Star Wars: Epizoda III – Pomsta Sithů (Star Wars: Episode III - Revenge of the Sith)

Revoluce v Matrixu skon­či­ly, vrá­til se i král, a tak jedi­ný fil­mo­vý titul ke kte­ré­mu se upí­na­ly mé nadě­je ve výji­meč­ný záži­tek byl závě­reč­ný (respek­ti­ve tře­tí) díl Hvězdných válek. Je to tu. Recenzi píši něko­lik desí­tek minut po zhléd­nu­tí titu­lu. Jsem ješ­tě plný zážit­ků. Na jed­né stra­ně jsem rád, že mě George Lucas nezkla­mal a při­ne­sl něco, co ve vás nechá hlu­bo­ký klad­ný dojem, sou­čas­ně jsem ale také troš­ku roz­mr­ze­lý, pro­to­že to byl prav­dě­po­dob­ně defi­ni­tiv­ně posled­ní díl nej­vý­ji­meč­něj­ší sci-fi ságy.

Jsem jeden z těch, kte­rým se prv­ní dva díly líbi­ly a i přes urči­té výhra­dy je pova­žu­je za důstoj­né nástup­ce (nebo před­chůd­ce, díky za závor­ky, vysvět­lo­vat jak to vlast­ně s šes­ti epi­zo­da­mi je někdy doce­la fuš­ka) původ­ní tri­lo­gie. Jistě, mám k nim poznám­ky, ale že bych z nich byl zkla­ma­ný, to urči­tě ne. Svým sty­lem mož­ná tak úpl­ně neod­po­ví­da­ly tomu, co se popr­vé obje­vi­lo v kinech před mno­ha lety, ale urči­tou dáv­ku kouz­la Epizody IV – VI si zacho­va­ly. Navíc, až zhléd­ne­te tře­tí díl, tak zjis­tí­te to, že Lucas si to pořád­ně pro­mys­lel a nako­nec téměř vše pěk­ně nava­zu­je a uka­zu­jí se důle­ži­té sou­vis­los­ti. Například to, že Skrytá hroz­ba byla čas­to nasák­lá dětin­skou roz­to­mi­los­tí, Válka klo­nů zase roman­ti­kou, to vše (ale­spoň si to mys­lím) mělo jeden důle­ži­tý účel – kon­tras­to­vat s tem­no­tou a bez­útěš­nos­tí pří­bě­hu Pomsty Sithů. Právě tak vynik­ne zrod Dartha Vadera. Jeho kru­tost, přes­to­že zplo­ze­ná z dob­ré­ho úmys­lu (záchra­na jeho milo­va­né), se tak stá­vá mno­hem výraz­něj­ší.

Hlavní dějo­vá linie je zasa­ze­na do doby při­bliž­ně tře­tí­ho roku Klonových válek. Nejvyšší kanc­léř Palpatin (Ian McDiarmid) je une­sen vůd­ci sepa­ra­tis­tů hra­bě­tem Dooku (Christopher Lee) a gene­rá­lem Grievousem (mlu­ví Matthew Wood). Záchranou misi pod­ni­ká Obi-Wan Kenobi (Ewan McGregor) a Anakin Skywalker (Hayden Christensen). Zajatý poli­tik je držen na jed­né z bojo­vých lodí, kte­ří se účast­ní váleč­né vřa­vy na Coruscantem. Bitva, kte­rá jen mír­ně nazna­čí, jak vel­ko­le­pé zakon­če­ní vás čeká.

