Příběh seriálu: My všichni školou povinní

Foto: © Česká televize / Jaromír Komárek

Hodnocení článku

(1 hla­sů, prů­měr: 5,00 z 5)

Loading...

Po dvou­mě­síč­ních prázd­ni­nách se děti prá­vě dnes opět vra­ce­jí do škol­ních lavic. Už pro­to je jas­né, že pátý díl občas­ní­ku Příběh seri­á­lu se nemů­že zamě­řit na jiný seri­ál než tři­nác­ti­díl­nou son­du do živo­ta uči­te­lů, žáků a jejich rodi­čů, kte­rou na počát­ku osm­de­sá­tých let nato­čil reži­sér Ludvík Ráža pod­le scé­ná­ře Markéty Zinnerové, zná­mé autor­ky dět­ské lite­ra­tu­ry. Seriál My všich­ni ško­lou povin­ní může­me od roku 1984 pra­vi­del­ně vídat na tele­viz­ních obra­zov­kách dodnes, málo­kdo však ví, že si během natá­če­ní pro­šel mno­hý­mi peri­pe­ti­e­mi (včet­ně dvou úmr­tí). A prá­vě všech­ny zají­ma­vos­ti, kte­ré s tím­to škol­ním seri­á­lem sou­vi­se­jí, vám při­po­me­nou násle­du­jí­cí řád­ky, avšak až po roz­bo­ru hlav­ních rolí a načrt­nu­tí děje.

Hlavní posta­vou je mla­dý uči­tel Michal Karfík (Miroslav Vladyka), kte­rý s apro­ba­cí na mate­ma­ti­ku, fyzi­ku a tělo­cvik v prv­ním dílu nastu­pu­je na libe­rec­kou základ­ní ško­lu. V násle­du­jí­cích dílech poté sle­du­je­me, jak se z peda­go­gic­ké­ho embrya postup­ně stá­vá oprav­do­vý uči­tel, jak­ko­liv jako kaž­dý člo­věk i on dělá chy­by. Zároveň jsme svěd­ky vývo­je jeho vzta­hu s rov­něž začí­na­jí­cí pio­nýr­skou vedou­cí Janou Vychodilovou (Veronika Žilková), s níž se sblí­ží již na začát­ku seri­á­lu, avšak brzy při­jdou kom­pli­ka­ce, když Jana začne žár­lit na Michalovu kama­rád­ku Ajku Šimkovou (Markéta Fišerová), kte­rá mu poskyt­la uby­to­vá­ní v inter­ná­tu Textilany. A jeli­kož se kolem Jany začne záro­veň motat poli­cis­ta Aleš Král (Alexej Pyško), je roz­chod na spad­nu­tí. Ve dru­hé polo­vi­ně seri­á­lu sle­du­je­me, jak kolem sebe Michal s Janou cho­dí jako těla bez duše, a přes­to­že se Michal po odstě­ho­vá­ní z inter­ná­tu chví­li věnu­je nové uči­tel­ce Andree Hladíkové (Julie Jurištová), v před­po­sled­ním díle se opět dají dohro­ma­dy, když s osmič­kou vyje­dou na hory.

Mladý uči­tel Michal Karfík a začí­na­jí­cí pio­nýr­ská vedou­cí Jana Vychodilová jsou ústřed­ním párem seri­á­lu.

Z ostat­ních uči­te­lů dostá­va­jí výraz­ný pro­stor pře­de­vším dva. Prvním z nich je nestor uči­tel­ské­ho sbo­ru František Lamač (Jiří Sovák), kte­rý má téměř stej­nou apro­ba­ci jako Michal (jen mís­to tělo­cvi­ku učí che­mii), pro­čež se stá­vá nejen jeho par­to­nem, ale i důle­ži­tou život­ní auto­ri­tou. Lamač je však kvů­li nemoc­né­mu srd­ci (nej­pr­ve dosta­ne srdeč­ní sla­bost a poslé­ze infarkt) v polo­vi­ně seri­á­lu nucen ode­jít do inva­lid­ní­ho důcho­du. Příčinou jeho nemo­ci však není ško­la, ale jeho háda­vá man­žel­ka Iva (Blanka Bohdanová), býva­lá soci­ál­ní pra­cov­ni­ce, kte­rá nemě­la to štěs­tí mít děti, pro­čež vůči cizím dětem zatrpk­la. Po Lamačově odcho­du se Michal i přes mini­mál­ní pra­xi sta­ne tříd­ním v jeho tří­dě, což je jak na potvo­ru osmič­ka.

