Rogue One: Star Wars Story - Obsah/O filmu

            OBSAH

             Společnost Lucasfilm před­sta­vu­je sní­mek Rogue One: Star Wars Story, kte­rý je prv­ním z nové série samo­stat­ných fil­mů ze svě­ta Star Wars, jenž fanouš­ci zna­jí a zbož­ňu­jí, a kte­rá jim před­sta­vu­je nové posta­vy a dějo­vé linie.

            Snímek Rogue One vyprá­ví pří­běh sku­pi­ny vel­mi neob­vyk­lých hrdi­nů, kte­ří se násled­kem dra­ma­tic­kých udá­los­tí spo­leč­ně vydá­va­jí na misi, jejímž cílem je ukrást plá­ny Hvězdy smr­ti, nej­hro­zi­věj­ší zbra­ně, jakou má Impérium k dis­po­zi­ci. Tato klí­čo­vá udá­lost svě­ta Star Wars dá dohro­ma­dy oby­čej­né lidi, kte­ří se roz­hod­nou doká­zat neo­by­čej­né věci a stát se tak sou­čás­tí dění, jehož význam je dale­ko pře­sa­hu­je.

            O FILMU

            Vzrušující nová série samo­stat­ných fil­mů ze svě­ta Star Wars před­sta­vu­je pro spo­leč­nost Lucasfilm zce­la novou pří­le­ži­tost, jak nejen pro­hlou­bit a obo­ha­tit ten­to svět, ale sou­čas­ně také poskyt­nout tvůr­čí plat­for­mu pro tvor­bu nových fil­mů.

            Je pří­znač­né, že se nápad na tuto sérii pří­bě­hů zro­dil v hla­vě George Lucase. Když se pre­zi­dent­ka spo­leč­nos­ti Lucasfilm a pro­du­cent­ka série Star Wars Kathleen Kennedy s Georgem Lucasem popr­vé sešla, nastí­nil jí své plá­ny na pokra­čo­vá­ní série Star Wars nato­če­ním epi­zod VII, VIII a IX. Poté jí pro­zra­dil dal­ší záměr. „George se těšil neje­nom na vznik dal­ších fil­mů z hlav­ní série, ale také na mož­nos­ti, kte­ré nabí­zel nápad na nato­če­ní samo­stat­ných pří­bě­hů, jenž budou ve svě­tě Star Wars koexis­to­vat,“ vysvět­lu­je pro­du­cent­ka Kathleen Kennedy.

            „Epizody I až VII sle­du­jí osu­dy rodi­ny Skywalkerů a vyprá­vě­jí sou­vis­lý pří­běh. Samostatné fil­my, jejichž děj se může ode­hrá­vat v libo­vol­ném bodu hlav­ní dějo­vé linie, nám před­sta­ví nové posta­vy a budou mít na výběr z širo­ké­ho spek­tra žánrů,“ dodá­vá Kennedy.

            Ačkoliv po strán­ce vel­ko­le­posti bude Rogue One srov­na­tel­ný s fil­my z hlav­ní série, Kennedy upo­zor­ňu­je na sku­teč­nost, že „se sna­hou natá­čet samo­stat­né fil­my pří­mo sou­vi­sí zají­ma­vý nápad nene­chat se spou­tat kon­krét­ní­mi poža­dav­ky. Máme obrov­skou šan­ci natá­čet jak méně náklad­né a syro­věj­ší fil­my, tak i fil­my, kte­ré se svou výprav­nos­tí při­blí­ží sním­kům z hlav­ní série. Snažíme se o to, abychom divá­kům moh­li nabíd­nout roz­ma­ni­těj­ší podí­va­nou.“

            Při natá­če­ní původ­ních tří epi­zod kla­sic­ké série se George Lucas nechal vel­mi význam­ně ovliv­nit řadou fil­mo­vých žánrů, ať už se jed­na­lo o wes­ter­ny Johna Forda, Kurosawovy sním­ky či fil­my o dru­hé svě­to­vé vál­ce. „To je prá­vě na těch­to samo­stat­ných fil­mech pozo­ru­hod­né,“ míní Kennedy. „Snažíme se vytvo­řit fil­my růz­ných žánrů a oslo­vit reži­sé­ry s roz­ma­ni­tým vypra­věč­ským sty­lem. To nám posky­tu­je veli­ce širo­kou šká­lu mož­nos­tí.“

            Co se týče toho správ­né­ho pří­bě­hu, kte­rý by měl sérii samo­stat­ných sním­ků odstar­to­vat, nemu­se­la Kennedy cho­dit pří­liš dale­ko. Náhoda tomu chtě­la, že hlav­ní tvůr­čí vedou­cí spo­leč­nos­ti Industrial Light and Magic a vedou­cí týmu vizu­ál­ních efek­tů John Knoll už pota­jí na jed­nom tako­vém pří­bě­hu pra­co­val. Knoll, kte­rý již ve spo­leč­nos­ti Industrial Light and Magic pra­cu­je téměř 30 let a jako vedou­cí týmu vizu­ál­ních efek­tů se podí­lel na něko­li­ka fil­mech ze série Star Wars – Skrytá hroz­ba, Klony úto­čí a Pomsta Sithů – tomu­to svě­tu nato­lik pro­pa­dl, že se mu v jeho zna­los­tech a váš­ni pro něj vyrov­ná málo­kdo.

            Nejvíce ho však zau­jal úvod­ní text z fil­mu Nová nadě­je:

            „Zuří občan­ská vál­ka. Lodě vzbou­řen­ců, úto­čí­cí z taj­né základ­ny, vybo­jo­va­ly svá prv­ní vítěz­ství nad zlým galak­tic­kým Impériem. V prů­bě­hu bitvy se povsta­lec­kým zvě­dům poda­ři­lo ukrást taj­né plá­ny nej­moc­něj­ší zbra­ně Impéria, Hvězdy smr­ti, obr­ně­né vesmír­né sta­ni­ce, kte­rá je tak moc­ná, že doká­že zni­čit celou pla­ne­tu. Princezna Leia, pro­ná­sle­do­vá­na impe­ri­ál­ní­mi agen­ty, spě­chá domů na palubě své vesmír­né lodi s ukra­de­ný­mi plá­ny, kte­ré mohou zachrá­nit její lid a nasto­lit v gala­xii zno­vu svo­bo­du.“

            Kdo byl těmi zmí­ně­ný­mi povsta­lec­ký­mi zvě­dy a jak se jim poda­ři­lo ukrást taj­né plá­ny nej­moc­něj­ší impe­ri­ál­ní zbra­ně? Na zákla­dě těch­to prostých otá­zek začal Knoll budo­vat pří­běh o tom, jak popsa­né udá­los­ti pro­běh­ly. A poté se mu dosta­lo pří­le­ži­tos­ti svůj pří­běh posu­nout na zce­la novou úro­veň.

            „Znám se s Kathy asi dva­cet let,“ říká Knoll. „Ale i tak se pro mě jed­na­lo o veli­ce oje­di­ně­lý záži­tek, když jsem se vydal do kan­ce­lá­ře pre­zi­dent­ky spo­leč­nos­ti Lucasfilm, abych jí před­lo­žil svůj nápad na fil­mo­vý pří­běh. Sepsal jsem asi sed­mis­trán­ko­vý sou­hrn a vydal jsem se do její kan­ce­lá­ře, kde jsem vše Kathy a Kiri Hart (vice­pre­zi­dent­ka, vedou­cí týmu námě­tů) vylo­žil. Říkal jsem si, že jsem to zkrát­ka ale­spoň zku­sil a nebu­du muset po zby­tek živo­ta pře­mýš­let o tom, jest­li jsem to měl nebo neměl dělat.“

            Naštěstí pro Knolla a pro fanouš­ky Star Wars po celém svě­tě sdí­le­ly jak Kennedy, tak Hart jeho nad­še­ní a o týden poz­dě­ji Knoll obdr­žel mail, ve kte­rém se dozvě­děl, že „veli­ce váž­ně uva­žu­jí o rea­li­za­ci mého nápa­du.“

            „Znám se s Johnem spous­tu let a spo­lu­pra­co­va­la jsem s ním v oblas­ti vizu­ál­ních efek­tů, tak­že jsem vědě­la, jak talen­to­va­ný je a jak moc mu na Star Wars zále­ží,“ říká Kennedy. „Bylo to popr­vé, kdy mi někdo před­klá­dal svůj nápad na film ze svě­ta Star Wars. Neměla jsem tuše­ní, co mohu oče­ká­vat. Příběh byl ale tak pou­ta­vý, že mi bylo oka­mži­tě jas­né, že z něj může poten­ci­ál­ně vznik­nout skvě­lý film. A vida, jed­ná se o prv­ní samo­stat­ný film, kte­rý natá­čí­me.“

            Kromě fil­mů, kte­ré inspi­ro­va­ly Lucase, byly pro Knolla inspi­ra­cí také fil­my jako Ďáblové v obla­cích či Děla z Navarone, a spo­leč­ně s Hart a jejím tvůr­čím týmem začal roz­vá­dět svůj nápad na film, kte­rý se ode­hrá­vá v dobách vrcho­lí­cí­ho kon­flik­tu s Impériem – na počát­ku nad­chá­ze­jí­cí vál­ky.