Onen zmí­ně­ný střet je nej­vět­ší akč­ní scé­nou z celé­ho fil­mu, ale to nazna­me­ná, že to, co je pro vás při­pra­ve­ná dál bude méně efek­tiv­ní. Půjde sice o komor­něj­ší pří­běhy, ale budou mno­hem osob­něj­ší a urči­tě vás zasáh­nou. Scénář nešet­ří jak emo­ci­o­nál­ně vypja­tý­mi scé­na­mi (kte­ré ovšem fun­gu­jí skvě­le a napří­klad během úto­ku klo­nů na rytí­ře řádu Jedi vás urči­tě zamra­zí), tak množ­stvím ved­lej­ších postav. Ty se čas­to na plát­ně jen mih­nou, ale i to sta­čí k tomu, aby jste zís­ka­li pocit, že vše, co sle­du­je­te je sou­čás­tí něče­ho vel­ké­ho, co ovliv­ní osu­dy mili­ard bytos­tí. Pokud se obá­vá­te i návra­tu Jar Jar Binkse (Ahmed Best), tak se sice obje­ví, ale jen na pár vte­řin. Co mě pří­liš nepo­tě­ši­lo je to, že jed­not­li­vým rytí­řům Jedi se také pří­liš mís­ta nedo­sta­lo (před­po­klá­dám, že díky „při­ja­tel­né“ sto­pá­ži skon­či­lo mno­ho zají­ma­vých scén pod ruka­ma stři­ha­če). To ale nepla­tí pro všech­ny. Kromě zmí­ně­né dvo­ji­ce mis­tr – žák, sehra­jí důle­ži­tou roli Mace Windu (Samuel L. Jackson) a Yoda (Frank Oz). Padmé (Natalie Portman) také nemá mno­ho mís­ta (přes­to, že její před­sta­vi­tel­ka nepo­strá­dá kla­sic­kou dáv­ku roz­to­mi­los­ti). Jistě postřeh­ne­te i sená­to­ra jmé­nem Bail Organa (Jimmy Smiths), kte­rý má sluš­ný vliv na dění. Charakterů jsou desít­ky a desít­ky (a je ško­da, že někte­rým neby­lo poskyt­nu­to ale­spoň pár minut navíc, jen tak pro zají­ma­vost, krá­lov­nu Naboo si zahrá­la Keisha Castle-Hughes, kte­rý byla nomi­no­vá­na na Oscara za Pána velryb), ale nej­dů­le­ži­těj­ší se stá­vá tro­ji­ce Obi-Wan, Anakin a Palpatin. První jme­no­va­ný boju­je s tím, aby jeho vzpur­ný stu­dent nepro­pa­dl svo­dům tem­né stra­ny Síly, ale ten je pro­ná­sle­do­ván stra­chem ze ztrá­ty své milo­va­né, a to nechce za žád­nou cenu dovo­lit. Dokonce je ocho­ten při­dat se k Palpatinovi/Darth Sidiousovi. Ten ho téměř s otcov­skou péči utě­šu­je, ale sou­čas­ně v něm také pro­bou­zí nepřá­tel­ství vůči jeho sestrám a bra­t­rům z řádu. Darth Sidious je vyni­ka­jí­cí zápor­ný cha­rak­ter. Za jeho zdán­li­vě pří­vě­ti­vým úsmě­vem se oči­vid­ně skrý­vá neu­tu­cha­jí­cí zlo­ba, ale také doká­že mlu­vit nato­lik pře­svěd­či­vě, že neu­vě­řit jeho bludům je pro Anakina více než obtíž­né.

Vizuální efek­ty sice hra­jí dru­hé „hous­le“ (pořád­ně hla­si­té) a mají zde být pře­de­vším jakou kuli­sa pro pří­běh, ale i na nich hod­ně zále­ží. Pracovníci ILM se opět před­ved­li v tom nej­lep­ším svět­le. Jen v něko­li­ka málo pří­pa­dech troš­ku uklouz­li (napří­klad pokud bude­te pozor­ně sle­do­vat sou­boj Palpatina a Yody v sená­tu, uvi­dí­te, že v někte­rých momen­tech je až pří­liš zře­tel­né, že za lid­ské­ho před­sta­vi­te­le Dartha Sidiouse něko­li­krát „zasko­čil“ počí­ta­čo­vý dvoj­ník), ale vět­ši­nou vám vyra­zí dech. Opět zali­tu­je­te, že stři­hač měl až moc prá­ce a plno úžas­ných tri­ků na nás čeká až na DVD. Souboje mezi ústřed­ní­mi cha­rak­te­ry jsou dlou­hé a cho­re­o­gra­fic­ky dob­ře zvlád­nu­té. Přesto, spí­še než to jak vypa­da­jí, vás asi zaujme jejich koneč­né důsled­ky.