Druhá uči­tel­ka s vel­kým pro­sto­rem je řádo­vě méně sym­pa­tic­kou posta­vou. Nervově labil­ní Hedvika Hajská (Gabriela Vránová) učí v prv­ní tří­dě, do kte­ré cho­dí mimo jiné i hyperak­tiv­ní žáček Jirka Oliva (Milan Šimáček), na kte­ré­ho si Hajská vytvo­ří aler­gii, při­čemž její cho­vá­ní k němu se pře­houp­ne do šika­ny, což dojde tak dale­ko, že malý Jirka je nej­pr­ve poslán do Pedagogicko-psychologické porad­ny a násled­ně pře­řa­zen do vyrov­ná­va­cí tří­dy. Přestože se nad Hajskou vzná­ší urči­tý „Cvachův syn­drom“ (zde se nabí­zí zají­ma­vá para­le­la, že psy­chi­at­ra, ke kte­ré­mu dochá­zí, hra­je Josef Vinklář), Zinnerová ji zde jed­no­znač­ně neod­su­zu­je, nao­pak se ji sna­ží pocho­pit coby nešťast­nou ženu, kte­rou pod­vá­dí její man­žel Vlastimil (Petr Kostka), pro­čež se upí­ná ke své dce­ři Aleně (Monika Kvasničková), kte­rá má pověst pre­mi­ant­ky, avšak mate­ma­ti­ku a fyzi­ku má spí­še vydře­nou, čehož si všim­ne Michal, avšak Hajská si to odmí­tá při­pus­tit, pro­čež mezi nimi dojde ke kon­flik­tu (což Michal ješ­tě při­ži­ví, když se zasta­ne Jirky).

Gabrielu Vránovou za roli uči­tel­ky Hajské šika­nu­jí­cí prv­ňá­ka Jirku Olivu divá­ci své­ho času nená­vi­dě­li.

Nemůžeme pocho­pi­tel­ně zapo­me­nout ani na samot­nou hla­vu uči­tel­ské­ho sbo­ru, ředi­tel­ku Libuši Martínkovou (Věra Galatíková), ženu přís­nou, avšak spra­ved­li­vou, kte­rá za své pod­ří­ze­né mno­ho­krát nasta­vu­je záda. Do její­ho sou­kro­mí nahléd­ne­me jen let­mo, když své­mu syno­vi Mirkovi (David Vejražka) důraz­ně roz­mlou­vá potrat jeho part­ner­ky. Další kan­tor­kou, kte­rou tro­chu lépe pozná­me, je uči­tel­ka zpě­vu Marcela Božetěchová (Libuše Havelková), kte­rá je za svou prá­ci s pěvec­kým sbo­rem vel­mi ceně­na, avšak těž­ce na ni dolé­há, že na sta­rá kole­na zůsta­la sama, jak­ko­liv se to sna­ží nedá­vat naje­vo. Máme tu i rodi­nu se dvě­ma uči­tel­ka­mi, čer­stvou pen­zist­kou Eliškou Zmatlíkovou (Dana Medřická), kte­rou to však pořád táh­ne do ško­ly, a její dce­rou fyzi­kář­kou Radkou Pastýřovou (Vlasta Žehrová), kte­rá svou mat­ku nutí, aby byla babič­kou na plný úva­zek. Další uči­tel­ky jsou už spí­še role­mi epi­zod­ní­mi. Učitelka ve vyrov­ná­va­cí tří­dě Ivana Brožková (Daniela Kolářová) zde pře­de­vším před­sta­vu­je pro­ti­pól k Hajské. Zástupkyni ředi­tel­ky Věru Kopeckou (Jiřina Švorcová), kte­rá učí děje­pis a občan­skou nau­ku, a češ­ti­nář­ku a záro­veň výchov­nou porad­ky­ni Alžbětu Gajdošovou (Zdena Hadrbolcová) zná­me jen čis­tě po strán­ce pro­fes­ní.  Tak jako na kaž­dé ško­le nemů­že ani zde chy­bět škol­ník, kte­rým je Josef Anderlík (Vladimír Menšík).

