Třináct dní

Karanténa nebo útok? Bratři Kennedyové to se zastán­ci tvr­dé linie v gene­rál­ním štá­bu, kte­ří mož­ná sku­teč­ně chtě­li vál­ku, nemě­li vůbec jed­no­du­ché. Nesmíme však zapo­me­nout na to, že za to, že nako­nec uspě­li (a svět tak neskon­čil v jader­ném kon­flik­tu), vdě­či­li do znač­né míry rea­lis­tic­ké poli­ti­ce Nikity Chruščova. Těžko tak říct, jak by se to vyví­je­lo, kdy­by byl teh­dy v Sovětském sva­zu u moci někdo, jako je dnes nevy­zpy­ta­tel­ný Vladimír Putin... Film ze „zase­dač­ko­vé­ho“ pro­stře­dí vyso­ké poli­ti­ky vcel­ku osvě­žu­je „nej­po­pu­lár­něj­ší pla­y­boy“ Kevin Costner v roli osob­ní­ho Kennedyho tajem­ní­ka. Škoda snad jen toho nedů­sled­né­ho pře­ska­ko­vá­ní z barev­né­ho do čer­no­bí­lé­ho vizu­á­lu a zpět. Ze začát­ku se ho fil­ma­ři doce­la drže­li (asi z důvo­du navo­ze­ní auten­tič­nos­ti), ale pak to nějak vyšumě­lo.

---