George Lucas se musel vypo­řá­dat s pro­blé­mem, aby Pomsta Sithů nava­zo­va­la nejen na dva před­chá­ze­jí­cí díly, ale také při­pra­vi­la půdu pro původ­ní tri­lo­gii. Ani tady nezkla­mal. Neustále se budou obje­vo­vat naráž­ky, kte­ré nemů­že­te pře­hléd­nout (mimo­cho­dem, moc se mi líbi­lo, když jsme vychá­ze­li z kina a něja­ký muž, kte­ré­mu moh­lo být něco kolem pade­sá­ti s oči­vid­ným nad­še­ným v očích vyprá­věl své ženě, že naro­ze­ná hol­čič­ka byla hrdá prin­cez­na Leia, bojov­ni­ce za svo­bo­du ze star­ších fil­mů). Některé jsou spí­še drob­něj­ší­ho rázu (drdo­ly Padmé :), dal­ším už nechy­bí monu­men­tál­nost (kost­ra Hvězdy smr­ti). Je toho dost a dost (nesmím zapo­me­nout na to, že kameo si střih­ne Chewbacca – Peter Mayhew). Lucas nechtěl zkla­mat fanouš­ky, tak­že napří­klad kos­tým Dartha Vadera má být přes­nou repli­kou původ­ní­ho a tem­ný lord ze Sithu dokon­ce pro­mlou­vá hla­sem, ze kte­ré­ho nás mra­zi­lo už v kla­sic­ké tri­lo­gii (James Earl Jones v ang­lic­kém jazy­ce, a pokud se neple­tu tak i čes­ky pro­mlou­vá Vader tak, jak ho zná­me).

Drobnou pro­ti­vá­hou vše­pro­stu­pu­jí­cí tem­no­ty se stá­vá humor, kte­rý zajiš­ťu­je pře­de­vším R2D2 (Kenny Baker). Nejde o žád­né šíle­nos­ti jaké před­vá­děl Jar Jar Binks. Opravdu se zasmě­je­te a na chví­li pro­bu­dí­te svou infan­ti­li­tu.

Styděl bych se, kdy­bych se nezmí­nil o hud­bě. John Williams si pohrá­vá jak s téma­ty z Nové nadě­je, Impéria vra­cí úder a Návratu Jediho, tak i s nový­mi. Všechny ale spo­ju­je to, že jsou úchvat­né. Obrovské orchest­ry a mystic­ké cho­rá­ly, komor­něj­ší a umír­ně­něj­ší melo­die. Všechny fun­gu­jí tak jak mají a kde mají.

Nejsem vůbec na pochy­bách, že se najdou šťou­ra­lo­vé (zná­te snad něja­ký film, do kte­ré­ho by si někdo nerý­pl?), kte­ří nebu­dou s titu­lem spo­ko­je­ní. To je ale napros­to nor­mál­ní. Většina z nás při­chá­zí do kina z urči­tou před­sta­vou, a pokud to, co uvi­dí neod­po­ví­dá našim ide­jím, pak jsou tu dvě ces­ty. Ta prv­ní je ono nespo­ko­je­né breptá­ní (dob­ře, někte­ré titu­ly si ho zaslou­ží, ale nepla­tí to vždy), a nebo si při­pus­tí­me, že i když to mož­ná není to, co jsme před­po­klá­da­li, že uvi­dí­me, je to vyni­ka­jí­cí. Já se v pří­pa­dě Star Wars: Epizody III – Pomsty Sithů roz­ho­dl krá­čet dru­hou ces­tou. Můj dojem roz­hod­ně nezka­zí něko­lik málo nedo­stat­ků, kte­ré bychom moh­li fil­mu vyčí­tat. Odcházel jsem z kina se zvlášt­ním mra­ze­ním v zádech a poci­tem, že jsem viděl něco, co se neob­je­vu­je kaž­dý den. A to se mi v posled­ní době nestá­vá. Proto mi nezbý­vá než podě­ko­vat za skvě­lý záži­tek. Sice jsem se tomu­to klišé chtěl vyhnout, ale bez něj by to neby­lo ono – tak tedy, musím při­znat, že v tom­to fil­mu je Síla.