            „Jedná se o obdo­bí po Epizodě III a po likvi­da­ci Jediů, během kte­ré­ho se všich­ni zbý­va­jí­cí Jediové ukrý­va­jí,“ objas­ňu­je Knoll. „Děj se ode­hrá­vá ješ­tě před tím, než se zno­vu obje­vil Obi-Wan a než se vrá­til Yoda. Je jen na oby­čej­ných lidech, aby demon­stro­va­li své hrdin­ství.“

            Zmíněnými „oby­čej­ný­mi lid­mi“ jsou v tom­to pří­pa­dě Jyn Erso a její nesou­ro­dá par­ta povstal­ců, jejichž osu­dy spo­ji­la více­mé­ně náho­da. Společně jsou nuce­ni čelit nepřed­sta­vi­tel­ně nároč­né­mu úko­lu nalézt archi­tek­ta Hvězdy smr­ti a ukrást její plá­ny.

            Výsledkem je pří­běh o nadě­ji a odhod­lá­ní, odví­je­jí­cí se na půso­bi­vě vel­ké plo­še, kte­rý si ale přes­to zacho­vá­vá důvěr­nost níz­ko­roz­počto­vé­ho sním­ku. Ukazuje nám úsi­lí běž­ných lidí s nej­růz­něj­ší minu­los­tí, kte­ří se roz­hod­nou v zájmu obec­né­ho bla­ha vyko­nat výji­meč­né činy.

            Od samot­né­ho zro­du nápa­du na sérii samo­stat­ných fil­mů si spo­leč­nost Lucasfilm uvě­do­mo­va­la, jak důle­ži­té je pro vizu­ál­ní styl i atmo­sfé­ru těch­to fil­mů, aby jejich reži­sé­ři měli mož­nost vyprá­vět pří­běhy po svém. „Tyto samo­stat­né fil­my se odli­šu­jí zejmé­na žán­ry, do kte­rých se řadí, oje­di­ně­lý­mi pří­běhy, kte­ré vyprá­vě­jí, a také typem reži­sé­rů, kte­ré se s nimi sna­ží­me oslo­vit,“ říká Kennedy.

            Když je jejich pát­rá­ní při­ved­lo ke Garethovi Edwardsovi, jehož oje­di­ně­lý styl vyu­ží­vá detail­ních zábě­rů ruč­ní kame­ry, vědě­li, že nalez­li toho pra­vé­ho reži­sé­ra, kte­rý by se měl vyprá­vě­ní pří­bě­hu sním­ku Rogue One ujmout. „Když jsme se s Garethem Edwardsem setka­li, byli jsme veli­ce nad­še­ní,“ popi­su­je Kennedy. „Sledovali jsme jeho dílo už dlou­hou dobu, od chví­le, kdy při­šel se svým prv­ním fil­mem Zakázaná zóna. Když nato­čil Godzillu, vědě­li jsme, že uči­nil dal­ší krok do svě­ta vyso­ko­roz­počto­vých fil­mo­vých hitů.“

            „Gareth v sobě kom­bi­nu­je uni­kát­ní vlast­nos­ti, kte­ré ho k tvor­bě fil­mů ze svě­ta Star Wars před­ur­ču­jí, a sice vel­mi niter­né pocho­pe­ní postav z toho­to fil­mo­vé­ho svě­ta a vní­má­ní toho, co vyža­du­je sil­ný rodin­ný film, kte­rý doká­že oslo­vit divá­ky všech gene­ra­cí,“ vysvět­lu­je Kennedy důvo­dy toho, proč se Edwards pro Rogue One doko­na­le hodil. „Gareth má oje­di­ně­lou schop­nost kom­bi­no­vat smy­sl pro humor s tema­tic­kým vyprá­vě­ním.“

            Rogue One je akčně-dobrodružný pří­běh ve sty­lu fil­mů z dru­hé svě­to­vé vál­ky a Kennedy pro­hla­šu­je, že mu „Gareth Edwards dodá­vá veli­ce auten­tic­kou atmo­sfé­ru, kte­ré se vel­mi liší od ostat­ních fil­mů ze série Star Wars. Vypráví tu intim­ní pří­běh otce a dce­ry, ode­hrá­va­jí­cí se na poza­dí vel­ko­le­pých udá­los­tí.“

            Jakmile Gareth Edwards nabíd­ku na nato­če­ní toho­to sním­ku při­jal, věděl, že než se bude moci sou­stře­dit na důle­ži­tý úkol vyhle­dá­ní těch správ­ných her­ců, bude se muset zamys­let nad tím, jak by si v rám­ci svě­ta Star Wars mohl ten­to sní­mek při­svo­jit.

            „Náš film je vůbec prv­ní z chys­ta­né série samo­stat­ných sním­ků, tak­že vědo­mí, že se bude jed­nat o fil­my, kte­ré se od hlav­ní série liší, bylo sice vel­mi láka­vé, ale klí­čo­vou otáz­kou bylo, do jaké míry se může­me pokou­šet odli­šo­vat a co tako­vá odliš­nost vlast­ně vůbec obná­ší,“ říká reži­sér. „Miluji Star Wars. Vyrůstal jsem s původ­ní tri­lo­gií a z mého pohle­du se jed­ná o napros­to doko­na­lou fil­mo­vou sérii. Myslím, že obrov­skou výho­dou toho, že náš pří­běh není sou­čás­tí hlav­ní série, je sku­teč­nost, že si může­me dovo­lit být jiní. A dou­fám, že se nám poda­ři­lo této mož­nos­ti plně vyu­žít.“

            „Usilujeme tu o rea­lis­tič­nost a při­ro­ze­nost pro­stře­dí, herec­kých výko­nů i postav, se kte­rý­mi se setká­vá­me,“ pokra­ču­je Edwards. „Navíc jde o to, že co se týče okol­nos­tí, v nichž se naše posta­vy oci­ta­jí, jsme stá­le sou­čás­tí původ­ní­ho svě­ta Star Wars. Náš film musel tri­lo­gii, s níž jsem vyrůs­tal, vhod­ným způ­so­bem dopl­ňo­vat. A ta má svůj kla­sic­ký styl, kte­rý je veli­ce pro­myš­le­ný a sta­bil­ní. Byli jsme také nad­še­ni z mož­nos­ti nato­čit něco při­ro­ze­něj­ší­ho, co bude půso­bit reál­ně­ji a bez­pro­střed­ně­ji.“

            Kathleen Kennedy Edwardsovu tou­hu po expe­ri­men­to­vá­ní a nato­če­ní spe­ci­fic­ky půso­bí­cí­ho fil­mu vel­mi pod­po­ro­va­la. „Gareth je reži­sér, kte­rý oce­ňu­je mož­nost aktiv­ní prá­ce na fil­mu,“ popi­su­je pro­du­cent­ka. „Chce si vzít kame­ru na rame­no sám. Chce vidět natá­če­né zábě­ry. Chce mít se svý­mi her­ci veli­ce úzký vztah. Myslím, že to vše je sou­čás­tí jeho tvůr­čí­ho pro­ce­su, tak­že sty­li­za­ce zábě­rů natá­če­ných ruč­ně drže­nou kame­rou, v bez­pro­střed­ní blíz­kos­ti pří­mo upro­střed dění je něčím, co je pro něj veli­ce důle­ži­té, a v zábě­rech, kte­ré nám před­klá­dal, se to jed­no­znač­ně odrá­že­lo.“

