Tři bratři - 68 %

Kdysi dáv­no žili na stat­ku otec, mat­ka a jejich tři syno­vé: nej­star­ší Jan, pro­střed­ní Pepa a nejmlad­ší Matěj. Jako malí klu­ci si rádi hrá­li a děla­li růz­né sko­pi­či­ny, ale postup­ně vyrost­li a sta­li se z nich mla­dí muži. Stále ale měli rádi pohád­ky, kte­ré jim vyprá­vě­la jejich mat­ka, hlav­ně tu o Šípkové Růžence. Protože ale nemoh­li být stá­le doma, vyda­li se jed­no­ho dne všich­ni tři do svě­ta. Měli by se nejen nau­čit nové věci, ale hlav­ně si najít hod­né a pra­co­vi­té nevěs­ty. Jan se díky pohád­ce zami­lo­val do Šípkové Růženky, a tak jejich prv­ní ces­ta vede do zarost­lé­ho zám­ku, kde by měla být. Výprava ale neskon­čí tak, jak by si všich­ni přá­li, a oni se vra­cí s nepo­ří­ze­nou domů. Ale Jan se nechce vzdát a vydá­vá se do svě­ta sám. Jeho brat­ři se zane­dlou­ho vydá­va­jí na ces­ty hle­dat své štěs­tí.

Námět a scé­nář k fil­mu napsal Zdeněk Svěrák. Ten vyu­žil před­lo­hy hudebně-divadelního pásma, kte­ré vytvo­řil spo­leč­ně s Jaroslavem Uhlířem pro Národní diva­dlo v Praze. K fil­mo­vé­mu zpra­co­vá­ní ale bylo potře­ba pro­po­jit pří­běhy o dív­čích hrdin­kách z pohá­dek O Šípkové Růžence, O Karkulce a O dva­nác­ti měsíč­kách. Tvůrci vědě­li, že tyto kla­sic­ké pohád­ky zná kaž­dé dítě, pro­to je nechtě­li zno­vu vyprá­vět. Díky pří­bě­hu o třech bra­t­rech se jim tak poda­ři­lo pro­po­jit vše v jeden celek, kte­rý navíc dopl­ňu­jí pís­nič­ky a hudeb­ní čís­la.

Režie se ujal Jan Svěrák, pro kte­ré­ho je to dru­hý celo­ve­čer­ní sní­mek pro děti. Navíc se jed­ná o šes­tý scé­nář od Zdeňka Svěráka, kte­rý by mohl být divác­ky úspěš­ný. Novinkou ale je, že se jed­ná o zhu­deb­ně­nou pohád­ku, sko­ro by se řeklo až muzi­ká­lo­vé dílo pro děti. Nespočet pís­ni­ček a melo­dií pro­vá­zí hrdi­ny pří­bě­hem a posou­va­jí děj. Do hlav­ních rolí tří bra­trů byli obsa­ze­ni Tomáš Klus, Vojtěch Dyk a Zdeněk Piškula. Jejich spo­leč­ným rysem je to, že jsou to mla­dí a popu­lár­ní uměl­ci, kte­ří spo­leč­ně na plát­ně tvo­ří roman­tic­ké před­sta­vi­te­le „prin­ce na bílém koni“. A to se jis­tě bude líbit nejen malým hol­čič­kám, ale také jejich mamin­kám, kte­ré s nimi půjdou do kina. Na své si jis­tě při­jdou i jejich bráš­ko­vé či tatín­ko­vé. Trio hlav­ních před­sta­vi­te­lek totiž hra­jí sym­pa­tic­ké mla­dé hereč­ky Kateřina Kosová, Sabina Rojková a Lucie Maria Šťouračová. Všechny tři doda­ly svým posta­vám dív­čí naiv­nost, ale kaž­dá zůsta­la svá a od ostat­ních se odli­šu­je. Zápornou posta­vu báby z mokřin si zahrál Jiří Lábus. Starším divá­kům může při­po­me­nout sta­řen­ku z Mrazíka, kte­rá měla podob­ný hla­so­vý a herec­ký poten­ci­ál.

Původní hud­bu k fil­mu napsal Jaroslav Uhlíř (Tři vete­rá­ni, Lotrando a Zubejda) a slo­ven­ský skla­da­tel Michal Novinski (Kuky se vra­cí, Ve stí­nu) pak před­lo­hu pře­kom­po­no­val a vytvo­řil i soun­d­track. Novinski dostal Českého lva za nej­lep­ší hud­bu k fil­mu Kuky se vra­cí a také Film Europe Award na MFF Bratislava. Svižné, až „lehce vlez­lé“ melo­die pro­chá­zí celým fil­mem, a dopl­ňu­jí je i taneč­ní čís­la, kte­rá vytvo­řil dán­ský cho­re­o­graf Niclas Bendixen (Dirch) s Janou Hanušovou (Jménem krá­le).

Zajímavé je, že děj ve fil­mu posou­vá posta­va vypra­vě­če, kte­ré­ho si zahrál Zdeněk Svěrák. Původním zámě­rem tvůr­ců fil­mu bylo, že se vyu­ži­je pou­ze vypra­vě­čův hlas. Nakonec se ale roz­hod­li roli vypra­vě­če zre­a­li­zo­vat a to se uká­za­lo jako šťast­ný tah .

Osobně mě poba­vi­lo vyu­ži­tí tri­ku, kdy se vypra­věč obra­cel na dět­ské divá­ky a odpo­ví mu fik­tiv­ní posta­vy. Naopak mě zkla­ma­la posta­va vlka, kte­rá neby­la udě­lá­na digi­tál­ně, ale byla ztvár­ně­na lout­kou. Oproti ostat­ním les­ním zví­řát­kům půso­bi­la neo­hra­ba­ně, až směš­ně.
Tvůrci fil­mu neza­po­mně­li ani na to, že dět­ský divák by se měl v pohád­kách nejen bavit a smát, ale také by se měl tro­chu i bát. A to se jim pod­le mě i poda­ři­lo. Střídání vese­lých, hudeb­ních a vtip­ných scé­nek s napě­tím a tajem­nem je dob­ře nakom­bi­no­vá­no a film by mohl zaujmout nejen děti, ale i jejich dospě­lý dopro­vod.