Spider-Man 3 - Tobey Maguire proti Sandmanovi a Venomovi

Vznikl kul­tov­ní comics, oblí­be­ný kres­le­ný seri­ál (je mi 25 a stej­ně se na něj rád na Foxu kouk­nu), logic­ky se tak obje­vil i na stří­br­ném plát­ně. Ten, kte­rý měl dost odva­hy před­sta­vit hra­né­ho Spideyho byl Sam Raimi a poda­ři­lo se mu zacho­vat osob­nost hlav­ní­ho hrdi­ny nato­lik, že ani skal­ní fanouš­ci nemě­li vět­ší námit­ky.

Ty ovšem mají ke tře­tí­mu dílu někte­ří fil­mo­ví kri­ti­ci (ale jak víme, ti mají námit­ky ke vše­mu). Někdy ale opráv­ně­ně, pro­to­že Raimi oprav­du nezvlá­dá pra­co­vat s emo­ce­mi, zby­teč­ně to s nimi pře­há­ní a až moc úto­čí na city divá­ka. Dalším pro­blé­mem je, že pro nea­me­ric­ké­ho divá­ka bude ve Spider-Manovi 3 přespří­liš patri­o­tis­mu (Spider-Man sto­jí­cí před ame­ric­kou vlaj­kou se kte­rou si pohrá­vá vítr…). Možná bude­te těž­ce pře­kou­sá­vat i davy obdi­vo­va­te­lů Spider-Mana, kte­ří ho sle­du­jí se slzou v oku. Režisér jed­no­du­še něko­li­krát pře­kro­čil hra­ni­ci sne­si­tel­né­ho sen­ti­men­tu.

Ne, snad, že by někte­ré vypja­té scé­ny na pub­li­kum neza­pů­so­bi­ly. Asi ne všech­ny zasáh­ne, když umí­rá jeden z hlav­ních hrdi­nů, ale mys­lím, že prů­měr­ně cit­li­vé­ho člo­vě­ka by ten­to a dal­ších pár momen­tů ovliv­nit měly.

Příběhově Spider-Man 3, jak je u pokra­čo­vá­ní zaběh­lých sérií běž­né, při­tvr­dil. Z počát­ku se sice zdá, že vše fun­gu­je jak má. Peter Parker (Tobey Maguire) pro­ží­vá šťast­né part­ner­ské obdo­bí s krás­nou Mary Jane (Kirsten Dunst), ve ško­le se mu pod vede­ním dok­to­ra Connorse (Dylan Baker) daří a jeho alte­re­go Spider-Man je zbož­ňo­ván po celém měs­tě. Ale chvil­ky štěs­tí vystří­dá obdo­bí tem­no­ty. Harry Osborn (James Franco) tou­ží po pomstě, pro­to­že se domní­vá, že jeho otec zemřel rukou Spider-Mana. S upra­ve­nou výba­vou Green Goblina vyrá­ží do boje pro­ti Pavoučímu muži. Jenže není jedi­ný, obje­vu­je se i moc­ný Sandman (Thomas Haden Church), kte­rý je sku­teč­ným vra­hem Peterova strýč­ka Bena. Ne, ne, ješ­tě nekon­čím s výčtem pro­blé­mů, z vesmí­ru při­lé­tá „návště­va“ v podo­bě sym­bi­on­ta, kte­rý začne živo­řit na Peterově zlo­bě, kte­rá ho postup­ně napl­ňu­je.

Shrnuto, ten­to­krát se Spider-Man utká s Harry Osbornem, Sandmanem a Venomem. Pokud jste fanouš­ky comic­so­vé před­lo­hy, musí­te ple­sat. Konečně na scé­nu vstu­pu­je Venom, ústřed­ní nepří­tel Spider-Mana.

Jenže nej­vý­raz­něj­ší posta­vou se stá­vá Harry Osborn v podá­ní Jamese Franca, jehož úsměv je tak odzbro­ju­jí­cí a cha­risma tak sil­né, že s pře­hle­dem zastí­ní všech­ny své kole­gy. Ano, i Tobeyho Maguirea, kte­rý sice pře­mě­nu z ňou­my Parkera na fra­je­ra Parkera zvlá­dl s pře­hle­dem, ale na Franca nesta­čí.

Podobná situ­a­ce nasta­la i u Kirsten Dunst, ta sice podá­vá sym­pa­tic­ký výkon, ale troš­ku jí zasti­ňu­je Bryce Dallas Howard jako Gwen Stacy. Kirsten je milá a zra­ni­tel­ná (ano, zno­vu to bude ona, kte­rou bude muset Spider-Man a nejen on, zachra­ňo­vat ze smr­tel­né­ho nebez­pe­čí), ale Bryce je o něco výraz­něj­ší a prů­boj­něj­ší.

Trošku roz­ča­ro­va­ný jsem byl v momen­tě, kdy je Parkerovo cho­vá­ní ovliv­ně­no sym­bi­on­tem a on se začne cho­vat mno­hem více sebe­vě­do­mě a ráz­ně. Scéna, ve kte­rých se pro­chá­zí po uli­ci a před­vá­dí tako­vé taneč­ní kre­a­ce, že by se za ně nesty­dě­li ani v Pomádě, by se hodi­la spíš do kome­die, než do Spider-Mana.

Ale jest­li něco zvlá­dá Raimi s pře­hle­dem, pak akci. Naštěstí je jí tu požeh­na­ně. A je nesmír­ně str­hu­jí­cí a dechbe­rou­cí. Souboje jsou extrém­ně rych­lé, gigan­tic­ké, adre­na­linbur­cu­jí­cí, bez­kon­ku­renč­ní. Nepřeháním, oprav­du něco tako­vé­ho jen tak neu­vi­dí­te. Občas je střih mír­ně zma­te­ný a je obtíž­něj­ší zachy­tit, co se děje, ale s troš­ku pozor­nos­ti se v obra­zo­vých orgi­ích urči­tě neztra­tí­te.

Spider-Man 3 je z urči­té­ho úhlu pohle­du typic­ký let­ní bloc­kbus­ter. Vizuálně mu není, co vytknout, ale scé­náris­tic­ky znač­ně pokul­há­vá (půso­bí troš­ku nere­a­lis­tic­ky, když se posta­vy neu­stá­le obje­vu­jí ve správ­ný čas na správ­ném mís­tě) a emo­ci­o­nál­ně je dost nevy­vá­že­ný. Kvůli zmí­ně­ným pro­blé­mům bych mohl udě­lit níz­ké hod­no­ce­ní, mohl bych šťou­rat a nene­chat na Spider-Manovi 3 nit­ku suchou. Jenže proč? Jako milov­ník kres­le­né před­lo­hy jsem byl nad­še­ný, akce byla fan­tas­tic­ká, James Franco a Bryce Dallas Howard výteč­ní a po zhléd­nu­tí fil­mu jsem měl chuť vystře­lit pár pavu­čin a pro­hnat se na nich po Sokolově. Možná byla více uspo­ko­je­na má dět­ská duše než její dospě­lá část, ale to není nic, za co bych se sty­děl.