(zatím nehodnoceno)
Loading...O FILMU
Snímkem Tenkrát v Hollywoodu Quentin Tarantino pokračuje ve svém tvůrčím vývoji a snaze diváky překvapovat. Ačkoliv v tomto snímku nalezneme všechny klasické prvky Tarantinových filmů – zcela originální příběh se svěžími postavami, prezentovaný bravurními filmovými technikami – je devátý film tohoto scenáristy a režiséra také revoluční. Jedná se o příběh vystavěný na pozoruhodných postavách, které řeší problémy vyplývající z nenaplněných očekávání, jimž jsme v průběhu našeho života nuceni čelit všichni. V Hollywoodu je tento problém o to dramatičtější, že zde výjimečný úspěch i naprostý neúspěch spoluexistují bok po boku. To ve filmu Tenkrát v Hollywoodu platí obrazně i doslovně.
Snímek, ve kterém se na filmových plátnech společně znovu objevují dvě velké hvězdy současné kinematografie, je zástupcem klasické kinematografie. Jedná se o skutečně originální snímek ve světě plném pokračování a superhrdinů.
V příběhu, který se odehrává v roce 1969, Tarantino oživuje dobu a místa období, které bylo pro jeho tvorbu naprosto zásadní a kdy se vše – Spojené státy, Los Angeles, hierarchie hereckých hvězd v Hollywoodu a dokonce i filmy samotné – nacházelo na pomezí a nikdo neměl tušení, co se bude dít dál. V mnoha ohledech zde tak můžeme nalézt paralely s událostmi, které se odehrávají v Hollywoodu dnes.
V centru veškerého dění tohoto snímku se ocitá Rick Dalton v podání Leonarda DiCapria. Rick byl v padesátých letech a na počátku let šedesátých hvězdou úspěšného televizního seriálu Bounty Law, ale jeho přerod ve filmovou hvězdu, který mu všichni předpovídali, nikdy nenastal. Nyní, kdy Hollywood začíná být ovlivňován kulturou hippies, se Rick obává toho, že mu ujel vlak – a přemýšlí, zda by měl ještě šanci to změnit. „Rick Dalton je produktem padesátých let – je nadsazeným hrdinou televizních seriálu padesátých let – ale časy se mění a jemu se jeho naděje rozplývají před očima,“ říká DiCaprio. „S Quentinem jsme příběh Ricka Daltona vnímali jako příběh někoho, kdo má chorobně nízké sebevědomí – nedokáže být vděčný za situaci, ve které se nachází, ani za privilegia, kterých se mu již dostalo. Neustále touží po něčem více.“
Po Rickově boku nalezneme Cliffa Bootha, bývalého válečného hrdinu, který je nyní Rickovým kaskadérem a kterého si zahrál Brad Pitt. Jak se jejich společná kariéra postupně rozvíjela a narůstali obtíže, se kterými se museli vypořádat, mohli se vždy spolehnout jeden na druhého. Cliff opakovaně prokázal svou loajalitu vůči Rickovi, a naopak – jsou si navzájem jedinou skutečnou rodinou, kterou oba mají. „Naše postavy vycházejí ze vztahu herce a jeho kaskadéra – tehdy bylo mnohem běžnější, že spolu tyto dvojice strávily třeba i celou kariéru,“ popisuje Pitt. „Rozebírali jsme například vztah Stevea McQueena a Buda Ekinse, jejichž spolupráce byla velice významná pro snímek Velký útěk, a hovořili jsme také o Burtovi Reynoldsovi a Halovi Needhamovi. Vlastně jsme měli možnost si o tom promluvit přímo s Burtem, což bylo skutečným potěšením. Dříve bylo pouto mezi hercem a kaskadérem mnohem silnější – v současnosti je vše mnohem krátkodobější. Cliff a Rick se na sebe navzájem skutečně výrazně spoléhají. Období bez práce může být často náročnější než práce samotná, takže bylo velice důležité mít přítele, partnera. To ostatně platí i dnes.“
V blízkosti DiCapria a Pitta v rolích Ricka a Cliffa na jejich pouti nalezneme směsici skutečných i fiktivních postav v podání těch nejvybranějších herců současnosti: Al Pacino ztvárnil Marvina Schwarzse, hereckého agenta ve výslužbě, kterému učarovaly italské westerny, Kurt Russell v roli Randyho, vedoucího kaskadérského týmu, Dakota Fanning se objevuje v roli Squeaky, členky Mansonovy Rodiny, a Margot Robbie v roli Sharon Tateové, idealizované naivní dívky, která je shodou okolností Rickovou sousedkou. Je manželkou Romana Polanskiho, jehož snímek Rosemary má děťátko z něj učinil nejvyhledávanějšího režiséra v Hollywoodu. Jejich jména jsou tak na seznamu hostů každého večírku a užívají si hvězdného života.
