Sin City - město hříchu

Když se před tři­ce­ti dvě­ma lety obje­vil v Americe komiks Sin City, nemohl nikdo tušit, jak sty­lo­vá bude jeho podo­ba, kte­rá vznik­la v roce 2005.

V Sin City se pro­tí­na­jí tři pří­běhy drs­ňá­ků toho­to pro­hni­lé­ho měs­ta. Někdo z nich je míň, a někdo víc pro­hni­lý a zka­že­ný.

Marv pat­ří roz­hod­ně k těm nej­drs­něj­ším. Je scho­pen zabít něko­lik lidí jen pro­to, aby se dostal k vra­ho­vi pro­sti­tut­ky, kte­rá se s ním jako jedi­ná vyspa­la zadar­mo. A ty nej­hor­ší ze zlo­du­chů jen tak pros­tě neza­bí­jí, ale pěk­ně násil­nic­ky nejdří­ve mučí.

Hartigan je poli­cis­tou, kte­rý má jít do pen­ze. Poslední pří­pad, kte­rým se zabý­vá, je zne­u­ží­vá­ní malé jede­nác­ti­le­té Nancy. Jenže v tom má prs­ty vliv­ný sená­tor Roarke, respek­ti­ve jeho syn, a tak si Hartigan odse­dí namís­to něj „zaslou­že­ných“ osm let ve věze­ní. Během těch­to osmi let dostá­vá Hartigan od Nancy kaž­dý týden jeden dopis. Až ke kon­ci to pře­stá­vá… Hartigan má pro­to o Nancy oba­vy, vydá­vá se ji hle­dat, aby ji ochrá­nil a před pát­ra­jí­cí­mi zlo­du­chy a zlik­vi­do­val úchyl­né­ho sená­to­ro­va syna.

Dwight se zase při­ple­te k tomu, když pro­sti­tut­ky ve zka­že­ném měs­tě zabi­jí poli­cis­tu s jeho čtyř­mi kum­pá­ny. Kdyby tuši­ly, že je to poli­cajt, nikdy by si na něj netroufly. Takhle hro­zí, že poli­cie pře­sta­ne pro­sti­tu­ci tole­ro­vat, a to samo­zřej­mě nikdo nechce. Dwight se pro­to nabíd­ne, že mrt­vo­ly odve­ze pryč a scho­vá je tak, aby je nikdo nena­šel. Jenže ces­ta s autm plným mrt­vol nepro­běh­ne bez kom­pli­ka­cí…

Rodriguez si vybral před­lo­hu pod­le své­ho obvyk­lé­ho vku­su. Drsnou, mís­ty nechut­nou, přes­to však na úrov­ni. A prs­ty v tom má čás­teč­ně i Tarantino jako režisér-host. Ať už máte na Sin City názor jaký­ko­liv, nemů­že­te Rodriguezovi upřít ori­gi­na­li­tu. Leckdo může namít­nout, že Rodriguez otroc­ky, do pun­tí­ku pře­ve­dl legen­dár­ní komiks na fil­mo­vé plát­no, ale věr­nost původ­ní před­lo­ze ješ­tě nedě­lá z fil­mu dob­rý film. Kdežto tady pla­tí spí­še opak. Kromě scé­ná­ře a kame­ry s výpra­vou zaujmou i někte­ří her­ci; pře­de­vším titul­ní Mickey Rourke, Bruce Willis a Clive Owen jsou dobrou vol­bou.

Černobílý film se opět uka­zu­je jako moc­ná zbraň, kte­rá dovo­lu­je auto­rům zob­ra­zit i scé­ny toho nej­drs­něj­ší­ho kalib­ru. Pohled na Eliaha Wooda s uře­za­ný­ma noha­ma je jis­tě nechut­ný, ale doká­žu si před­sta­vit, že by stej­ný záběr v bar­vě vyzněl ješ­tě mno­hem šíle­ně­ji. Výborného efek­tu dosa­hu­je Sin City také tím, že sem auto­ři zabu­do­va­li do čer­no­bí­lé­ho svit­ku tro­chu žlu­té nebo čer­ve­né: šaty, rty, oči, krev… to všech­no zdů­raz­ňu­je prv­ky, na kte­ré se máte sou­stře­dit. Stejně jako Kill Bill je Sin City vizu­ál­ní pas­tvou pro oči, a to mě osob­ně udr­že­lo pozor­nost i přes občas­nou roz­vlek­lost děje, způ­so­be­nou tím, že Sin City je věr­nou komik­so­vou adap­ta­ci defak­to políč­ko po políč­ku.

Alespoň se to říká... Takže já si půjdu sehnat někam ori­gi­nál kni­hy od Franka Millera…

---

Photo © 2005 Dimension Films

---

---