Koupili jsme ZOO | We Bought a ZOO [65%]

A máme tu dal­ší sní­mek zalo­že­ný na sku­teč­né udá­los­ti. Cameron Crowe nepat­ří mezi ty reži­sé­ry, na jejichž dal­ší sní­mek bys­te se netr­pě­li­vě tře­pa­li tři­čtvr­tě roku před pre­mi­é­rou. Taky jich zase tolik za svo­ji kari­é­ru nena­to­čil. Co ovšem jeho fil­mům upřít nejde je to, že se vždy jed­ná o poměr­ně zají­ma­vou podí­va­nou kte­rou jed­no­du­še zvlá­dá s pře­hle­dem odvy­prá­vět. Od jeho posled­ní­ho sním­ku Elizabethtown však uply­nu­lo už dlou­hých sedm let. Letos hlá­sá návrat s adap­ta­cí kni­hy, kte­rá je auto­bi­o­gra­fic­kým zázna­mem sku­teč­né­ho pří­bě­hu Benjamina Mee. Pokud tedy chce­te vidět, jak pub­li­cis­ta k zoo­lo­gic­ké zahra­dě při­šel, Koupili jsme ZOO je prá­vě pro vás. 

Benjamin Mee si pro­ží­vá těž­ké obdo­bí. Před půl rokem jeho žena pod­leh­la nemo­ci a on musí nyní vycho­vá­vat dvě děti sám od sebe. Je to pro něj těž­ší o to více, že ačko­liv je to již půl roku do doby, kdy jeho žena zemře­la, stá­le se přes to ani zda­le­ka nepře­ne­sl. Ani jeho děti. Rozhodne se tedy pro razant­ní změ­nu, kte­rá má pomo­ci celé rodi­ně dát se zase dohro­ma­dy a jed­nou pro­vždy se pře­nést přes tuto tra­gic­kou udá­lost. Při hle­dá­ní nové­ho ide­ál­ní­ho domo­va pro sebe a děti, kde by moh­li začít zno­vu od začát­ku nara­zí na jeden krás­ný dům na ven­ko­vě a ihned se do něj zami­lu­jí. Má to však jeden háček. K domu pat­ří sta­rá nefunkč­ní ZOO s lid­ský­mi i zví­ře­cí­mi oby­va­te­li. Benjamin, kte­rý měl rád odjak­ži­va dob­ro­druž­ství, se roz­hod­ně dům i přes toto bře­me­no kou­pit a zno­vu roz­jet kdy­si popu­lár­ní atrak­cí pro návštěv­ní­ky.    

Již posled­ní­mu poči­nu toho­to reži­sé­ra byla vyčí­tá­na sil­ná vyuměl­ko­va­nost a sna­ha o lid­ský pří­běh kaž­dé­ho z nás. Tady to není jiné. Na plo­še dvou hodin  totiž divák dosta­ne poně­kud roz­pa­či­tý úvod, kte­rý ješ­tě víc při­škr­tí prv­ní momen­ty na ves­nic­ké ZOO, kde jed­no­du­še roz­voj cha­rak­te­rů nefun­gu­je a cho­vá­ní. V momen­tě kdy se posta­vy dostá­va­jí do bliž­ší­ho kon­tak­tu sice tenhle ele­ment zmi­zí, nicmé­ně pachuť zůstá­vá. Samozřejmě, je tu výrazná sna­ha o vytvo­ře­ní feel good fil­mu kte­rý u nás zvláš­tě na jaře jed­no­du­še nemů­že neu­spět (chyt­ré nasa­ze­ní do kin u tuzem­ské­ho dis­tri­bu­to­ra). Tato sna­ha se poda­ří sním­ku pro­dat téměř bez pro­blé­mu. Pokud máte rády kla­sic­ké pří­běhy změň sám sebe, uvě­dom si co máš a zís­kej zpět svo­ji rodi­nu, nemů­že­te tady šláp­nout ved­le. Problém ovšem bude fakt, že i když všech­no na plát­ně fun­gu­je dob­ře a divák se radu­je spo­leč­ně s posta­va­mi, pořád tomu něco chy­bí. 

Co se týče for­mál­ní strán­ky, není téměř co vytknout. Příjemná, ne pří­liš výrazná hud­ba dokres­lu­je jinak bar­vi­tý obrá­zek ven­kov­ské ZOO se vše­mi radost­mi a strast­mi kte­ré to obná­ší. Možná bych mohl vyčíst jed­nu nebo dvě chy­by v cas­tingu ale to by bylo ode mě spí­še jen hle­dá­ní zby­teč­ných chyb. To co sní­mek sli­bu­je od začát­ku totiž bez pro­blé­mu plní. Nečekejte doko­na­lou zále­ži­tost s exis­ten­ci­o­nál­ním pře­sa­hem. Koupili jsme ZOO je jed­no­du­še to, co bys­te čeka­li. Tedy pří­mo­ča­rý pří­běh, kte­rý sle­du­je kla­sic­ké žánro­vé klič­ky a uhá­ní k před­ví­da­tel­né­mu kon­ci. 

Zamrzí mož­ná až pří­liš oka­té ská­ká­ní z dra­ma­tu do absurd­ní kome­die a až pří­liš vel­ké spo­lé­há­ní na ohra­né téma­ta, nicmé­ně vadit vám to nej­spí­še nebu­de. Koupili jsme ZOO je pro­to tedy ide­ál­ním rodin­ným fil­mem, kte­rý do posled­ní kap­ky pro­dá­vá dobrou nála­du. Pokud tedy hle­dá­te nená­roč­nou zába­vu, kte­rá nabí­zí vše tak jak by mělo být, je to prá­vě film pro vás.