            Edwards chtěl, aby jeho film půso­bil vel­mi rea­lis­tic­ky a aby měl Rogue One syro­vou atmo­sfé­ru, kte­rá se vel­mi podo­bá sty­lu, s jakým nato­čil sní­mek Zakázaná zóna. „Chtěl jsem, aby Rogue One půso­bil při­ro­ze­ně­ji a rea­lis­tič­tě­ji. Aby vzbu­zo­val dojem, že sle­du­je­me sku­teč­ný, exis­tu­jí­cí svět. V době, kdy se pří­běh ode­hrá­vá, nee­xis­tu­jí Jediové, nee­xis­tu­je žád­ný bůh, kte­rý by mohl při­jít na pomoc lidí, nuce­ných čelit obrov­ské hroz­bě,“ vysvět­lu­je reži­sér.

            „Garethovi jde vždy hlav­ně o těs­ný vztah s posta­va­mi a o rea­lis­tič­nost,“ komen­tu­je pro­du­cent Simon Emanuel. „Jeho styl je veli­ce doku­men­ta­ris­tic­ký, tou­ží po tom, aby divá­ky vtá­hl pří­mo do děje, ale sou­čas­ně pro něj bylo veli­ce důle­ži­té i to, aby si divák po zhléd­nu­tí Rogue One mohl ihned pus­tit Novou nadě­ji, aniž by vní­mal zásad­ní odliš­nos­ti. Po este­tic­ké strán­ce by měly oba sním­ky půso­bit stej­ně – divák by neměl mít pocit, že se jed­ná o radi­kál­ně odliš­ná díla.“

            Právě tou­ha po této rov­no­vá­ze mezi tím, co je divá­kům pově­do­mé, a zce­la novým pohle­dem na ten­to fil­mo­vý svět, při­ved­la Edwardse za úspěš­ným kame­ra­ma­nem Greigem Fraserem, kte­rý se pro­sla­vil fil­my 30 minut po půl­no­ci a Hon na liš­ku.

            Dle Edwardse byl Fraser napros­to doko­na­lou vol­bou. „Měli jsme podob­ný vkus,“ říká reži­sér. „On měl na fil­mech rád totéž, co já. Jednalo se o skvě­lý vztah, v rám­ci kte­ré­ho jsme se navzá­jem inspi­ro­va­li a povzbu­zo­va­li. Také jsme více ris­ko­va­li. Snažili jsme se lať­ku nasta­vit hod­ně vyso­ko. Obklopili jsme se obráz­ky a foto­gra­fie­mi, kte­ré pod­le nás byly nej­lep­ší, a dokon­ce jsme měli pra­vi­dlo, že v prů­bě­hu pří­prav na natá­če­ní nebu­de­me sle­do­vat nic jiné­ho než naše nej­ob­lí­be­něj­ší fil­my. Chtěli jsme se dostat do sta­vu, kdy si bude­me mys­let, že na svě­tě exis­tu­jí pou­ze skvě­lé fil­my – čis­tě pro­to, abychom se sna­ži­li pře­ko­nat ty nej­lep­ší z nej­lep­ších.“

            Edwards s Fraserem brzy zjis­ti­li, že spo­lu nesdí­le­jí pou­ze fil­mo­vý vkus – oba také sdí­le­li svou vášeň pro prá­ci s kame­rou. Společný jim byl i poně­kud nestan­dard­ní pří­stup k natá­če­ní, spo­čí­va­jí­cí v tom, že ve scé­nách nasvě­cu­jí poza­dí a niko­liv her­ce samot­né.

            „Nesnažíme se nasví­tit her­ce,“ vysvět­lu­je Edwards. „Nasvěcujeme celé pro­stře­dí, v němž se pohy­bu­jí, tak­že se po něm mohou vol­ně pohy­bo­vat, a my se pak sna­ží­me v těch­to pod­mín­kách vytvo­řit zábě­ry, kte­ré budou dosta­teč­ně půso­bi­vé. Poskytujeme jim svo­bo­du, což je inspi­ru­jí­cí, pro­to­že se tak kaž­dý den dočká­te něče­ho, co jste neo­če­ká­va­li, a to je vzru­šu­jí­cí, pro­to­že díky tomu dosáh­ne­te oje­di­ně­lých výsled­ků.“

            Aby měl sní­mek Rogue One vizu­ál­ní styl a atmo­sfé­ru, po jakých tou­ži­li, roz­hod­li se Edwards s Fraserem vrá­tit k objek­ti­vům ze sedm­de­sá­tých let, kte­ré zkom­bi­no­va­li s nej­mo­der­něj­ší digi­tál­ní tech­ni­kou. Společnost Lucasfilm je také zná­mým prů­kop­ní­kem nových tech­no­lo­gií, a oje­di­ně­lá kom­bi­na­ce těch­to his­to­ric­kých objek­ti­vů, posky­tu­jí­cích spe­ci­fic­kou atmo­sfé­ru a styl, jež jsou téměř v roz­po­ru s čis­to­tou a ost­ros­tí digi­tál­ních kamer, je ztě­les­ně­ním prá­vě toho­to pří­stu­pu.

            Snaha vyprá­vět pří­běh o tom, jak se malé sku­pin­ce povstal­ců poda­ři­lo ukrást plá­ny nej­do­ko­na­lej­ší­ho nástro­je niče­ní, kte­rým Impérium dis­po­nu­je, zna­me­na­la nut­nost vyprá­vět pří­běh, ve kte­rém hra­je klí­čo­vou roli vál­ka.

            „Ve fil­mu Rogue One se obje­vu­jí váleč­né prv­ky a někte­ré jeho oka­mži­ky jsou poně­kud tem­něj­ší a syro­věj­ší. Myslím, že bychom se zpro­ne­vě­ři­li pod­sta­tě celé­ho toho­to pří­bě­hu, pokud bychom se sna­ži­li vyhnout ztvár­ně­ní sku­teč­nos­ti, že zís­kat plá­ny Hvězdy smr­ti neby­lo vůbec snad­né,“ míní Kiri Hart, kopro­du­cent­ka fil­mu a vice­pre­zi­dent­ka spo­leč­nos­ti Lucasfilm.

            Aby Edwards dosá­hl potřeb­né bez­pro­střed­ní atmo­sfé­ry, pus­til se do stu­dia množ­ství his­to­ric­kých foto­gra­fií. O to, co na nich obje­vil, se podě­lil s kosty­mé­ry Davem Crossmanem a Glynem Dillonem, aby spo­leč­ně při­šli na to, jaký styl by kos­týmy ve fil­mu měly mít.

            Kromě kos­tý­mů Edwardsův pří­stup k tvor­bě pro­stře­dí, kte­ré by mělo odrá­žet pří­běh, jenž se pokou­šel vyprá­vět, ovliv­nil také výtvar­ní­ky fil­mu Douga Chianga a Neila Lamonta.

