Poklad Aztéků (Der Schatz der Azteken (1965)) - Scénář a režie

První dvě may­ov­ky z díl­ny pro­du­cen­ta Artura Braunera, Old Shatterhand a Žut, sla­vi­ly ohrom­ný divác­ký úspěch a smě­le kon­ku­ro­va­ly may­ov­kám Horsta Wendlandta. Protože Artur Brauner už nemohl z práv­ní­ho hle­dis­ka natá­čet dal­ší fil­my s Vinnetouem a Old Shatterhandem [1], roz­ho­dl se pokra­čo­vat ale­spoň v natá­če­ní may­o­vek z pro­stře­dí Orientu a Mexika.

Scénář a režie

V roce 1964 se Artur Brauner pus­til do natá­če­ní fil­mu Poklad Aztéků, na kte­rý dějo­vě nava­zu­je Pyramida boha Slunce. Z eko­no­mic­kých důvo­dů vzni­ka­ly oba fil­my sou­čas­ně, na jeden zátah. Jako před­lo­ha poslou­žil fil­ma­řům Mayův roz­sáh­lý kol­por­táž­ní román Lesní Růženka, kte­rý čítá v ori­gi­ná­le více než 2600 stran a ode­hrá­vá se v roz­sa­hu pade­sá­ti let zejmé­na v Mexiku, v obdo­bí boje Francouzů s Juarezem. Adaptovat tak­to roz­sáh­lý pří­běh do zhru­ba tří­ho­di­no­vé­ho fil­mu bylo z mno­ha hle­di­sek nemož­né, pro­to tvůr­ci při­stou­pi­li k razant­ním škr­tům a z romá­nu vybra­li jen něko­lik zají­ma­vých záple­tek, kte­ré pak posklá­da­li do nové­ho pří­bě­hu. Na svou lite­rár­ní před­lo­hu se přes­to sní­mek odvo­lá­vá více než jiné, mno­hem oblí­be­něj­ší fil­my ze série may­o­vek. Na vzni­ku scé­ná­ře se podí­le­lo něko­lik osob­nos­tí. Autorem prv­ní a dle kri­ti­ků i nej­lep­ší ver­ze byl cti­tel Karla Maye Georg Marischka. Braunerovi se však zdá­lo, že v pří­bě­hu vystu­pu­je pří­liš mno­ho postav, a více se mlu­ví, než jed­ná, pro­to si nechal vypra­co­vat ješ­tě dru­hou vari­an­tu od maďar­ské­ho sce­náris­ty Ladislase Fodora, spo­lu­au­to­ra scé­ná­ře k fil­mu Old Shatterhand. Svou troš­kou do mlý­na při­spěl také Američan Paul Jarrico, kte­rý měl za úkol vybrat z obou před­cho­zích náčr­tů nej­za­jí­ma­věj­ší pasá­že a posklá­dat je v plno­hod­not­ný celek. Jenže pří­liš mno­ho kucha­řů polév­ku pře­so­lí, a tak se do věci musel vlo­žit ješ­tě Robert A. Stemmle, kte­rý podob­ným způ­so­bem zachra­ňo­val scé­nář během natá­če­ní Old Shatterhanda.

Mezitím Brauner kon­tak­to­val mexic­ké­ho pro­du­cen­ta Gregoria Walersteina (1913-2002), aby se infor­mo­val o mož­nos­tech natá­če­ní v Mexiku a pří­pad­ně dojed­nal pod­mín­ky vzá­jem­né spo­lu­prá­ce. Zároveň poslal do Mexika reži­sé­ra Franze J. Gottlieba, aby se tam poo­hlé­dl po loka­li­tách vhod­ných k fil­mo­vá­ní. Vyjednávání se své­ráz­ným Mexičanem bylo ale dale­ko obtíž­něj­ší, než Brauner oče­ká­val. Když se pak Braunerovi ozval dlou­ho­le­tý part­ner z kopro­dukč­ní spo­leč­nos­ti Avala film a ujis­til ho, že mexic­kou atmo­sfé­ru lze navo­dit i ve sta­ré dob­ré Jugoslávii, pře­ru­šil v Mexiku veš­ke­ré pří­pra­vy na natá­če­ní a takt­ně se s Walersteinem roz­lou­čil. Na post reži­sé­ra Pokladu Aztéků byl anga­žo­ván holly­wo­od­ský reži­sér André de Toth (1912-2002), kte­ré­mu Brauner nabí­dl hono­rář 29.000 USD. Když se ale reži­sér dozvě­děl, že Poklad Aztéků je kon­ci­po­ván jako dvou­díl­ný film, napsal Braunerovi dopis, v němž žádal o zvý­še­ní hono­rá­ře - pro­du­cent pře­ci nemů­že oče­ká­vat, že za jeden hono­rář nato­čí dva plno­hod­not­né fil­my. A prá­vě na tom­to bodě ztros­ko­ta­la jejich vzá­jem­ná spo­lu­prá­ce - Brauner odmí­tal zvý­šit hono­rář a Toth sle­vit ze svých poža­dav­ků. Jako reži­sér byl tedy nako­nec vybrán Robert Siodmak, tvůr­ce ori­en­tál­ní may­ov­ky Žut.