrdi­na Kačmar se dal na ces­tu hle­da­če vlta­ví­nů pře­de­vším kvů­li finanč­ní­mu pro­spě­chu. Jak jste vní­mal tuto roz­po­ru­pl­nou posta­vu out­si­de­ra, kte­rý tou­ží po lep­ší exis­ten­ci za kaž­dou cenu, ale má v sobě i stříp­ky cha­rak­te­ru a smys­lu pro přá­tel­ství?

Je to moc dob­rá posta­va do pří­bě­hu a taky moc dob­rá na hra­ní. Kačmar je vlast­ně na prv­ní pohled regu­lér­ní hova­do. A vlast­ně i na dru­hý pohled. Ale je to taky jenom člo­věk, má svo­ji duši a v ní má taky, i když hod­ně hlu­bo­ko a dob­ře ukry­tý, i prá­vě ty stříp­ky toho tak pocho­pi­tel­ný­ho a vlast­ně dob­rý­ho. A prá­vě to mi děla­lo z něho tu figu­ru tak zají­ma­vou. Já se z něj nesna­žil dělat lep­ší­ho, než je. Chtěl jsem, aby do něj bylo aspoň tro­chu vidět a tak mu i o to víc rozu­mět.

 V obec­něj­ší rovi­ně pří­běh vypo­ví­dá o odvě­kém kon­flik­tu muž­ské tou­hy po dob­ro­druž­ství a posed­los­ti „zla­to­ko­pec­kou horeč­kou“, a žen­ské po poklid­ném spo­řá­da­ném domo­vě. Myslíte, že tako­vý pří­běh z čes­ké­ho Klondiku je dnes vůbec aktu­ál­ní?

Dalo by se říct, že se tady klou­bí vlast­ně víc žánrů dohro­ma­dy. Dobrodružný, kri­mi­nál­ní, soci­ál­ní a nako­nec film o vzta­zích mezi mužem a ženou a nako­nec i o přá­tel­ství. Je to o věcech, kte­rý se nás stá­le dotý­ka­jí. S tím bonu­sem kov­boj­ky.

Jaká byla vaše spo­lu­prá­ce s reži­sé­rem Danem Wlodarczykem a tře­mi dal­ší­mi
herec­ký­mi pro­ta­go­nis­ty?

S Danem jsem se jen krát­ce a tro­chu znal z pře­de­šlé tele­viz­ní spo­lu­prá­ce. Ve sku­teč­nos­ti jsem se o něm víc dozvě­děl až tady. Ve fil­mu se nemů­žou dělat tako­vý kom­pro­mi­sy jako u tele­viz­ní tvor­by, a tak i komu­ni­ka­ce mezi námi byla tady zaostře­něj­ší. Dan je vní­ma­vý a vlíd­ný člo­věk. A tak i reží­ru­je. Je to on kdo si vlta­ví­ny vyhra­bal a doká­zal dovést až na plát­no.

Vzájemně jsme si naslou­cha­li a mys­lím, že jsem ty věci cítil podob­ně s Danem. S Markem jsem se potkal popr­vé a bylo to fajn. Jenůfu znám už jako malou hol­čič­ku. Bylo to pro­to v něčem pra­po­div­ný, jeli­kož s ní mám v pří­bě­hu hod­ně intim­ní nepří­jem­nou nedo­ře­še­nou udá­lost, kte­rá je důle­ži­tým moti­vem celý­ho fil­mu. Je to pros­tě úchyl­ný povo­lá­ní. Jenůfa je vel­kej talent. Je intu­i­tiv­ní, chyt­rá a nesku­teč­ně pravdivá.Nebo sku­teč­ně prav­di­vá.

Jak fyzic­ky nároč­né byly scé­ny kopá­ní a hle­dá­ní vlta­ví­nů?

Všechno nám vyko­pa­li rekvi­zi­tá­ři nebo stav­ba. My jsme kopa­li jen  pár minut na záběr. Ale někdy to byla fakt fuš­ka i pro nás, od úsvi­tu celej den zahra­ba­ný v hlí­ně, když mělo pršet, tak v blá­tě. Mokro, zima, úna­va... Párkrát jsme byli pořád­ně vyflus­lí i my, kte­ří jsme si na oprav­do­vé kopá­če jen hrá­li. Ona je to totiź taky obrov­ská dři­na.

Pochopil jste onu posed­lost, kte­rá žene i seri­óz­ní chla­py od rodin kris­kant­ním výpra­vám za „pokla­dem“?

Úplně. Je to vášeň, adre­na­lin a výsle­dek není nikdy zaru­če­ný. Kolikrát kope­te celou noc a nena­jde­te nic. Pak, jin­dy, z niče­ho nic, najde­te tako­vej šutr, kte­rý vám to celý vyna­hra­dí. Ty kame­ny mají svo­je záko­ni­tos­ti, mají růz­ný struk­tu­ry, tva­ry, hodnoty…a hlav­ně vyko­pe­te kámen, kte­rej po těch něko­li­ka mili­o­nech let prá­vě zrov­na vy, jako prv­ní, drží­te v ruce, dotý­ká­te se ho. Už jsem si to taky vyzkou­šel. Doopravdy, ve sku­teč­nos­ti.

 O čem pře­de­vším jsou pod­le vás Zloději zele­ných koní?

Na to jsem už mys­lím tak nějak odpo­vě­děl. Budu šťast­nej, když se nám poda­ří ten pří­běh pou­ta­vě pře­vy­prá­vět. A aby, až ode­jdou lidi z kina, a ješ­tě dalśi den, v nich něco z toho zůsta­lo. Jako se to stá­vá u těch pove­de­ných fil­mů.

---