            Chiang s Georgem Lucasem popr­vé spo­lu­pra­co­val v roce 1995 při tvor­bě nové tri­lo­gie Star Wars. „Vzpomínám, že George říkal, že z jeho pohle­du jsou Star Wars doku­men­tem, a pro­to mě Garethův pří­stup vel­mi zau­jal a potě­šil,“ říká Chiang. „Gareth své fil­my natá­čí vel­mi bez­pro­střed­ně, s pomo­cí ruč­ních kamer, jako bys­te se oním svě­tem pro­chá­ze­li a zábě­ry fil­mu se před vámi v daný oka­mžik pří­mo ode­hrá­va­ly.“

            Z pohle­du Chianga a Lamonta tato sku­teč­nost zna­me­na­la, že muse­li vybu­do­vat deko­ra­ce, kte­ré budou zce­la kom­plet­ní repre­zen­ta­cí daných pro­stře­dí z jaké­ho­ko­liv úhlu, aby Edwards mohl vždy nato­čit přes­ně tako­vý záběr, kte­rý ho prá­vě napad­ne. „Spolupráce s Garethem je veli­ce vzru­šu­jí­cí, pro­to­že jeho kame­ra může poten­ci­ál­ně zabrat napros­to libo­vol­né mís­to v libo­vol­ném úhlu, a my pro­to musí­me být při­pra­ve­ni spl­nit Garethovi nebo Greigovi kaž­dé přá­ní, se kte­rým by moh­li při­jít,“ pro­hla­šu­je Lamont. „To zna­me­na­lo, že jsme muse­li pokrýt sku­teč­ně kaž­dý úhel zábě­ru, což bylo veli­ce vyčer­pá­va­jí­cí, ale sou­čas­ně vel­mi vděč­né.“

            „Ve finá­le tak doci­lu­je­me v pod­sta­tě sty­lu váleč­né­ho doku­men­tu, kte­rý je odváž­ný a na vyso­ké úrov­ni a jed­ná se o syro­věj­ší pohled na svět Star Wars, než na jaký jsou divá­ci zatím zvyklí,“ pokra­ču­je Lamont.

            Snahu o to, aby Rogue One půso­bil rea­lis­tic­ky a auten­tic­ky, oce­nil také vedou­cí týmu spe­ci­ál­ních efek­tů a drži­tel Oscara Neil Corbould se svý­mi spo­lu­pra­cov­ní­ky.

            Edwards pově­řil Corboulda úko­lem zajis­tit, aby akč­ní scé­ny fil­mu půso­bi­ly jako zábě­ry z kte­ré­ko­liv jiné vál­ky. „Gareth tou­žil po tom, aby všech­ny bitvy půso­bi­ly poně­kud rea­lis­tič­tě­ji, tak­že se napří­klad kro­mě pros­té­ho zábles­ku po výbuchu dočká­te také množ­ství suti a tro­sek, kte­ré léta­jí vzdu­chem,“ vysvět­lu­je Corbould. „Snažili jsme se vyu­žít pro tvor­bu zábles­ků a jis­ker růz­ných mate­ri­á­lů s cílem ovliv­nit výsled­nou bar­vu, tak­že napří­klad při zása­hu do kovo­vé čás­ti odlét­nou jis­kry mod­ré, zatím­co po zása­hu do země spí­še žlu­to­čer­ve­né.“

            „Snažili jsme se o to, aby naše posta­vy sku­teč­ně půso­bi­ly dojmem, že se ocit­ly upro­střed bitvy a že jim hro­zí sku­teč­né nebez­pe­čí,“ shr­nu­je.

            Ve sním­ku Rogue One: Star Wars Story se obje­vu­je mezi­ná­rod­ní herec­ký tým, jehož čle­no­vé pochá­ze­jí ze Spojeného krá­lov­ství, Austrálie, Číny, Mexika, Dánska a také ze Spojených stá­tů ame­ric­kých. Jedná se o tým, kte­rý v sobě ukrý­vá obrov­ské množ­ství doved­nos­tí a talen­tu – od kome­di­ál­ní­ho nadá­ní až po zna­los­ti bojo­vých umě­ní.

            Na samém počát­ku pro­ce­su obsa­zo­vá­ní rolí v tom­to fil­mu se jeho tvůr­ci obrá­ti­li na jed­nu z nej­ta­len­to­va­něj­ších brit­ských here­ček Felicity Jones, nomi­no­va­nou také na Oscara, s nabíd­kou role hlav­ní hrdin­ky fil­mu Jyn Erso, vzpur­né mla­dé ženy, kte­rá se roz­hod­ne nabíd­nout své služ­by povstal­cům a vydá se na misi s mizi­vou šan­cí na úspěch.

            V sou­la­du s tra­di­ce­mi svě­ta Star Wars je hlav­ní hrdin­kou pří­bě­hu opět sil­ná, loa­jál­ní a vyso­ce odhod­la­ná žena. Edwards ale tou­žil vše posu­nout ješ­tě o úro­veň dál a vytvo­řit posta­vu, kte­rou by mohl ztvár­nit jak herec, tak hereč­ka, a u níž na pohla­ví nebu­de pří­liš zále­žet.

            „Diskutovali jsme o sku­teč­nos­ti, že Jyn není pros­tě jenom žena – je to zkrát­ka člo­věk,“ vysvět­lu­je Edwards. „Že je žena je jen zce­la ved­lej­ší. Za všech okol­nos­tí jsme se k ní sna­ži­li tak­to při­stu­po­vat. Chtěl jsem vytvo­řit posta­vu, do kte­ré bych se tou­žil vžít. Ne posta­vu, kte­rou bych obdi­vo­val nebo se s ní tou­žil ože­nit, ale posta­vu, do kte­ré se chci vžít. Je to pros­tě fas­ci­nu­jí­cí člo­věk. Snažili jsme se náš film nato­čit tak, aby v něm to, zda jde o ženu nebo o muže nehrá­lo vůbec žád­nou roli.“

            Obsazení ženy do hlav­ní role je samo­zřej­mě tra­di­ce, kte­rou zahá­jil George Lucas posta­vou prin­cez­ny Leii, aby v ní násled­ně pokra­čo­val J. J. Abrams s posta­vou Rey. „To, že jsou pro­ta­go­nist­ka­mi sním­ků Síla se pro­bou­zí a Rogue One ženy, nám v mno­ha ohle­dech nazna­ču­je směr, jakým chce­me pokra­čo­vat,“ říká Kennedy. „Snažíme se obsa­zo­vat role v našich fil­mech vel­mi roz­ma­ni­tě, ať už se jed­ná o roz­ma­ni­tost etnic­kou či gen­de­ro­vou, a repre­zen­to­vat tak širo­kou divác­kou obec. Musíme zajis­tit, aby se roz­ma­ni­tost spo­leč­nos­ti, ve kte­ré žije­me, odrá­že­la i v pří­bě­zích, kte­ré vyprá­ví­me.“

            „Na Jyn je zají­ma­vé to, že by se do ní měl být scho­pen doká­zat vcí­tit kaž­dý,“ pozna­me­ná­vá na adre­su své žen­ské hrdin­ky Jones. „Nezáleží na tom, že je to žena. Dokáže být drs­ná, ale jako všich­ni lidé je také veli­ce zra­ni­tel­ná.“

            Jyn, kte­rá byla ve vel­mi útlém věku pone­chá­na své­mu osu­du, vycho­val povsta­lec­ký psa­nec Saw Gerrera, ale když dospě­je, je zno­vu osa­mo­ce­ná. „Na začát­ku fil­mu je veli­ce nezá­vis­lá,“ popi­su­je svou posta­vu Jones. „Je sama sebou. Ze své pod­sta­ty není schop­na se řídit pra­vi­dly, kte­rá jí dru­zí urču­jí, a neu­stá­le se sna­ží posou­vat hra­ni­ce toho, co je a co není pří­pust­né.“

            „Chtěla jsem, aby Jyn půso­bi­la co nej­lid­ště­ji,“ pokra­ču­je Jones o svém pří­stu­pu k ní. „Je sil­ná, když se to od ní vyža­du­je, je neu­vě­ři­tel­ně odhod­la­ná a je nuce­na cho­vat se neú­stup­ně i teh­dy, kdy se tak vůbec necí­tí.“

            Jones v rám­ci pří­prav na bojo­vé scé­ny ve fil­mu pod­stou­pi­la inten­ziv­ní tré­nink s vedou­cím týmu kaska­dé­rů Robem Inchem. Vzhledem k tomu, že Neil Corbould se svým týmem odbor­ní­ků na spe­ci­ál­ní efek­ty při natá­če­ní sku­teč­ně odpa­lo­val výbuš­ni­ny a bitvy byly tak rea­lis­tic­ké, jak to jen bylo mož­né, bylo tře­ba, aby všich­ni byli na natá­če­ní při­pra­ve­ni sku­teč­ně doko­na­le.

