Rebecca Campbell: Karty světla

Tak čis­té, tak jem­né, tak svá­teč­ní. A když je při­dá­te ke kla­sic­ké­mu taro­tu, uvi­dí­te, že doká­ží vytáh­nout z kla­sic­kých karet tu jem­nou malou infor­ma­ci, kte­rá by měla být ve vašem výkla­du jako třeš­nič­ka na dor­tu. Sladká, nebo i s pec­kou – to už při­jde na to. A někdy vás kar­tič­ky i zaúko­lu­jí:

Zklidnit se a věno­vat se medi­ta­ci: A vy díky jim bude­te přes­ně vědět jak na to, neboť těch růz­ných typů kli­du je na výběr více, a také jsou růz­né důvo­dy, proč se ve svém živo­tě zasta­vit a nasmě­ro­vat svůj pohled jinam.

Zaměřit svůj pohled jinam: Ideálně také jinam než se v tuhle chví­li ptá­te. Někdy se ptá­me špat­ně, uma­nu­tě nebo špat­ným smě­rem, a chce­me vstříc budouc­nos­ti krá­čet přes pořád­nou kupu nepo­řád­ku před vlast­ním pra­hem. A tohle umí kar­tič­ky také skvě­le vytáh­nout.

Žasla jsem, jak čas­to se tu obje­vu­je ve výkla­dech ten motiv – nebát se a zasta­vit se, nešpi­nit si život věč­ným stre­sem a spous­tou napros­to zby­teč­ných sta­ros­tí. Už jen tohle vidět – je doce­la sil­né roz­ča­ro­vá­ní, ve kte­rém své mís­to má i odtruch­le­ní smut­ku za čas, kte­rý jsem ztra­ti­li. Za ener­gii, kte­rou jsme vyplýtva­li. A něco tako­vé­ho může trvat i pěk­ně dlou­ho. A pro­to oso­by na kar­tě čas­to sedí a je tu sym­bo­li­ka tune­lu, kame­nů, kte­ré pro­šly a nových obzo­rů, kte­ré jsou nadosah, jen si musí­me ješ­tě tro­chu odpo­či­nout.

Nebo se dát do prá­ce!

Tak zku­sí­me to. Prošla jsem si Kartami svět­la a zaži­la v nich podob­né posel­ství. A nyní jsem tedy ve fázi, kdy se mám dát do prá­ce. Kudy? Může znít otáz­ka…

„Hrej si. Bav se. Oslavuj. Zahoď svo­ji váž­nost.“

Tak a mám odpo­věď. Co si z ní vzít v pra­xi?

• Zkusit i mož­nos­ti, na kte­ré mám pocit, že nemám
• Podívat se smě­rem k vět­ší zába­vě, při­stou­pit novým tvůr­čím, až hra­vým způ­so­bem k budouc­nos­ti
• Začít pře­mýš­let vol­ně­ji, ne svá­za­ně, mož­ná své osvěd­če­né meto­dy na chví­li úpl­ně odlo­žit
• Pořádně si pro­mys­let, jest­li někde sama sobě nešla­pu po štěs­tí tím, že jsem pří­liš zkost­na­tě­lá
• Zastavit se osla­vit to, co už mám. Rituálně, klid­ným veče­rem, odmě­nou – čím­ko­liv, ale je důle­ži­té si uvě­do­mit, že „něco umím a něče­ho jsem dosáh­la“.
• Možná i jít mezi lidi, komu­ni­ko­vat, rea­go­vat na pří­pad­né mož­nos­ti – hle­dat mož­nos­ti mezi lid­mi a ve spo­leč­nos­ti – může tam být to, co čeká prá­vě na mne!

No vidí­te, jak hra­vě se dá s kar­ta­mi pra­co­vat. Není to vůbec těž­ké a prá­vě tako­vé­to něž­né, ale záro­veň infor­mač­ně jas­né, sil­né kar­ty, mohou být veli­ce dob­rým pomoc­ní­kem při hle­dán sebe samých nebo při řeše­ní život­ních zádrhe­lů.

O auto­rech:

Rebecca Campbell: duchov­ní uči­tel­ka a autor­ka best­selle­rů Světlo v tem­no­tě a Povstaň, sestro. Povzbuzuje lidi z celé­ho svě­ta k tomu, aby vysly­še­li volá­ní své duše. www.rebeccacampell.me

Danielle Noel: Ilustrátorka, desig­nér­ka, spi­so­va­tel­ka a vizu­ál­ní uměl­ky­ně. Ve svých dílech a návr­zích splé­tá dohro­ma­dy mystic­ké pří­běhy a intu­i­tiv­ní vize. www.daniellenoel.art

Vydalo nakla­da­tel­ství Synergie Publishing SE, www.synergiepublishing.com, 2019

---