Den nezávislosti: Nový útok | Independence Day: Resurgence [35%]

rp ID2 UMS 133 0460 ref still comp 01094 v0016.jpg

Hodnocení článku

(zatím nehodnoceno)

Načítám počet zobrazení...

Filmové návraty jsou v poslední době poněkud populárním artiklem. V byznysu, kde nové nápady dochází častěji než star power zavedených hrdinů je zkrátka téměř sázka na jistotu udělat pokračování, byť i dvacet let starého snímku. A tak se nového dílu dočkal i v zahraničí adorovaný katastrofický velkofilm Den nezávislosti, který pomohl katapultovat Rolanda Emmericha na pomyslný trůn filmové destrukce. Jeho poslední filmy ale příliš chvály nesklidily a fanoušci se na ně v houfech také nehnali, takže se původem německý režisér rozhodl pro pásmo návratů, ve kterém by se dvakrát měl vrátit ke konfliktu lidí s mimozemšťany na největší americký svátek v roce, načež by měl navázat pokračováním ještě staršího projektu. Hvězdné brány. Jak se ale povedl první z těchto návratů, který od dnešního dne startuje v českých a slovenských kinech?

Dvacet let poté, co na Den nezávislosti odvrátila americká armáda s pomocí světových velmocí hrozbu vyhubení z rukou mimozemské civilizace, se hrozba zániku vrací. Dvacet let, které měli lidé na adaptaci mimozemských technologií a přípravu obrany, však nebudou dostatek. Mimozemšťani totiž připravili odvetný útok, který má vyhladit celou populaci na planetě Zemi a samotnou planetu zničit vyždímáním zemského jádra. A zbyde jen hrstka hrdinů, kteří mohou naši budoucnost zachránit.

První a možná pro tento článek nejdůležitější fakt, který bych měl předem zmínit je to, že nepatřím mezi uctívače původního snímku z roku 1996. Chápu na jedné straně, proč je pro někoho tento prominentní akční snímek z půlky devadesátých let oblíbeným a pro žánr důležitým, To ovšem nejde ruku v ruce s tím, že bych musel za každou cenu vynášet do nebes snímek, který (byť se jedná o můj oblíbený žánr i obsazení a tématiku) zkrátka mě úplně minul a považuji tuto kolosální bitvu za stěží průměrný blockbuster, který vážně nepotřebuju vidět znova. Paradoxně právě proto pro mě byl jeho o dvacet mladší následovník o tolik zajímavější, neboť právě ona potřeba snímek někam posunout je možná zajímavější nakonec než dějová návaznost na první díl.

Roland Emmerich ovšem zaspal dobu. Jistě, dozajista se najdou fanoušci, kterým nekonzistentnost snímku vyloženě vadit nebude a užijí se jej od začátku do konce, neboť se přeci jen jedná o pomalu pečený nášup, který šéfkuchař Emmerich připravuje zatraceně dlouho. Pokud ovšem onen zážitek už napoprvé nebyl úplně ideální, ta porce toho samého o dvacet let později může dopadnout katastroficky (bez dvojsmyslu). Bohužel se tak právě stalo. Den nezávislosti 2 se totiž snaží za každou cenu zreplikovat ono „kouzlo“ předešlého dílu, zatímco onen posun společnosti, probíraných motivů a vůbec vyznění celého snímku jako by zaspalo dobu. Emmerich se touto formou snaží přinést neskutečně moderní blockbuster aby ukázal, že na to pořád má, nicméně není tomu úplně tak.

Jasně, v duchu modernizací zajetých značek posledních let dostávají diváci nad rámec několika známých tváří ve vedlejších rolích také partu nových hrdinů, kteří s sebou nesou různá břemena minulosti. Jenže, i když by jim člověk moc rád fandil, je to poměrně obtížné, neboť většina postav nedává moc smysl, jejich vývoj po minulém díle i v rámci tohoto smrdí neskutečným konstruktem, který hraničí až především se stupiditou. Jistě, velkolepá patriotistická gesta, patos a comic relief, to vše už tu bylo posledně, nicméně aby dialogy postav a samotný scénář prodělal podstatný inteligenční downgrade od posledně to už je trochu na pováženou, čisté sebevykrádání a opisování známých scén novými hrdiny a tvářit se přitom krutopřísně to už chce opravdu odvahu.

