Akta X - Zakladatelova mutace (Founder’s Mutation) - S01E02 - Na druhý pokus to vyšlo.

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Diváci u tele­vi­zí jása­jí. Ano, dočka­li se, jejich oblí­be­ný seri­ál je zpát­ky. Úvodní díl by se dal ve srov­ná­ní s dru­hým nazvat jen poku­sem o Akta X. Tohle je opro­ti tomu úpl­ně jiné kafe. Scénáře a reži­sér­ské­ho křes­la se ten­to­krát ujal James Wong, kte­rý jako­by pocho­pil smy­sl seri­á­lu lépe než jeho tvůr­ce Chris Carter, což nám uká­zal s plnou pará­dou.

První epi­zo­da 10. série My Struggle reží­ro­va­ná prá­vě Carterem byla zkla­má­ním. Nebyla v ní atmo­sfé­ra, jakou si fanouš­ci s napě­tím vychut­ná­va­li v prv­ních séri­ích. Byla jen nesku­teč­ně uke­ca­ná, Mulder půso­bil až naiv­ně, když najed­nou začal bez­mezně věřit napros­té­mu opa­ku vše­ho, v čem se utvr­zo­val před­cho­zích 9 sérií, a Scully se jen cha­bě sna­ži­la hrát na cit­li­vou notu divá­ka. Druhá epi­zo­da se už poved­la mno­hem lépe, i když je tak tro­chu vytr­že­ná z kon­tex­tu. Skoro nena­va­zu­je na před­cho­zí epi­zo­du ani tema­tic­ky ani časo­vě. Zatímco v minu­lém díle mini­sé­rie jsme sle­do­va­li myto­lo­gic­kou lin­ku, tady vidí­me samo­stat­ně sto­jí­cí sci-fi pří­běh o vlá­dou uta­jo­va­ných poku­sech na dětech. Co se časo­vé přím­ky týče, napo­sle­dy jsme vidě­li dva býva­lé agen­ty FBI, kte­ří kaž­dý už roky pra­cu­jí někde úpl­ně jin­de, a jak se na kon­ci zno­vu po letech oba s rados­tí vrá­tí do zno­vu­o­te­vře­né sek­ce Akta X. V novém díle se už ale oci­tá­me v momen­tě, kdy jsou z hlav­ních hrdi­nů zase agen­ti, jako­by jimi ani nikdy nepře­sta­li být. Scully je opět navle­če­ná v upnu­tém kos­tým­ku a Mulder vymě­nil image zpust­lí­ka s pěti­den­ním str­niš­těm za hlad­ce oho­le­nou tvář a pad­nou­cí oblek. Mnoho dal­ší­ho se ale epi­zo­dě vytknout nedá.

Founder’s Mutation divá­ka hned na začát­ku pěk­ně zost­ra zne­jis­tí podiv­ně vystre­so­va­ným mužem s krví zali­tý­ma oči­ma, kte­rý jako jedi­ný v míst­nos­ti sly­ší uši rvou­cí zvu­ky a k tomu za okny pole­tu­jí čer­ní ptá­ci jako vystři­že­ní z Hitchcockova horo­ru. Krátce na to se ten samý muž sám zabi­je sty­lem, nad kte­rým divák ješ­tě o pár minut poz­dě­ji nevě­říc­ně pře­mýš­lí, když při­jde ta sta­rá zná­má, fanouš­ky milo­va­ná zněl­ka. Takhle se to dělá.

Epizoda je více méně o dětech s růz­ný­mi dru­hy posti­že­ní (ať už jde o fyzic­kou ano­má­lii nebo původ), jejich prá­vech a o růz­ných pohle­dech na to, co pro tako­vé dítě je a není plno­hod­not­ný život. Vypadá to, že vlast­ně celá desá­tá série bude o dětech. Bude posta­ve­ná na tom, že Scully a Mulder měli syna, kte­ré­ho ze stra­chu o jeho bez­pe­čí dali k adop­ci. A že jim vlá­da (asi vlá­da) ode­pře­la nej­sva­těj­ší prá­vo – prá­vo být rodi­či. Oba prv­ní díly se totiž točí prá­vě kolem toho. Zatímco v minu­lém díle ten­to fakt půso­bil prvo­plá­no­vě, našrou­bo­va­ně a napros­to nud­ně, tady to, díky kon­tex­tu poku­sů na dětech, do sebe cel­kem zapa­dá. Jen před­sta­vy obou pro­ta­go­nis­tů o tom, jaké by to moh­lo být vycho­vá­vat syna Williama, do děje moc nepa­su­jí a divák se v nich může i tro­chu ztrá­cet.

Co se ponu­ré atmo­sfé­ry týče, ta je vytvo­ře­ná oprav­du dob­ře. Nechybí nemoc­nič­ní pro­stře­dí, děsi­vá zne­tvo­ře­ní, mat­ky boju­jí­cí o své děti, řádo­vé sest­ry, kte­ré asi tak úpl­ně nebu­dou na té dob­ré stra­ně a taky ne úpl­ně zápor­ný zápo­rák ve for­mě dok­to­ra pro­vá­dě­jí­cí­ho podiv­né poku­sy. Na to vše nalep­te ští­tek přís­ně taj­né a vznik­nou Akta X jako z doby své nej­vět­ší slá­vy.