RECENZE – Podivná holka

large

Autorka: Jenny Blackhurst

Překlad: Petra Krámková

Nakladatelství: Domino

Rok vydání v ČR: 2019

Počet stran: 408

ISBN: 978-80-7498-330-6

Imogen Reidová se vrací po patnácti letech do svého rodného města a domu. Není si jistá, zda je to dobrý nápad, na své dětství zde rozhodně nemá příjemné vzpomínky. Její muž nezná všechny podrobnosti jejího života před tím, než se objevila v Londýně. Momentálně však zůstala bez práce a jediné místo se jako dílem osudu našlo právě v Gauntu.

Imogen jako dětská psycholožka převezme případ jedenáctileté Ellii Atkinsonové. Ellie osiřela při požáru, který jako jediná přežila, a nyní žije v pěstounské rodině. Je to zvláštní dívenka, tichá, nemá žádné kamarády, naopak ve škole zažívá šikanu od svých spolužáků a dokonce i třídní učitelka ji nemá v lásce. Ellie je sice tichá, moc se neprojevuje, ovšem někdy se však u ní vyskytnou záchvaty vzteku. Dá se to pochopit, přijít o rodinu, snášet posměšky spolužáků, když se ve vás všechna ta nespravedlnost a bolest nastřádá, někudy to musí z člověka ven. Jenže lidé si začínají o Ellie vymýšlet všelijaké povídačky, že není úplně v pořádku, že se kolem ní dějí divné, snad až nadpřirozené věci. Učitelé, děti i pěstouni z ní mají divný pocit, dalo by se dokonce říct, že mají z malé dívenky strach. Imogen to absolutně nechápe, nevěří, že by se lidé mohli nechat tak zmanipulovat, aby začali věřit v nadpřirozené schopnosti mladé dívky. Sama se snaží Ellie podporovat a pomáhat jí, jak jen to jde, avšak překračuje hranice svých pracovních pravomocí a je z případu odvolána. Ellie je nešťastná, měla Imogen za jediného člověka, který při ní stál kromě její nevlastní sestry Mary a předání případu někomu jinému bere jako zradu. Ellie trpí a touží po tom, aby Imogen trpěla stejně. Imogen vzápětí prožije jednu velice tragickou událost a přestože se tomu brání, začíná se přiklánět k názoru, že Ellie opravdu dokáže věci v rozporu s realitou.

Od autorky jsem četla již Ztichlý dům a byla jsem nadšená. Na Podivnou holku jsem se tedy moc těšila a jsem nadšená stejně. Jenny Blackhurst stvořila parádní, napínavý příběh, skvělý psychothriller, který místy hraničí až s hororem. Příběh vás pohltí na samém začátku a v podstatě vyplivne až s poslední stránkou. Byla jsem moc zvědavá na rozuzlení a páni, ten konec... Tak takový jsem úplně nečekala.

Krátké kapitoly přidávají knize na čtivosti. Střídají se kapitoly vyprávěné z pohledu Imogen a z pohledu Ellie. Během čtení máte pocit, že se nedá věřit vůbec ničemu. Možná taky začnete věřit v Elliiny nadpřirozené schopnosti. Protože co my víme, co je mezi nebem a zemí? Určitě budete mít několikrát jistotu, že už víte, jak to všechno skončí. Neradujte se, autorka vám dá totiž jasně najevo, že jste vedle jak ta jedle. A vaše nervy zůstanou dál napjaté k prasknutí. Protože tady vše končí až posledními slovy na poslední stránce. Nebo nekončí?

Jenny Blackhurst vyrostla ve Shropshiru, kde také dodnes žije s manželem a dětmi.

Během dětství a dospívání strávila hodiny čtením kriminálních románů a nekonečnými diskuzemi nad nimi. Snila o tom, že se stane spisovatelkou a bylo tedy jedině přirozené, že jednou sama nějaký krimi román také napíše. Dodnes je vášnivou čtenářkou a nejčastěji ji najdete právě s hlavou zanořenou mezi stránky.

Kniha Ztichlý dům je její prvotinou. K napsání ji inspirovaly především emoce a prožitky spojené s narozením jejího syna. Psaní se věnuje i nadále a v současné době má již na svém autorském kontě několik dalších knih.

Za poskytnutí recenzního výtisku velmi děkuji nakladatelství Domino. Knihu můžete zakoupit zde.