Tennis - Pollen (2023)

Tennis Pollen (2023)

Alaina se svo­ji buj­nou kšti­cí zužit­ko­va­la zku­še­nos­ti z cír­kev­ní­ho sbo­ru a krom výraz­ných vla­sů doká­za­la už na prv­ním albu uhra­nout zají­ma­vým hla­sem. Ten pod­bar­vu­jí i zají­ma­vé indie popo­vé melo­die s pře­sa­hem do dre­am popu.

Pollen je jejich v pořa­dí šes­tou řado­vou deskou a při­znám se bez muče­ní, že prv­ní, kte­rou jsem regu­lér­ně v době vydá­ní poslou­chal. Ostatní jsem sice tak nějak regis­tro­val, ale při­šlo mi to jen jako jed­na sku­pi­na z mno­ha. S Pollen ale u mě nastal jis­tý zlom, osob­ně mi to při­jde jako deska autor­sky nej­vy­da­ře­něj­ší. Nevím moc jak to přes­ně popsat, ale mys­lím si, že je tu tro­chu jiná prá­ce s kyta­rou a obec­ně s tem­pem. Každopádně je to album, kte­ré skvě­le fun­gu­je „na prv­ní dobrou“. Rozhodně dopo­ru­ču­ji k posle­chu, záběr poslu­cha­čů má totiž Tennis poměr­ně širo­ký, tak by byla urči­tě ško­da se o ten­to záži­tek ochu­dit.