TRUMAN SHOW

Už jste měli někdy pocit, že tře­ba­že jste sami, někdo Vás pozo­ru­je? Nemyslím teď něja­ké­ho jiné­ho smr­tel­ní­ka, ale vyš­ší, všu­dypří­tom­ná bytost, jejíž sebe­men­ší vrtoch může změ­nit tvář svě­ta a kte­rou lze vinit za kaž­dé zakopnu­tí, neboť je původ­cem toho vše­ho? Truman Burbank (Jim Carrey) má podob­ný pocit (čes­ky by se asi jme­no­val Pravdomil Barrandovský). Nemá však ani tuše­ní, jak blíz­ko prav­dě se nachá­zí, a jak níz­ké jsou moti­vy této prav­dy.

			THE TRUMAN SHOW
	Recenzuje Sid Páral, Kalifornie		26. čer­ven­ce 1998
	Paramount Pictures, USA 5. červ­na 1998, PG, sati­ric­ká sci-fi, Česko 19. lis­to­pa­du 1998
	Režie:	Peter Weir
	Hrají:	Jim Carrey, Laura Linney, Noah Emmerich, Natascha McElhone, Ed Harris, Brian Delate, Paul Giamatti, Harry Shearer.

Už jste měli někdy pocit, že tře­ba­že jste sami, někdo Vás pozo­ru­je? Nemyslím teď něja­ké­ho jiné­ho smr­tel­ní­ka, ale vyš­ší, všu­dypří­tom­ná bytost, jejíž sebe­men­ší vrtoch může změ­nit tvář svě­ta a kte­rou lze vinit za kaž­dé zakopnu­tí, neboť je původ­cem toho vše­ho? Truman Burbank (Jim Carrey) má podob­ný pocit (čes­ky by se asi jme­no­val Pravdomil Barrandovský). Nemá však ani tuše­ní, jak blíz­ko prav­dě se nachá­zí, a jak níz­ké jsou moti­vy této prav­dy.

Truman žije v malém pří­moř­ském měs­teč­ku Seahaven, jehož čis­to­ta a upra­ve­nost bije do očí. Žije zde už tři­cet let, a kro­mě krát­ké­ho tra­gic­ké­ho výle­tu na moře s otcem svůj rod­ný městys nikdy neo­pus­til. Ani nemohl. Ty tři dese­ti­le­tí pro­žil totiž ve sku­teč­nos­ti v obrov­ském tele­viz­ním stu­diu, jsa nevě­dom­ky hlav­ní posta­vou nej­ú­spěš­něj­ší­ho rodin­né­ho seri­á­lu všech dob. Celý svět kolem něj je umě­lý, jeho přá­te­lé a zná­mí, ale i náhod­ní cizin­ci, jsou her­ci jed­na­jí­cí pod­le nacvi­če­né­ho scé­ná­ře.

Projekt pod vede­ním cha­risma­tic­ké­ho Christofa (Ed Harris) začal něko­lik měsí­ců před Trumanovým naro­ze­ním, a od té doby jej kame­ry už nikdy neo­pus­ti­ly. Celý svět sle­do­val v pří­mém pře­no­su jeho naro­ze­ní, prv­ní krůč­ky, prv­ní škol­ní den, prv­ní lás­ku. Ale neje­nom ty prv­ní, ale i všech­ny ostat­ní. I ve spán­ku zapl­ňu­je Truman obra­zov­ku mili­ó­nů divá­ku na celém svě­tě. Pořad se nikdy nepře­ru­ší, ani na rekla­mu -- veš­ke­rá pla­ce­ná inzer­ce se usku­teč­ňu­je tak, že Trumanovi „přá­te­lé“ pros­tě neo­po­me­nou občas něja­ký výro­bek pochvá­lit. Celý svět se dívá.

Truman však koneč­ně něco tuší -- věci kolem něj se pře­ce jen dějí tro­chu podiv­ně. V momen­tě, kdy se zami­lo­val do Lauren (Natasha McElhone), oka­mži­tě zmi­ze­la ze scé­ny, zatím­co budou­cí man­žel­ka Meryl (Laura Linney) se mu doslo­va vnu­ti­la. Jakpak by ne, pod­le scé­ná­ře musí milo­vat ji. Jednoho dne Truman potká na uli­ci své­ho zesnu­lé­ho otce, jenž vypa­dá jako bez­do­mo­vec, a je před oči­ma všech odstra­něn. Náhodně zahléd­nu­tý vnitřek budo­vy, kam se Truman neměl nikdy dostat, vypa­dá jako herec­ká kan­tý­na za kuli­sa­mi!