            „Gareth se sna­žil o to, aby vše půso­bi­lo maxi­mál­ně rea­lis­tic­ky,“ říká Jones. „Toužil po auten­tič­nos­ti a to zna­me­na­lo spous­tu dři­ny v nehos­tin­ných pod­mín­kách, neu­stá­lý déšť a věč­ně plné oči pís­ku, ale jde mu o to, aby divá­ci měli pocit, že se sku­teč­ně ocit­li po boku svých hrdi­nů, a to je ohrom­ně důle­ži­té.“

            „Felicity je skvě­lá hereč­ka a veš­ke­rým svým rolím dodá­vá obrov­skou dáv­ku inten­zi­ty a výra­zu, ale doká­že se cho­vat i odleh­če­ně,“ shr­nu­je Kathleen Kennedy. „Má úžas­ný úsměv, skvě­lý smy­sl pro humor a byla pros­tě báječ­ná. Ukazuje nám sílu a odhod­lá­ní, po kte­rých u žen­ských postav ze svě­ta Star Wars tak tou­ží­me. Doufám, že jed­no­ho dne o tako­vých věcech nebu­de­me vůbec muset mlu­vit, pro­to­že bude obec­ně při­jí­ma­nou sku­teč­nos­tí, že jsou žen­ské hrdin­ky ve svě­tě Star Wars zce­la rov­no­cen­né svým muž­ským pro­tějškům, a role, kte­ré jejich před­sta­vi­tel­ky ztvár­ni­ly, budou posu­zo­vá­ny bez ohle­du na pohla­ví.“

            Role Cassiana Andora, uzná­va­né­ho důstoj­ní­ka povsta­lec­ké roz­věd­ky, si žáda­la her­ce s výji­meč­ným talen­tem a zku­še­nost­mi, kte­rý by doká­zal divá­kům pře­dat inte­li­gen­ci, sílu a odhod­lá­ní, ale také zra­ni­tel­nost této posta­vy. Tím her­cem je Diego Luna.

            Z pohle­du Diega Luny, her­ce a uzná­va­né­ho reži­sé­ra, jenž pro­du­ko­val více než 20 fil­mů a tele­viz­ních pořa­dů a zahrál si ve více než 50 fil­mech a seri­á­lech, byla role Cassiana láka­vá z veli­ce prostých důvo­dů: „Tenhle film má mno­ho úrov­ní. Najdete v něm chví­le, kte­ré jsou hlu­bo­ké a dra­ma­tic­ké a vyža­du­jí od her­ců vel­kou dáv­ku pozor­nos­ti a sebe­o­vlá­dá­ní. A pak v něm najde­te také scé­ny, kte­ré jsou pros­tě a jed­no­du­še zábav­né a při­po­mí­na­jí vám cho­re­o­gra­fii. Prostě se nechá­te uná­šet rytmem a skvě­le se u toho baví­te.“

            Zpočátku jsme vede­ni k tomu, abychom se domní­va­li, že Cassian je dal­ším z dlou­hé řady povsta­lec­kých důstoj­ní­ků, bez­vý­hrad­ně odda­ných věci, za kte­rou boju­jí. Ale jak pří­běh pokra­ču­je, zjiš­ťu­je­me, že se nejed­ná o tak­to jed­no­stran­nou posta­vu. „Začínáte vní­mat, že v Cassianově vzta­hu k Impériu je cosi osob­ní­ho. Je zjev­né, že při­šel o něko­ho z rodi­ny, tak­že je v jis­tém ohle­du pozna­me­na­ný. Když se setká­vá s Jyn, tak se řídí svý­mi roz­ka­zy, ale s postu­pem pří­bě­hu oba obje­vu­jí, že toho mají spo­leč­né­ho více, než si původ­ně uvě­do­mo­va­li,“ pro­zra­zu­je Kennedy.

            „Když se Cassian a Jyn popr­vé setká­va­jí, ani jeden z nich nemá pří­liš chuť pus­tit se spo­leč­ně do toho, do čeho by měli,“ vysvět­lu­je Gareth Edwards vztah mezi Jyn a Cassianem. „Cassian by byl nej­ra­dě­ji, kdy­by mohl celou věc vyří­dit bez Jyn, a ta to vní­má podob­ně. Zpočátku spo­lu pří­liš dob­ře nevy­chá­ze­jí, ale jsou to sym­pa­tič­tí lidé. Jejich anti­pa­tie nemo­hou vydr­žet dlou­ho, pro­to­že oba spo­leč­ně muse­jí v rám­ci pří­bě­hu naše­ho fil­mu vyře­šit vel­mi zásad­ní pro­blém.“

            Jejich mise je veli­ce obtíž­ná a šan­ce na úspěch se zda­jí veli­ce malé, ale pod­le Felicity Jones má pro Cassiana a Jyn jejich spo­leč­ná pouť jed­no neo­če­ká­va­né plus. „Jyn je vůči Cassianovi nedů­vě­ři­vá. Ocitá se v pozi­ci, kdy se má vydat na misi s někým, koho před­tím nikdy v živo­tě nepo­tka­la. Má k němu při­ro­ze­nou nedů­vě­ru. Jsou si oba veli­ce podob­ní v tom, že jsou veli­ce své­hla­ví. Nestanou se z nich oka­mži­tě nej­lep­ší kama­rá­di, což je z herec­ké­ho hle­dis­ka veli­ce zábav­né. Ale zaži­jí toho spo­leč­ně oprav­du hod­ně. Nemohou se ubrá­nit tomu, aby se mezi nimi vytvo­ři­lo jis­té pou­to. Na kon­ci fil­mu se z nich pak stá­va­jí sku­teč­ní přá­te­lé, kte­ří se zce­la upřím­ně respek­tu­jí. Vzájemně si vyslou­ží pří­zeň toho dru­hé­ho.“

            V sou­la­du s filo­zo­fií Kathleen Kennedy a spo­leč­nos­ti Lucasfilm, dle kte­ré by měly fil­my prav­di­vě odrá­žet podo­bu sou­čas­né­ho svě­ta, se tvůr­ci fil­mu roz­hod­li do dvou vel­mi význam­ných rolí  Chirruta a Bazeho obsa­dit čín­ské her­ce.

            „Máme obrov­ské štěs­tí, že se nám poda­ři­lo zís­kat Donnieho Yena a Jianga Wena,“ komen­tu­je to Kennedy. „Oba jsou v čín­ském fil­mo­vém prů­mys­lu vel­mi uzná­va­ný­mi osob­nost­mi. Když jsme jejich posta­vy tvo­ři­li, chtě­li jsme pro­nik­nout k samé pod­sta­tě naše­ho vel­mi roz­ma­ni­té­ho herec­ké­ho týmu a nalézt její jin a jang, a Donnie s Jiangem byli prv­ní­mi dvě­ma her­ci, kte­ré jsme oslo­vi­li.“

            Chirrut Îmwe je sle­pý mnich, se kte­rým se Jyn popr­vé setká­vá, když spo­leč­ně s Cassianem dora­zí do Jedhy. Ale ačko­liv mu byl ode­přen zrak, nezna­me­ná to, že je bez­cen­ný. Je to zdat­ný bojov­ník, kte­rý doká­že svým vnitř­ním zra­kem pro­nik­nout do srd­cí všech kolem. A kdo jiný by se pro tako­vou roli hodil lépe než odbor­ník na bojo­vá umě­ní a jeden z nej­po­pu­lár­něj­ších asij­ských her­ců Donnie Yen.