Vedle uči­tel­ské­ho sbo­ru tu máme hned čty­ři rodi­ny, jejichž děti jsou vesměs ško­lou povin­né a ty star­ší všech­ny cho­dí do 8.B, jejímž tříd­ním je Lamač a poslé­ze Michal. První rodi­nou jsou Olivovi, ke kte­rým pat­ří i výše zmí­ně­ný Jirka (jak­ko­liv v sed­mém díle vyply­ne na povrch, že je ado­p­to­va­ný). Hlavou rodi­ny je civil­ní soud­ce Jiří Oliva (Jiří Bartoška), muž nobles­ní, čest­ný a spra­ved­li­vý, kte­rý se neuh­ne ani před vydí­rá­ním ze stra­ny účast­ní­ků jím sou­ze­ných spo­rů. Zrovna tak nepod­leh­ne ani svo­dům jeho kole­gy­ně Olgy Brechtové (Eva Hudečková). Jeho žena Helena (Jana Šulcová), kte­rá je soci­ál­ní pra­cov­ni­cí na OPD (Odbor péče o děti), své­ho muže cha­rak­te­ro­vě skvě­le dopl­ňu­je, jeli­kož sdí­lí jeho kla­dy a navíc oplý­vá obrov­skou empa­tií, kte­rá k její­mu povo­lá­ní neod­mys­li­tel­ně pat­ří. Vyrovnanou atmo­sfé­ru jejich rodin­né­ho krbu naru­šu­jí pou­ze škol­ní pro­blémy malé­ho Jirky. Olivovi mají však ješ­tě star­ší­ho (a vlast­ní­ho) syna Luboše (Zbyněk Honzík), chlap­ce mimo­řád­ně inte­li­gent­ní­ho se skvě­lým pro­spě­chem, kte­rý však v mezi­lid­ských vzta­zích půso­bí jako nezra­lý jeli­má­nek, že by mu i Petr Sepéši mohl závi­dět. Zajímavostí je, že Luboše měl původ­ně hrát Tomáš Holý, kte­rý se však zhru­ba v té době roz­ho­dl s herec­tvím skon­čit.

Luboš je zami­lo­ván do Jitky Povejšové (Jana Janatová, dnes Havlatová), dce­ry lokál­ních celebrit, zpě­vá­ka okres­ní­ho for­má­tu Filipa Povejše (Jaromír Hanzlík) a dru­ho­řa­dé hereč­ky míst­ní­ho diva­dla Alice Povejšové (Jana Preissová). Povejšovi se v názo­rech na výcho­vu dia­me­t­rál­ně liší. Povejšová se v dce­ři vidí a lec­cos jí pro­mi­ne, čím´ž z ní vycho­va­la roz­maz­le­nou prin­ceznič­ku, čemuž Povejš jen zne­chu­ce­ně při­hlí­ží. Shodný názor nema­jí ani na její budou­cí povo­lá­ní. Zatímco Povejšová z ní chce mít za kaž­dou cenu hereč­ku, Povejš se obá­vá, aby ji nepo­sti­hl osud její mat­ky. Jitka pat­ří k vůbec nej­roz­po­ru­pl­něj­ším posta­vám seri­á­lu. Přestože Lubošovy city opě­tu­je, sobec­ky si jej při­vlast­ňu­je a žár­lí na jeho přá­tel­ství s Alenou Hajskou, čímž jejich vztah zís­ká tur­bu­lent­ní cha­rak­ter, zvlášť když do něj necit­li­vě zasáh­ne Jitčina mat­ka. Až tepr­ve teta Terezka (Jana Brejchová), kte­rá vyrá­bí lout­ky a je ženou socha­ře Vojtěcha Javorky (Jan Kanyza), Jitce uká­že ten správ­ný směr, kte­rým by se měla v živo­tě vydat. Zajímavostí je, že zatím­co zde býva­lá dět­ská hereč­ka a dnes taneč­ní instruk­tor­ka a mód­ní návr­hář­ka Jana Havlatová hrá­la Hanzlíkovu dce­ru, o čty­ři roky poz­dě­ji v kopro­dukč­ním Cirkusu Humberto (1988) Františka Filipa hrá­la jeho vnuč­ku.