Ve výsledku tak asi nejvíce vyhrává Bill Pullman, jehož prezidentská aura a charakterní prvky z předešlého dílu alespoň trochu přetrvávají i sem, byť jej podobně jako ostatní navrátilce táhne k zemi naprosto nesmyslný vývoj. Díky tomu pak ony epické scény (a že vizuálně epické vskutku jsou) pozbývají tak trochu na významu, protože se postavy chovají šíleně uměle, nesmyslně a jejich činy nemají moc výrazný dopad na film, který jakoby dával najevo, že na ničem v podstatě nesejde. Z vyjetých kolejí jej tak nakonec nevybalancuje ani první finále, které možná na papíře znělo epicky, ve filmu to ovšem díky střihu, gradaci atmosféry a opisům z předešlého dílu vyznívá hodně ale hodně zle. Následná nástavba v podobě skutečného finálního souboje pak působí tak trochu úplně mimo, neboť dostávají plný prostor nováčci, kteří ani za ty dvě hodiny v kině nezvládají rozpustit rozpaky, které se kolem nich vyrojí hned od začátku.

Je tak poměrně škoda, že právě příběhová a dialogová stránka filmu je tak třeskutě špatná, neboť audiovizuálně se jedná o jeden z nejpříjemnějších blockbusterů posledních let. Destrukce má sice své mouchy ale v globální pohledu to zkrátka má koule jak se říká a ty peníze ve filmu utopené jdou na výsledné akci zatraceně vidět. Hudebně by si sice Harald Kloser a Thomas Wanker mohli odpustit výraznou inspiraci v jiných sci-fi sériích, neboť jsem měl až chvíli pocit jako bych sledoval úplně jinou filmovou sérii, nicméně i tam se až na tuto výtku jedná o slušnou práci

Ve výsledku je tak Den nezávislosti: Nový útok hodně nepříjemnou kocovinou pro každého, kdo nepovažuje první díl za jeden z nejdůležitějších filmů devadesátek. To co totiž táhlo k zemi předešlý díl, táhne k zemi i tuhle podstatně nafouknutější modernizaci, kterou ale především trápí stupidita, kterou je protkán film skrz na skrz. To co je tedy poměrně efektní přehlídka digitálních triků se utápí v záplavě prázdných gest, hloupých dialogů a nesmyslných postav, které vám způsobí bolehlav už po půl hodině. Bohužel, film má hodiny dvě. Den nezávislosti: Nový útok v sobě zkrátka snoubí hned několik motivů a mnoho dobrých úmyslů, které ovšem díky jejich prachmizerné realizaci vyznívají trestuhodně naprázdno. Pokud podobnou aktualizaci dostane i připravovaná Hvězdná brána tak potěš koště.

Roland Emmerich a další vysokoprofilový pokus o to aktualizovat látku po mnoha letech s minimem snahy. Druhý Den nezávislosti je digitálně velkolepý akční blockbuster, který sice po většinu času vypadá, že spolykal slušný balík peněz, nicméně veškeré pozitivní dojmy rozdupe stupidní scénář, který nutí hloupě napsané postavy předříkat ještě hloupější repliky a dělat prázdná gesta s nadějí, že pořád existuje spousta fanoušků prvního dílu, kteří to ocení. Pokud vám tohle nesedělo ani napoprvé jako mě, doporučoval bych se téhle přemrštěné variaci na to samé (která díky vývoji společenské situace a mentality působí ještě o něco méně patřičně) velkým obloukem vyhnout.

50% Rádoby nostalgický blockbuster
25% Velkolepé digitální orgie
25% Stupidita

Den nezávislosti: Nový útok
(Independence Day: Resurgence, Deň nezávislosti: Nový útok)
Sci-Fi / Akční / Dobrodružný
USA, 2016, 120 min

Režie: Roland Emmerich
Scénář: Nicolas Wright, James A. Woods, Dean Devlin, Roland Emmerich, James Vanderbilt
Kamera: Markus Förderer
Hudba: Harald Kloser, Thomas Wanker
Hrají: Maika Monroe, Joey King, Jeff Goldblum, Liam Hemsworth, Bill Pullman, Vivica A. Fox, William Fichtner, Jessie Usher, Charlotte Gainsbourg, Brent Spiner, Sela Ward, Angelababy, Judd Hirsch, Ryan Cartwright, Mckenna Grace, Grace Huang, Gbenga Akinnagbe, Chin Han, Grizelda Quintana, Garrett Wareing, Joshua Mikel, James A. Woods, Deobia Oparei, Nicolas Wright, Ron Yuan, Lance Lim, Travis Tope, Hays Wellford, Travis Hammer, Sam Quinn, Mark Falvo, Hans Obma, Gabriel Schmidt, David Grant Wright, Jetto Dorsainville, Andrei Lapionak, Edward A. Duran
Producenti: Roland Emmerich, Dean Devlin, Harald Kloser
Střih: Adam Wolfe
Kostýmy: Lisy Christl

Nevhodný mládeži do 12 let
Česko V kinech od: 23.06.2016 CinemArt CZ
Slovensko V kinech od: 23.06.2016 CinemArt SK
USA V kinech od: 24.06.2016 20th Century Fox