            „Donnie Yen se své posta­vě vel­mi podo­bá, co se moud­ros­ti týče, a navíc má skvě­lý smy­sl pro humor,“ říká pro­du­cent­ka Allison Shearmur. „Má cit pro umě­ní a herec­tví, díky kte­ré­mu nám toho o své posta­vě sdě­lu­je mno­hé. Jak Yen, tak Chirrut jsou ele­gant­ní, hrdin­ní a vzne­še­ní.“

            V dobách, kdy je Síla prak­tic­ky zapo­me­nu­ta a hrst­ka zbý­va­jí­cích Jediů se ukrý­vá, je Chirrut osa­mě­lým hla­sem víry. „Chirrut věří zce­la nezdol­ně v exis­ten­ci Síly a tomu odpo­ví­dá i jeho uče­ní,“ říká Yen. „V prů­bě­hu celé­ho fil­mu povzbu­zu­je a moti­vu­je čle­ny týmu k tomu, aby věři­li v úspěch a Sílu.“

            Když se Chirrut s Jyn a Cassianem setká­vá, není v Jedha sám. Společnost mu dělá jeho věr­ný a dlou­ho­le­tý pří­tel Baze Malbus.

            Baze Malbus je prag­ma­tic­ký voják a dob­ro­druh, kte­rý s Chirrutem vyrůs­tal a své nej­lep­ší přá­te­le je ocho­ten násle­do­vat až na samot­ný konec vesmí­ru. Jiang Wen, jeden z nej­slav­něj­ších čín­ských her­ců, byl pro roli Bazeho doko­na­lou vol­bou.

            „Baze Chirruta zbož­ňu­je, věří mu a důvě­řu­je mu,“ říká o své posta­vě Jiang Wen. „Už od dět­ství jsou si veli­ce blíz­cí, tak­že ačko­liv mají veli­ce odliš­né pova­hy, exis­tu­je mezi nimi pev­né pou­to a Baze pro Chirruta udě­lá coko­liv. A Chirrutovi přá­te­lé jsou i jeho přá­te­li.“

            Jiang Wen doko­na­le dopl­ňu­je Donnieho Yena, se kte­rým se zná mno­ho let. „Jiang Wen je jako Clint Eastwood – řídí se svou soli­da­ri­tou a svým morál­ním kode­xem, kte­rý může mít mož­ná jis­té nedo­stat­ky, ale on se ho drží veli­ce důsled­ně,“ popi­su­je Shearmur. „A vztah mezi Donniem a Jiangem Wenem na plát­ně doko­na­le fun­gu­je, stej­ně jako jejich jem­ný přá­tel­ský humor. Oba ztě­les­ňu­jí jed­no z nej­sil­něj­ších otcov­ských pout, jaké jste kdy v sérii Star Wars měli mož­nost spat­řit.“

            Bodhi Rook je náklad­ní pilot, kte­rý pra­cu­je pro Impérium, ale když je posta­ven před kru­tou prav­du, roz­hod­ne se svůj život změ­nit. Riz Ahmed, kte­rý Bodhiho ztvár­nil, o své posta­vě říká: „Gareth Bodhiho popsal jako člo­vě­ka, kte­rý se oci­tl upro­střed váleč­né­ho fil­mu, ale vůbec do něj nepat­ří. Všichni čle­no­vé ústřed­ní­ho týmu jsou buď vojá­ci nebo bojov­ní­ci a on se tam oci­tá více­mé­ně náho­dou, ale uvě­do­mu­je si, že se musí vzcho­pit a při­lo­žit ruce k dílu. Je to oby­čej­ný člo­věk, tako­vý, do kte­ré­ho se budou divá­ci moci snad­no vžít.“

            „Podvědomě v prů­bě­hu celé­ho fil­mu dává Jyn dohro­ma­dy svůj tým a když se potká s Bodhim, neu­vě­do­mí si ihned, že mezi nimi exis­tu­je jis­té pou­to,“ popi­su­je vztah mezi Bodhim a Jyn Felicity Jones. „Jyn je veli­ce empa­tic­ká a nera­da vidí, když někdo trpí, tak­že mu instink­tiv­ně tou­ží pomo­ci, a prá­vě to je počá­tek jejich vzta­hu a přá­tel­ství.“

            „Riz je výji­meč­ný herec,“ říká o roz­hod­nu­tí obsa­dit do role Bodhiho Rize Ahmeda Kathleen Kennedy. „Jedná se o veli­ce zají­ma­vou posta­vu – podob­nou, jakou je v Casablance Rick. Dělá si, co se mu zachce. V zása­dě si nevy­bral žád­nou z boju­jí­cích stran a je mu více­mé­ně jed­no, jest­li pra­cu­je pro padou­chy nebo pro klad­né hrdi­ny. V rám­ci naše­ho pří­bě­hu se před ním ote­ví­rá morál­ní dile­ma, pro­to­že je ve finá­le nucen se roz­hod­nout, ke kte­ré ze stran se při­klo­ní. Možnost sle­do­vat, jak se v této situ­a­ci ocit­ne a pro kte­rou ze stran se roz­hod­ne je důvo­dem, proč se jed­ná o tak zají­ma­vou posta­vu. Riz je jed­ním z těch her­ců, kte­ří mají neu­vě­ři­tel­nou schop­nost být vtip­ní a legrač­ní a sou­čas­ně se cho­vat i veli­ce seri­oz­ně a dra­ma­tic­ky. Je to vel­mi cito­vý herec.“

            A byl Riz Ahmed fanouš­kem Star Wars? „Hovořil jsem s Garethem po tele­fo­nu a on mě požá­dal, abych mu při­chys­tal jis­tou ukáz­ku, tak­že jsem mu tu drob­nou scé­nu poslal asi v pětis­tov­ce vari­a­cí. A pak jsem mu jich poslal ješ­tě víc. Byl jsem z toho tak nad­še­ný!“ jásá.

            Snímek Rogue One před­sta­vu­je také své­ho vlast­ní­ho vel­mi nápa­di­té­ho a oje­di­ně­lé­ho dro­i­da – K-2SO, pře­pro­gra­mo­va­né­ho impe­ri­ál­ní­ho stráž­ce, kte­rý je nyní na stra­ně povstal­ců. Tohoto 215 cen­ti­me­t­rů vyso­ké­ho dro­i­da si zahrál Alan Tudyk, kte­rý ho ztvár­nil pomo­cí tech­no­lo­gie moti­on cap­tu­re a vlo­žil do něj svůj spe­ci­fic­ký cit pro kome­di­ál­ní nača­so­vá­ní a také své cha­risma.

            „Alan se vel­mi podo­bá všem ostat­ním skvě­lým komi­kům v tom, že i když je samo­zřej­mě vtip­ný, doká­že vás i dojmout,“ zamýš­lí se Gareth Edwards. „Nechtěli jsme, aby byl K2 pou­ze kome­di­ál­ní posta­vič­kou na odleh­če­ní. V tom, jak se pokou­ší zjis­tit, k čemu byl osu­dem před­ur­čen, je něco do jis­té míry dojem­né­ho. Nevyhýbáme se humo­ru, ale Alan mu dodal sku­teč­nou duši.“

            „K-2 byl vyro­ben Impériem,“ vysvět­lu­je Alan Tudyk to, jak jeho posta­va do pří­bě­hu zapa­dá. „Cassian ho ale pře­pro­gra­mo­val. Podstoupil výmaz pamě­ti, ale ten nebyl zce­la účin­ný, tak­že se nyní cho­vá více dětin­sky a říká spo­le­čen­sky nevhod­né nebo uráž­li­vé věci, aniž by si to uvě­do­mo­val. Je jako malé dítě, pros­tě říká, co si mys­lí.“

            K-2 pat­ří Cassianovi a ačko­liv Jyn něja­kou dobu trvá, než je schop­na důvě­řo­vat dro­i­do­vi, kte­rý kdy­si pat­řil Impériu, nako­nec se z něj sta­ne nepo­stra­da­tel­ný člen celé­ho malé­ho povsta­lec­ké­ho týmu.