 Barča Hrdinová a Jitka Povejšová nás pře­svěd­čí o tom, jak křeh­ké může být dív­čí přá­tel­ství.

Jitčinou nej­lep­ší kama­rád­kou je Barča Hrdinová (Michaela Kudláčková), kte­rá pochá­zí z typic­ky soci­a­lis­tic­ké děl­nic­ké rodi­ny. Její otec Karel Hrdina (Karel Augusta) je vel­mi šikov­ný elek­tri­kář, kte­rý však v pra­cov­ní době cho­dí na melou­chy, při­čemž když ve ško­le opra­vu­je elektři­nu v šat­nách, tak jeho mis­tro­vi Slezáčkovi (Jaroslav Moučka) dojde trpě­li­vost, pro­čež mezi nimi dojde ke kon­flik­tu, kte­rý vyús­tí v Hrdinovu výpo­věď, o jejíž plat­nost se násled­ně sou­dí. Ještě typič­těj­ší sou­druž­kou je jeho žena Emílie (Jaroslava Obermaierová), kte­rá pra­cu­je v lahůd­kách a závi­dí kaž­dé­mu málem i nos mezi oči­ma. Nejhoršího svin­stva se však dopus­tí, když vydí­rá Olivovy, že pokud Hrdina nevy­hra­je, dozví se malý Jirka, že je ado­p­to­va­ný (naštěs­tí její muž je vět­ší cha­rak­ter a na tak níz­kou úro­veň nekles­ne). Barča je v lec­čems kopií své mat­ky (jak­ko­liv dnes by se spo­lu Obermaierová a Kudláčková kvů­li opač­ným poli­tic­kým názo­rům asi neka­ma­rá­di­ly), zakom­ple­xo­va­nost z ní stří­ká na všech­ny stra­ny a upne se pro­to na Jitku, kte­rou nave­ze do trest­né­ho činu, když obě děv­ča­ta ukrad­nou Lubošovi pení­ze, kte­ré vybí­ral na vánoč­ní večí­rek a dárek pro Lamače, za což jsou potres­tá­ny nejen dvoj­kou z cho­vá­ní, ale pře­de­vším roz­pa­dem jejich přá­tel­ství. I Barča ale v samot­ném závě­ru seri­á­lu dosta­ne dru­hou šan­ci, když o ni pro­je­ví zájem její spo­lu­žák Jindra Jokl (Martin Krb), k němuž ona rov­něž něco cítí. Hrdinovi mají ješ­tě mlad­ší dítě, prv­ňá­ka Pepíka (Jiří Kučera), kte­rý zasáh­ne do děje ve tře­tím dílu, když na kole způ­so­bí doprav­ní neho­du.

Čtvrtou rodi­nou jsou Joklovi, kte­ří Olivovy, Povejšovy a Hrdinovy typo­lo­gic­ky dopl­ňu­jí jakož­to rodi­na roz­vrá­ce­ná. Rozvod zavi­nil zejmé­na Richard Jokl (Vladimír Brabec), kte­rý si našel milen­ku Danu Mrázovou (Jana Janěková), arche­ty­pál­ní zla­to­kop­ku, s níž se po roz­vo­du ože­ní. To by však neby­lo to nej­hor­ší, jeli­kož ani po roz­vo­du Jokl nepro­je­vu­je ani kou­sek svě­do­mí, když rodi­nu vymě­ní za věci a pro­ti býva­lé ženě Marii (Ji´řina Bohdalová) vede sou­kro­mou vál­ku, čímž své dvě děti, výše zmí­ně­né­ho Jindru a mlad­ší Jolanku (Lucie Šedivá), defi­ni­tiv­ně ztra­tí. Joklová (kte­rá mimo­cho­dem před­sta­vi­la Bohdalovou ve zce­la nové herec­ké polo­ze) si však nepo­lep­ší ani s dru­hým part­ne­rem Milošem Haubem (Jiří Štěpnička), což je sobec­ký vyžír­ka, kte­rý chce ženu jen pro sebe, při­čemž mu pře­ká­ží zejmé­na Jindra, tudíž donu­tí Joklovou, aby jej posla­la do uče­ní v Mostě. Jindra je vykres­len jako chla­pec, kte­rý nemá na růžích ustlá­no, což však jeho cha­rak­ter posí­li­lo a uči­ni­lo něj jed­nu z nej­sym­pa­tič­těj­ších dět­ských postav seri­á­lu.