„Rick Dalton žije vedle Romana a Sharon a jsme pro něj naprosto nedosažitelní,“ popisuje Robbie. „Všechno to, o čem se domnívá, že po tom touží – skutečné srdce Hollywoodu a všechna ta sláva a luxus, která k němu patří – má na dosah ruky, a přitom tak nepředstavitelně daleko.“
Pro Tarantina byly tyto postavy nejen fascinující samy o sobě, ale zajímaly ho také tím, že představovaly tři úrovně Hollywoodu. „V tomto městě mohou všichni tihle lidé žít přímo vedle sebe,“ vysvětluje Tarantino. „Možnost tohle období filmové historie a tuhle éru Los Angeles a Hollywoodu se všemi těmi různými vrstvami opravdu prozkoumat – ta mě na celém tomhle snímku přitahovala nejvíce.“
Toto prostředí a období ale Tarantina oslovuje také na osobní úrovni. „Tenhle film je pro mě do jisté míry vzpomínkový,“ říká. „V roce 1969 jsem žil v Los Angeles County, v Alhambře. Pamatuji si, jaké filmy se promítaly v kinech, co se vysílalo v televizi, jak celostátní, tak místní. Vzpomínám si na dětské moderátory z té doby, pamatuji si, že hororové filmy uváděl Seymour. Pamatuji si, že všude hrálo rádio KHJ – lidé ho poslouchali i v autech: nebylo to tak, že byste rádio přelaďovali a vyhledávali nějakou konkrétní písničku, prostě jste měli rádio naladěné na jednu stanici a pouštěli ho co nejvíc nahlas, a když došlo na reklamy, tak jste ho neztlumili, prostě jste je překřičeli. Do jisté míry pro mě byla práce na tomto filmu zábavná tím, že jsem se zoufale snažil vybavit si co nejvíce detailů a vzpomenout si, jaké to tehdy bylo.“
„Tento snímek je z pohledu celého Quentinova díla velice unikátní a je také jeho nejemocionálnějším filmem,“ míní producent David Heyman. „Svým způsobem se tu ohlížíme na to, co jeho tvorbu ovlivnilo a na filmy, které se mu líbily, na období, ve kterém vyrůstal a které ho pomáhalo utvářet – jedná se o vyznání lásky klasickému Hollywoodu. Ale scénář filmu mi přišel velice dojemný. Ano, byl vtipný, byl i napínavý. Ale ve své podstatě se jedná o velice citlivý příběh o jednom přátelství.“
„Jedním z faktorů, díky kterým je tenhle film tak výjimečný, je možnost sledovat herecký koncert Lea a Brada,“ dodává producentka Shannon McIntosh, která s Tarantinem na různých pozicích spolupracuje již několik desetiletí. „Oba se do svých postav dokonale vžívají a ztělesňují je způsobem, který ve vás vyvolává pocit, že se jedná o členy vaší rodiny. Pro nás, kteří jsme si zamilovali natáčení filmů, to je velice důvěrné téma, protože právě tohle je ve finále podstatou téhle práce: spolupráce se všemi těmi lidmi a budování přátelství, která přetrvávají po celý život.“
Filmy o takovýchto důvěrných vztazích a příležitosti k obsazení postav připomínajících Butche Cassidyho a Sundance Kida jsou v moderním Hollywoodu vzácné, takže bylo třeba, aby příběh obou hlavních hrdinů byl skutečně velice silný. „Zkoušel jsem několik různých variant příběhu a ve finále jsem dospěl k závěru, že nechci, aby se jednalo o nějaké melodrama,“ popisuje Tarantino. „Chtěl jsem, aby se jednalo o tři pozoruhodné dny jejich života v Los Angeles, a zápletka v průběhu těch tří dní postupně graduje, až dosáhne kritického bodu.“
Protože film směřuje k překvapivému vyvrcholení, žádají tvůrci filmu novináře, kteří snímek na festivalu v Cannes již viděli, aby se vyhnuli zmínkám o konkrétních detailech, zejména co se týče vyvrcholení jednotlivých dějových linií, které by mohly zkazit zážitek filmovým divákům předtím, než bude film vůbec uveden do kin. Úsilí vyhnout se prozrazení specifických skutečností o filmu je předpokladem pro to, aby filmoví tvůrci mohli i v budoucnu podporovat festivalové projekce před samotnou premiérou filmů. Děkujeme.
Nejnovější komentáře