            „Naše před­sta­va při tvor­bě K-2 byla tako­vá, že ve svě­tě Star Wars by sou­čás­tí týmu, jehož čle­no­vé mají spe­ci­fic­ké doved­nos­ti, mohl být i někdo fyzic­ky zce­la odliš­ný,“ říká John Knoll. „Takže zařa­dit do týmu dro­i­da je roz­hod­ně výho­dou, pro­to­že je scho­pen dělat věci, kte­ré lidé nedo­ká­žou.“

            Vysoký a hrů­zu nahá­ně­jí­cí K-2 má všech­ny schop­nos­ti impe­ri­ál­ní­ho dro­i­da, ale jak zmí­nil Tudyk, sou­čas­ně také mysl malé­ho dítě­te. A díky tomu nastá­vá spous­ta vel­mi humor­ných situ­a­cí. „Nevnímá to tak, že by něko­mu pat­řil,“ podo­tý­ká Tudyk. „Společně s Cassianem tvo­ří tým a to ote­ví­rá dve­ře humo­ru.“

            „Alan je neu­vě­ři­tel­ný kome­di­ál­ní herec a má dvě vel­mi sil­né strán­ky,“ míní Emanuel. „Je úžas­ný, co se týče impro­vi­za­cí, je při­ro­ze­ným způ­so­bem ohrom­ně vtip­ný a vyzná se v počí­ta­čo­vé gra­fi­ce, tak­že ví, že může říkat, coko­liv se mu zachce, a ani­má­to­ři si z toho vybe­rou, co uzna­jí za vhod­né. A Alan to vše bere veli­ce váž­ně. Zajímá se o svou posta­vu veli­ce podrob­ně – o to, jak vypa­dá, jak se pohy­bu­je – a na zákla­dě toho svůj herec­ký výkon upra­vu­je.“

            A pro her­ce samot­né byly při natá­če­ní Tudykův smy­sl pro humor a jeho schop­nos­ti impro­vi­za­ce víta­ným odleh­če­ním. „Alan je geni­ál­ní,“ pro­hla­šu­je Felicity Jones. „Neustále impro­vi­zu­je, mění své dia­lo­gy a všech­ny nás roze­smá­vá.“

            Saw Gerrera je mož­ná nej­kom­pli­ko­va­něj­ší posta­vou toho­to pří­bě­hu a zce­la jis­tě se nepo­do­bá žád­né z postav, s jaký­mi jsme se ve svě­tě Star Wars dosud setka­li. Saw je rebel a člo­věk, kte­rý je pře­svěd­čen, že Impérium musí být pora­že­no, ale váhá nad tím, za jakou cenu toho má být dosa­že­no. Je při­ja­tel­né obě­to­vat nevin­né v zájmu vět­ši­ny, nebo se tím stá­vá stej­ným padou­chem jako ti, pro­ti kte­rým boju­je?
Pro roli Sawa Gerrery si Edwards nevy­bral niko­ho jiné­ho než osca­ro­vé­ho Foresta Whitakera. „Saw dává veli­ce jas­ně naje­vo, v co věří,“ pro­hla­šu­je o své posta­vě Whitaker. „Právě jed­no­znač­nost toho, čemu věří a co je pod­le něj řeše­ním, vedou­cím k vítěz­ství ve vál­ce dří­ve, než zce­la pohl­tí jeho svět, je důvo­dem, proč ho ostat­ní pova­žu­jí za extré­mis­tu. Je ocho­ten zajít za obvyk­lé hra­ni­ce, dané lid­ský­mi prá­vy. Je odhod­lán pod­nik­nout kro­ky, kte­ré jsou pod­le něj nezbyt­né k tomu, aby zachrá­nil dru­hé a osvo­bo­dil je ze spá­rů Impéria.“

            Právě Saw Gerrera Jyn zachrá­ní a násled­ně ji vycho­vá­vá jako svou vlast­ní dce­ru. Saw je ale mezi povstal­ci v boji pro­ti Impériu veli­ce osa­mě­lým mužem, kte­rý zavr­hl senát, pro­to­že ho pova­žo­val za nee­fek­tiv­ní, a kte­rý se namís­to toho roz­ho­dl zahá­jit pro­ti Impériu své vlast­ní taže­ní. Sawovy meto­dy jsou nemi­lo­srd­né a pokud to bude obec­né bla­ho vyža­do­vat, bez zavá­há­ní obě­tu­je živo­ty nevin­ných lidí.

            V očích Kathleen Kennedy je Saw Gerrera klí­čo­vou posta­vou pří­bě­hu, kte­rý se Gareth Edwards sna­ží vyprá­vět. „Je do znač­né míry morál­ním jádrem celé­ho pří­bě­hu a od samé­ho počát­ku bylo Garethovou jedi­nou mož­nos­tí obsa­dit do této role něko­ho jako je Forest Whitaker,“ míní Kennedy. „Zajímavé je na Sawovi Gerrerovi to, že se k povstal­cům při­dal veli­ce záhy, pro­to­že byl akti­vis­tou, kte­rý v povstal­ce věřil. Toužil po tom, aby se povstal­ci spo­ji­li a bojo­va­li za to, co je správ­né, a když se s ním v rám­ci naše­ho pří­bě­hu setká­vá­me, pro­ží­vá znač­nou dez­i­lu­zi. Povstání nepro­bí­há tak, jak si on sám před­sta­vo­val.“

            Saw je tím, kdo z Jyn uči­ní oso­bu, kte­rou je. „Takže je veli­ce důle­ži­tý,“ říká Kennedy. „Nejen pro pří­běh, kte­rý tu vyprá­ví­me, ale pře­de­vším pro Jyn samot­nou, pro­to­že si prak­tic­ky všich­ni uvě­do­mu­jí, že k tomu, abys­te v sobě moh­li pro­bu­dit potřeb­nou sílu a schop­nos­ti a zís­ka­li odva­hu konat odváž­né činy potře­bu­je­te men­to­ra.“

            „Saw Gerrera je pro Jyn tím nej­bliž­ším ztě­les­ně­ním rodi­če, jaké kdy v živo­tě pozna­la,“ sou­dí o vzta­hu mezi Jyn a Sawem Jones. „Jelikož vyrůs­ta­la bez rodi­čů, muse­la se nau­čit být veli­ce soběstač­ná, a Saw Gerrera jí uká­zal, že se nejen musí spo­lé­hat sama na sebe, ale musí mít také sil­né ide­á­ly, kte­ré musí být ochot­na hájit. Když se Jyn se Sawem setká­va­jí, vzni­ká mezi nimi neu­vě­ři­tel­ně sil­né pou­to. Současně to ale mezi nimi poně­kud skří­pe. Je vidět, že se Jyn pokou­ší jít svou vlast­ní ces­tou.“

            Pro Jones byla těs­ná spo­lu­prá­ce s Whitakerem veli­ce pozi­tiv­ním zážit­kem. „Forest je po tech­nic­ké strán­ce napros­to skvě­lý, ale je to sou­čas­ně ten nej­vní­ma­věj­ší člo­věk, jaké­ho jsem kdy v živo­tě pozna­la,“ říká. „Své posta­vě dodal ohro­mu­jí­cí dáv­ku lid­skosti a kom­plex­nos­ti. Nenacházím slo­va, kte­rý­mi bych ho moh­la popsat. Natáčení v jeho spo­leč­nos­ti bylo napros­to skvě­lé.“

            Velitel Krennic sehrá­vá v udá­los­tech svě­ta Star Wars klí­čo­vou roli. Je člo­vě­kem zod­po­věd­ným za vznik Hvězdy smr­ti, zbra­ně, kte­rá – jak si sám uvě­do­mu­je – umož­ní Impériu pře­vzít úpl­nou kon­t­ro­lu nad gala­xií pro­střed­nic­tvím vlá­dy stra­chu. Roli toho­to padou­cha si zahrál Ben Mendelsohn.

            „Ben Mendelsohn byl jed­ním z prv­ních her­ců, kte­ré Gareth pro roli Krennica zva­žo­val, pro­to­že je to veli­ce uni­kát­ní herec,“ komen­tu­je pro­ces obsa­ze­ní této role Kathleen Kennedy. „Pokud chce, umí půso­bit veli­ce zne­po­ko­ji­vým dojmem, ale sou­čas­ně má v sobě cosi dět­ské­ho, co ve vás vyvo­lá­vá pocit, že by se veli­ce snad­no mohl kdy­ko­liv roze­smát. Je tedy veli­ce, veli­ce nepřed­ví­da­tel­ný.“

            „Navíc, pro­to­že se v tom­to fil­mu obje­vu­je Darth Vader, bylo veli­ce nároč­né vytvo­řit padou­cha, jenž by mohl s Vaderem kon­tras­to­vat, a domní­vám se, že Ben po boku jed­no­ho z neji­ko­nič­těj­ších fil­mo­vých padou­chů vůbec odve­dl ohro­mu­jí­cí prá­ci,“ pokra­ču­je pro­du­cent­ka.