Do 8.B spo­leč­ně s Lubošem, Jitkou, Barčou, Jindrou a Alenou cho­dí i škol­ní­kův syn Tonda Anderlík (Michael Hofbauer), kte­rý pla­tí za tříd­ní­ho show­ma­na, nebo Monika Charouzková (Dana Vávrová), kte­rá i přes­to, že do děje nijak výraz­ně neza­sa­hu­je, pat­ří mezi osmá­ky k nej­vý­raz­něj­ším. Z prv­ňá­ků nemů­že­me zapo­me­nout na Lenku Pastýřovou (Linda Dřevikovská), vnuč­ku Zmatlíkové a Jirkovu nej­lep­ší kama­rád­ku.

Z dospě­lých postav dále sto­jí za zmín­ku zákeř­ný a msti­vý vrch­ní inspek­tor Ježovský (Josef Větrovec), se kte­rým se ředi­tel­ka Martínková dosta­ne do kon­flik­tu, nebo rázná byt­ná Landová (Stella Zázvorková), do jejíž cha­lu­py se Michal pře­stě­hu­je z inter­ná­tu. Opomenout není mož­no ani vypra­vě­če, kte­rý na začát­ku kaž­dé­ho dílu shr­nu­je děj toho před­cho­zí­ho a jímž není nikdo men­ší než cha­risma­tic­ký Viktor Preiss.

Seriálová ško­la se pře­kva­pi­vě nena­chá­zí v Liberci, ale v Praze na Petřinách. 

Přestože se seri­ál ode­hrá­vá v Liberci, kde se pře­váž­ně natá­če­ly exte­ri­é­ry, samot­nou ško­lu bys­te v tom­to seve­ro­čes­kém kraj­ském měs­tě hle­da­li mar­ně, jeli­kož se nachá­zí v Praze na Petřinách. Zde je ovšem tře­ba zdů­raz­nit, že se jed­ná o ZŠ Petřiny-sever, jeli­kož v téže zápa­do­praž­ské čtvr­ti se nachá­zí také ZŠ Petřiny-jih, na kte­rou jen o pár let dří­ve dochá­zel Vašek Benda (Tomáš Holý) v popu­lár­ních tele­viz­ních kome­di­ích Marie Poledňákové Jak vytrh­nout velry­bě sto­lič­ku (1977) a Jak dostat tatín­ka do polep­šov­ny (1978).

Málo se ví, že prá­vě Poledňáková měla být na přá­ní Zinnerové původ­ně reži­sér­kou seri­á­lu, avšak kvů­li finan­co­vá­ní „kome­die sto­le­tí“ S tebou mě baví svět (1982) se nepo­hod­la s vede­ním ČST a ode­šla na Barrandov. Otevřela se tak ces­ta pro Rážu, se kte­rým Zinnerová již dří­ve spo­lu­pra­co­va­la na dět­ském seri­á­lu Tajemství prou­tě­né­ho koší­ku (1977). Během natá­če­ní, kte­ré trva­lo zhru­ba dva a půl roku, došlo i na nera­dost­né udá­los­ti. V polo­vi­ně natá­če­ní zemře­la Dana Medřická, kvů­li níž muse­la Zinnerová pře­pi­so­vat scé­nář, jeli­kož uči­tel­ka Zmatlíková měla mít v seri­á­lu původ­ně mno­hem vět­ší pro­stor, na výsled­ném tva­ru to však není ani v nejmen­ším znát. Poslední klap­ky se nedo­ži­la ani Karolína Slunéčková, kte­rá však hrá­la jen epi­zod­ní roli opa­t­rov­ni­ce dětí Joklových Petrovské, pro­čež nebyl pro­blém ji v poz­děj­ších fázích seri­á­lu nahra­dit nahra­dit jinou soci­ál­ní pra­cov­ni­cí Babrovskou (Růžena Merunková).

