Cellar Dweller (1988)

Colin Childress býval jed­ním z nej­na­da­něj­ších a nej­u­zná­va­něj­ších komik­so­vých kres­lí­řů. Jednoho dne však z nepo­cho­pi­tel­ných důvo­dů zahy­nul ve svém domě a zůsta­lo po něm nedo­kon­če­né dílo Cellar Dweller. Po mno­ho letech se jeho dům pro­mě­nil v poklid­né mís­to pro nej­růz­něj­ší uměl­ce, kte­ří zde hle­da­jí svou ztra­ce­nou inspi­ra­ci a čer­pa­jí novou sílu. Jednou z nich je i mla­dá kres­líř­ka Whitney. Z té se vyklu­be Childressova fanyn­ka, kte­rá ve skle­pe­ní nalez­ne jeho nedo­kon­če­né dílo. V tu chví­li dosta­ne nápad jej dokon­čit a tak se s chu­tí pus­tí do prá­ce. Jenže po vytvo­ře­ní prv­ní­ho obráz­ku dojde k oži­ve­ní děsi­vé­ho pří­zra­ku z kre­seb a násled­ně zmi­zí prv­ní oby­va­tel domu. Jde jen o náho­du, nebo sku­teč­ně mon­strum žije vlast­ním živo­tem a roz­hod­lo se dokon­čit dílo zká­zy…

Český název: Smrtící pří­zrak

Režie: John Carl Buechler

Rok výro­by: 1988

Délka: 77 min

Země: USA

Hrají:

Debrah Farentino...(Whitney Taylor)

Brian Robbins...(Phillip Lemley)

Miranda Wilson...(Lisa)

Yvonne De Carlo...(Mrs. Briggs)

Vince Edwards...(Norman Meshelski)

Jeffrey Combs...(Colin Childress)

...a dal­ší

Náhodný výběr z mé fil­mo­té­ky ten­to­krát určil ten­to sta­rý kou­sek a já samo­zřej­mě nebyl pro­ti. Námět oživlé­ho mon­stra z komik­su vypa­dal doce­la slib­ně a navíc v herec­kém obsa­ze­ní figu­ro­va­lo jmé­no Jeffreyho Combse. Béčka z osm­de­sá­tých let mě navíc málo­kdy zkla­mou a i samot­ná dél­ka vypa­da­la pří­vě­ti­vě. Byl jsem doce­la pře­kva­pe­ný, že nám tvůr­ci nabíd­nou podo­bu mon­stra hned v prv­ních minu­tách, na což nebý­vám moc zvyk­lý. Přízrak sice na mě moc vel­ký dojem neu­dě­lal, ale nebyl jsem ani vylo­že­ně zkla­ma­ný. Mord pohled­né dív­ky, tro­cha té naho­ty a Jeffrey – to vše nasvěd­čo­va­lo tomu, že tohle pros­tě nemů­že dopad­nout špat­ně. Bohužel jsem neměl ani páru, že Combs tu hra­je jen ved­lej­ší roli. Přesto pat­řil k tomu nej­lep­ší­mu, co tu bylo k vidě­ní.

Vytvořená atmo­sfé­ra měla ty správ­né grá­dy, ale tohle opo­je­ní netr­va­lo moc dlou­ho. Následoval totiž posun v čase a pří­jezd mla­dé Whitney. Což o to, Debrah Farentino byla pohled­né děv­če a ani Miranda Wilson neby­la k zaho­ze­ní, ale zby­tek osa­zen­stva mě zrov­na moc neza­u­jal. Navíc pří­běh ztra­til na tem­pu a já se začal lehce nudit. Naštěstí se brzy hlav­ní hrdin­ka pus­tí do kres­le­ní a já si tak mohl ale­spoň užít vel­mi zají­ma­vé kres­by. Ty byly oprav­du vyda­ře­né. O něco hor­ší to však bylo u násle­du­jí­cích mord scén. Scéna z kou­pel­ny sice potě­ší muž­skou část pub­li­ka, ale jinak se vše důle­ži­té ode­hrá­va­lo vždy mimo záběr kame­ry. Což mě opět dost zkla­ma­lo.

Snaha vytvo­řit depre­siv­ní pro­stře­dí, se dost míje­la účin­kem, stej­ně jako emoč­ní výle­vy vět­ši­ny zúčast­ně­ných. Místy mi při­šlo, že her­ci až moc oka­tě pře­hrá­va­jí. Navíc jsem v oněch dra­ma­tic­kých chví­lích postrá­dal pořád­nou dáv­ku napě­tí. Na můj vkus to bylo dost jalo­vé. Smrtící pří­zrak se sice sna­žil divá­ky dostat do varu ale­spoň na kon­ci fil­mu, ale tím­to kro­kem zachra­ňo­val reži­sér jen vlast­ní neschop­nost, udr­žet stej­nou kva­li­tu po celou dobu pří­bě­hu. Nechci však ten­to film zby­teč­ně zatra­co­vat, pro­to­že se dá pře­žít ve zdra­ví a dá se v něm najít i něko­lik pozi­tiv­ních prv­ků. Na víc než prů­měr to však nemá ani omy­lem!

Hodnocení:

50%