            Jakým způ­so­bem může­te sou­pe­řit s ulti­ma­tiv­ním padou­chem Vaderova for­má­tu? Jednoduše: nesou­pe­ří­te s ním. Úkol stát před kame­ra­mi bok po boku s Darth Vaderem dove­dl Mendelsohna k jedi­né­mu závě­ru: „Pokud se ocit­ne­te na hřiš­ti v týmu s Darth Vaderem, bude vždy stře­dem pozor­nos­ti. Je jed­ním z nej­ú­žas­něj­ších padou­chů fil­mo­vé his­to­rie. Dartha nikdo nepře­ko­ná, tak­že se může­te uvol­nit a odvést prá­ci, kte­rá se od vás oče­ká­vá.“

            A pro­to se Mendelsohn spo­leč­ně s tvůr­čím týmem roz­ho­dl pojmout nové­ho padou­cha série Star Wars odliš­ným způ­so­bem, ale sou­čas­ně v jis­tých ohle­dech nemé­ně hro­zi­vě. „Krennic je Impériu vel­mi odda­ný a věří v jeho vítěz­ství,“ říká Mendelsohn. „Vnímá ho jako pro­stře­dek pro udr­že­ní pořád­ku, věří, že Impérium postu­pu­je v zása­dě správ­ně. Ale pochá­zí z vněj­ších kolo­nií, jde o člo­vě­ka, kte­rý se na vrchol úspěš­ně vypra­co­val. Nepochází z důstoj­nic­ké ško­ly, ale do své­ho posta­ve­ní se vypra­co­val díky tomu, jak odhod­la­ný je, a dob­ře si to uvě­do­mu­je.“

            Galen Erso v podá­ní Madse Mikkelsena je Jynin otec a geni­ál­ní vědec. Je jed­ním z nej­u­zná­va­něj­ších galak­tic­kých poly­ma­te­ma­ti­ků. Galen je nada­ný teo­re­tik, mate­ma­tik a expe­ri­men­tál­ní fyzik, kte­rý pro Impérium pod dohle­dem veli­te­le Krennica pra­cu­je na přís­ně taj­ném výzkum­ném pro­jek­tu.

            „Krennic je moc­ný muž, kte­rý je pře­svěd­čen o tom, že exis­tu­je jedi­né řeše­ní pro­blé­mu, kte­ré­mu celá gala­xie čelí,“ popi­su­je Mikkelsen vztah mezi Galenem a Krennicem. „A prá­vě k odha­le­ní toho­to řeše­ní potře­bu­je Krennic Galenovy vědo­mos­ti. Galen je věz­něm nejen své­ho vlast­ní­ho díla, ale také Krennicových ambi­cí.“

            „Galen je někým, koho bychom chtě­li lito­vat, ale je to pro nás veli­ce kom­pli­ko­va­né, neboť pra­cu­je pro Impérium,“ dodá­vá Kennedy. „Myslím, že v tom spo­čí­vá krá­sa toho, když máte k dis­po­zi­ci něko­ho jako je Mads. Je to oprav­du výji­meč­ný herec a vy mu napros­to bez­vý­hrad­ně věří­te, že jeho úsi­lí je morál­ní.“

            „Je vel­kou ctí stát se sou­čás­tí toho­to legen­dár­ní­ho fil­mo­vé­ho svě­ta,“ komen­tu­je Mikkelsen mož­nost při­dat se k vel­ké rodi­ně postav svě­ta Star Wars. „Na Star Wars mi při­jde mimo jiné veli­ce zají­ma­vé to, že se jed­ná o veli­ce lid­ský svět, i když v něm potká­vá­me dro­i­dy a nej­růz­něj­ší stvo­ře­ní, kte­rá vypa­da­jí doce­la jinak než lidé.“

            Za vznik stvo­ře­ní, kte­rá obý­va­jí svět sním­ku Rogue One, je zno­vu zod­po­věd­ný Neal Scanlan, jenž zís­kal cenu BAFTA a byl nomi­no­ván na Oscara za svou prá­ci na fil­mu Star Wars: Síla se pro­bou­zí.

            Gareth Edwards posky­tl Scanlanovi a jeho týmu tvůr­čí svo­bo­du a mož­nost vytvo­řit posta­vy zce­la novým způ­so­bem. Chtěl, aby byly spon­tán­ní, aby jim tato vlast­nost umož­ňo­va­la při­ro­ze­ný vývoj. Výsledek je ten, že bylo se vše­mi stvo­ře­ní­mi ve fil­mu zachá­ze­no jako se vše­mi ostat­ní­mi her­ci, dokon­ce do té míry, že Scanlan požá­dal mas­ké­ry, aby na ně během natá­če­ní naná­še­li prach, špí­nu, pot a mast­no­tu, přes­ně tak, jako by se jed­na­lo o jaké­ho­ko­liv jiné­ho her­ce.

            Vedoucí výro­by John Knoll, kte­rý je před­ním svě­to­vým odbor­ní­kem na vizu­ál­ní efek­ty, mohl při natá­če­ní sním­ku Rogue One uplat­nit zce­la nové a vel­mi láka­vé tech­no­lo­gie. Knoll umož­nil tvůr­čí­mu týmu pra­co­vat s vizu­ál­ní­mi efek­ty v reál­ném čase pří­mo při natá­če­ní, čímž Edwardsovi posky­tl mož­nost již při natá­če­ní samot­ném zhod­no­tit, jak bude výsled­ný svět vypa­dat. Efekty v reál­ném čase pro Edwardse veš­ke­ré pro­stře­dí zhmot­ni­ly na obra­zov­kách moni­to­rů, tak­že měl mož­nost sle­do­vat je, zatím­co her­ci před kame­ra­mi hrá­li své role.

            Knoll také před­sta­vil nové tech­no­lo­gie při natá­če­ní inte­ri­é­rů kos­mic­kých lodí během sou­bo­jů s Impériem. Ačkoliv býva­ly v minu­los­ti lodě umís­ťo­vá­ny na pohyb­li­vou plo­ši­nu, aby bylo mož­no při natá­če­ní simu­lo­vat pohyb, za jejich okny se čas­to nachá­ze­lo mod­ré či zele­né plát­no, ale Knoll se svým týmem vybu­do­val obří kulo­vi­tý LED dis­plej, kte­rý měl v prů­mě­ru 15 met­rů a jehož stře­do­vý díl byl 6 met­rů vyso­ký, kte­rý bylo mož­no vyu­žít k zob­ra­zo­vá­ní nej­růz­něj­ších výje­vů. Díky tomu­to pří­stu­pu tak bylo mož­né dopl­nit do vesmír­ných sou­bo­jů lase­ro­vé stře­ly a vytvo­řit pro­stře­dí, kte­ré půso­bi­lo vel­mi rea­lis­tic­ky.

            Natáčení sním­ku Rogue One pro­bí­ha­lo pri­már­ně opět v ate­li­é­rech Pinewood, ale kdy­ko­liv to bylo mož­né, vybu­do­val Edwards deko­ra­ce také pří­mo v exte­ri­é­rech, jak ve Velké Británii, tak napří­klad i na Islandu, v Jordánsku či na Maledivách. Příkladem tako­vých deko­ra­cí jsou napří­klad kuli­sy povsta­lec­ké základ­ny na Yavinu 4, kte­ré byly sku­teč­ně obří a zabí­ra­ly plo­chu 105 krát 60 met­rů, nebo 17,5 met­ru širo­ký a 6,5 met­ru vyso­ký model Hvězdy smr­ti, kte­rý byl rekon­stru­o­ván na zákla­dě peč­li­vé­ho stu­dia nej­růz­něj­ších mate­ri­á­lů a také mno­ha foto­gra­fií.

---