V rám­ci toho­to občas­ní­ku jsou My všich­ni ško­lou povin­ní již dru­hým seri­á­lem (po o deká­du mlad­ším Bylo nás pět (1994) Karla Smyczka), k němuž hud­bu slo­žil Petr Hapka (jeho spo­leč­nou komen­to­va­nou dis­ko­gra­fii s texta­řem Michalem Horáčkem si pře­čtě­te zde), kte­rý hudeb­ní moti­vy věno­val i někte­rým posta­vám. Mimo to v seri­á­lu zazně­ly i hity, kte­ré napsal pro hvězdy pop music, napří­klad Windsurfing (1981) od Jiřího Korna, Mít svůj kout (1981) od Jitky Zelenkové, Řeka zázra­ků (1975) od Hany Zagorové a v nepo­sled­ní řadě i Lorelay (1978) od Karla Gotta, kte­rá sice nepat­ří k jeho nej­vět­ším hitům, avšak v seri­á­lu zazní hned dva­krát. Výjimkami jsou obě pís­ně zpí­va­né Filipem Povejšem, kte­ré slo­žil Karel Svoboda.

Přestože Hapkova Lorelay nepat­ří k nej­vět­ším hitům Karla Gotta, v seri­á­lu zazní hned dva­krát.

V osm­de­sá­tých letech se seri­á­ly ze škol­ní­ho pro­stře­dí roz­tr­hl pytel. Byly tu hned dva seri­á­ly reží­ro­va­né Jiřím Adamcem pod­le scé­ná­řů Jiřího Bendáře a Karla Štorkána, stře­do­škol­ské Zkoušky z dospě­los­ti (1979) a vyso­ko­škol­ské Bylo nás šest (1986). Na střed­ní odbor­né uči­liš­tě (nebo­li učňák) nás pro změ­nu zaved­lo Třetí par­to (1985) Karla Smyczka a Iva Pelanta v hlav­ní roli s Lukášem Vaculíkem. My všich­ni ško­lou povin­ní jsou však i přes někte­ré dra­ma­tur­gic­ké chy­by (napří­klad prv­ňák Brambůrek, dru­hé pro­blé­mo­vé dítě ve tří­dě uči­tel­ky Hajské, se v jed­nu chví­li jme­nu­je Ivan a hned v násle­du­jí­cí scé­ně je z něj Honza), povin­ný ide­o­lo­gic­ký balast (ten zde má podo­bu napří­klad schůze ředi­te­lů škol) či mír­nou autor­či­nu myso­gy­nii (mini­mál­ně polo­vi­na žen­ských postav je vykres­le­na vel­mi nega­tiv­ně) ze všech osm­de­sát­ko­vých škol­ních seri­á­lů jed­no­znač­ně nej­pro­pra­co­va­něj­ší a tím pádem i po prá­vu nej­zná­měj­ší a nej­re­prí­zo­va­něj­ší. Seriál nasti­ňu­je spous­tu témat, z nichž jsou někte­rá dobo­vá (vyrov­ná­va­cí tří­dy, melou­chář­ství), jiná nao­pak nad­ča­so­vá (pře­tí­že­nost uči­te­lek, nedo­sta­tek muž­ských uči­te­lů). Rážovi a Zinnerové se tak poved­lo nato­čit seri­ál, kte­rý je sice pri­már­ně určen dětem, avšak doká­že zaujmout i dospě­lé, čili jej může­me s klid­ným svě­do­mím ozna­čit za seri­ál rodin­ný nebo­li urče­ný pro celou rodi­nu, kte­rá k obra­zov­kám use­dá při kaž­dé reprí­ze seri­á­lu (tak jako aktu­ál­ně kaž­dou stře­du na TV Seznam).

Šestého dílu občas­ní­ku Příběh seri­á­lu se dočká­te o Vánocích. Tento díl bude pri­már­ně věno­ván dětem a jeho téma­tem bude nej­slav­něj­ší pohád­ko­vý seri­ál Arabela (1980) Miloše Macourka a Václava Vorlíčka.

Zdroj: Wikipedie, ČSFD, Youtube; Foto: © Česká tele­vi­ze / Jaromír Komárek, dále viz. popis­ky fotek