Rozhovor s Terezou Kostkovou k filmu Líbáš jako ďábel

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Potěšilo vás, že prá­vě vás si vybra­la Marie Poledňákové do role lás­ky pro­tře­lé­ho bon­vi­vá­na a úspěš­né­ho spi­so­va­te­le Karla nebo­li Jiřího Bartošky v pokra­čo­vá­ní své úspěš­né kome­die Líbáš jako Bůh?

Představte si, že potě­ši­lo. Jednak roz­hod­nu­tí tako­vé osob­nos­ti, jakou je  Marie, je potě­šu­jí­cí i zava­zu­jí­cí sou­čas­ně - a to je můj oblí­be­ný koktejl poci­tů, pak spo­le­čen­ství kole­gů bylo roz­hod­ně pří­jem­né, stej­ně jako natá­če­cí loka­ce - tedy fran­ko­fon­ní Maroko.Jak se točí s Marií Poledňákovou?

Potvrdila mou před­sta­vu o zku­še­né veli­ce pro­fe­si­o­nál­ní reži­sé­r­ce, oso­bi­té autor­ce i osob­nos­ti a upřím­né pří­mé ženě. Jsem ráda za to setká­ní.

Mohla jste mlu­vit do výbě­ru své gar­de­ro­by, kte­rou navr­ho­va­la mód­ní výtvar­ni­ce Tatiana Kovaříková?

V pří­pa­dě Táni není potře­ba do niče­ho mlu­vit a hlav­ně: mlu­vi­ly si do toho dámy spo­lu (Táňa a Marie). Role ve fil­mu není mód­ní pře­hlíd­ka a názor i před­sta­vu měla paní reži­sér­ka jas­nou.

Většina vašich herec­kých kole­gů strá­vi­la vel­kou část natá­če­ní v exo­tic­kém Maroku.  Vy jste si tam jen zale­tě­la na otoč­ku nato­čit jed­nu scé­nu. Nezáviděla jste? 

Nikoli jed­nu scé­nu, ale tři. A letě­la jsem tam na otoč­ku v jed­nom týd­nu 2x. Bylo to neo­by­čej­ně pes­t­ré pro­bu­ze­ní z teh­dy nad­chá­ze­jí­cí­ho čes­ké­ho pod­zi­mu. Takže jsem si uži­la lety, tep­lo, vel­blou­dy, pose­ze­ní s kole­gy i celou tu pes­t­rost, aniž bych více méně vypadla ze své­ho domá­cí­ho reži­mu, což oce­nil hlav­ně syn Toník. Ale to víte, že dva měsí­ce v Maroku by měli něco do sebe!

Natáčíte jeden seri­ál za dru­hým, ale šan­cí točit pro vel­ké plát­no jste v posled­ních letech moc nemě­la. Vnímáte něja­ký zásad­ní roz­díl v herec­ké prá­ci pro tele­vi­zi a film?

To jako že  jed­no je cen­něj­ší než dru­hé? Tak to roz­hod­ně, ale­spoň pau­šál­ně, není. Dobrý scé­nář a téma vám může či nemu­sí poskyt­nout to i ono. Jistě, že film v tom lep­ším pří­pa­dě dis­po­nu­je vět­ší­mi časo­vý­mi mož­nost­mi, kon­cen­t­ra­cí na jed­no pod­stat­né téma apod. Což ve výsled­ku může být i  pec­ka. A na dru­hou stra­nu jsou reži­sé­ři, kte­ří i za ome­ze­ných časo­vých pod­mí­nek u seri­á­lu pra­cu­jí tzv. tech­ni­kou fil­mo­vou. Ať tak či tak se ale pod­sta­ta herec­ká prá­ce nemění...tedy nemě­la by se měnit...

Líbáš jako ďábel je roman­tic­ká kome­die o pro­ple­ten­cích milost­ných a rodin­ných vzta­hů, ale nechy­bí tam ani akč­ní cra­zy. Jaký typ fil­mo­vé­ho humo­ru máte ráda vy?

Fungující.