Když se před třiceti dvěma lety objevil v Americe komiks Sin City, nemohl nikdo tušit, jak stylová bude jeho podoba, která vznikla v roce 2005.
V Sin City se protínají tři příběhy drsňáků tohoto prohnilého města. Někdo z nich je míň, a někdo víc prohnilý a zkažený.
Marv patří rozhodně k těm nejdrsnějším. Je schopen zabít několik lidí jen proto, aby se dostal k vrahovi prostitutky, která se s ním jako jediná vyspala zadarmo. A ty nejhorší ze zloduchů jen tak prostě nezabíjí, ale pěkně násilnicky nejdříve mučí.
Hartigan je policistou, který má jít do penze. Poslední případ, kterým se zabývá, je zneužívání malé jedenáctileté Nancy. Jenže v tom má prsty vlivný senátor Roarke, respektive jeho syn, a tak si Hartigan odsedí namísto něj „zasloužených“ osm let ve vězení. Během těchto osmi let dostává Hartigan od Nancy každý týden jeden dopis. Až ke konci to přestává… Hartigan má proto o Nancy obavy, vydává se ji hledat, aby ji ochránil a před pátrajícími zloduchy a zlikvidoval úchylného senátorova syna.
Dwight se zase připlete k tomu, když prostitutky ve zkaženém městě zabijí policistu s jeho čtyřmi kumpány. Kdyby tušily, že je to policajt, nikdy by si na něj netroufly. Takhle hrozí, že policie přestane prostituci tolerovat, a to samozřejmě nikdo nechce. Dwight se proto nabídne, že mrtvoly odveze pryč a schová je tak, aby je nikdo nenašel. Jenže cesta s autm plným mrtvol neproběhne bez komplikací…
Rodriguez si vybral předlohu podle svého obvyklého vkusu. Drsnou, místy nechutnou, přesto však na úrovni. A prsty v tom má částečně i Tarantino jako režisér-host. Ať už máte na Sin City názor jakýkoliv, nemůžete Rodriguezovi upřít originalitu. Leckdo může namítnout, že Rodriguez otrocky, do puntíku převedl legendární komiks na filmové plátno, ale věrnost původní předloze ještě nedělá z filmu dobrý film. Kdežto tady platí spíše opak. Kromě scénáře a kamery s výpravou zaujmou i někteří herci; především titulní Mickey Rourke, Bruce Willis a Clive Owen jsou dobrou volbou.
Černobílý film se opět ukazuje jako mocná zbraň, která dovoluje autorům zobrazit i scény toho nejdrsnějšího kalibru. Pohled na Eliaha Wooda s uřezanýma nohama je jistě nechutný, ale dokážu si představit, že by stejný záběr v barvě vyzněl ještě mnohem šíleněji. Výborného efektu dosahuje Sin City také tím, že sem autoři zabudovali do černobílého svitku trochu žluté nebo červené: šaty, rty, oči, krev… to všechno zdůrazňuje prvky, na které se máte soustředit. Stejně jako Kill Bill je Sin City vizuální pastvou pro oči, a to mě osobně udrželo pozornost i přes občasnou rozvleklost děje, způsobenou tím, že Sin City je věrnou komiksovou adaptaci defakto políčko po políčku.
Alespoň se to říká... Takže já si půjdu sehnat někam originál knihy od Franka Millera…
Photo © 2005 Dimension Films