Dosud vždy k vyžeh­le­ní situ­a­ce sta­čil „pří­tel“ Marlon (Noah Emmerich) s šest­kou piv. Tentokrát na Trumanovo pode­zře­ní nesta­čí. Jediná oso­ba v umě­lém svě­tě, kte­rá nemá ani tuše­ní, člo­věk, kolem kte­ré­ho jsou celá dese­ti­le­tí seri­á­lu posta­ve­na, náh­le způ­so­bu­je šíle­né scé­ny a pokou­ší se z měs­teč­ka uprch­nout, za svým snem o Lauren, jež se údaj­ně odstě­ho­va­la na Fidži. Je jenom otáz­ka času, kdy obje­ví nej­ko­losál­něj­ší pod­vod své­ho živo­ta a sta­ne tvá­ří tvář své­mu Stvořiteli (Ed Harris).

Film The Truman Show je pod­le mého názo­ru ohrom­nou herec­kou reha­bi­li­ta­cí Jima Carreyho, jehož šaš­kár­ny byly posled­ní dobou čím dál tím nechut­něj­ší a vti­pu pros­té. Jako Truman je pros­tě doko­na­lý. Paranoia umě­lé­ho svě­ta Hollywoodu je zde dota­že­na do toho nej­vě­ro­hod­něj­ší­ho absurd­na, jaké jsem kdy na plát­ně či obra­zov­ce viděl. Přitom prav­da o našem vlast­ním, jak před­po­klá­dá­me, sku­teč­ném svě­tě se nám odkrý­vá zrov­na tak těž­ko, jako pozná­ní nedob­ro­vol­né­ho her­ce giga­se­ri­á­lu. Copak nemá­me, kaž­dý z nás, svo­je báj­né ost­ro­vy Fidži, o kte­rých nás dělí jen kaž­do­den­ní kolo­toč pří­zem­ních kom­pli­ka­cí a tisí­ce kilo­me­t­rů bouř­li­vé­ho oce­á­nu? Copak i my nemá­me strach pře­kro­čit mos­ty, pro­to­že zůstat na mís­tě je tolik poho­dl­něj­ší?

Tento film pros­tě musí­te vidět, pro­to­že je tak jiný, tak zvlášt­ní, přes svůj v pod­sta­tě pří­mo­ča­rý děj tak hlu­bo­ký, že nechat si ho ujít by pros­tě bylo hloupé. Až půjde­te z kina, schvál­ně si všim­ně­te výra­zů na tvá­řích ostat­ních divá­ků. Ti ame­rič­tí na před­sta­ve­ní, kte­ré jsem zažil, vyza­řo­va­li nezvyk­lé zamyš­le­ní a poklid­né nad­še­ní šťast­ně obda­ro­va­ných. Nebudete lito­vat.

Hodnocení: MUSÍTE VIDĚT

HNIDOPICHOVO REJPÁNÍ
POZOR - AKUTNÍ NEBEZPEČÍ ZNECHUCENÍ

Rýpat do fil­mu, u něhož bych býval řičel rados­tí, kdy­bych nebyl tajil dech, je pocho­pi­tel­ně ničem­né.

---

• Býval bych čekal, že na Trumanovy kri­ze měl pro­dukč­ní tým při­pra­ve­no stá­do psy­cho­lo­gů, jakož i dras­tic­ké pro­střed­ky typu uspá­va­cí injek­ce a upou­tá­ní na lůž­ko.
• Měsíc nehyb­ně visí­cí na oblo­ze (dnem i nocí, jeli­kož v něm síd­lí velín a Stvořitel) je do očí bijí­cím fyzi­kál­ním nesmys­lem a ten­to para­dox by musel být v Trumanově výcho­vě, výu­ce (fyzi­ky?) a exter­ních refe­ren­cích peč­li­vě hlí­dán. Jen kolik ency­klo­pe­dií se zmi­ňu­je o nebes­ké mecha­ni­ce! Přitom Truman cho­dil do měst­ské knihov­ny.
• Odstínit rádi­o­vé vlny je obtíž­něj­ší, než film před­po­klá­dá. Truman musel mít výhrad­ně upra­ve­né při­jí­ma­če, jinak by se brzy veli­ce divil.
• Domnívám se, že strach z nezná­ma jako nej­sil­něj­ší ze stra­chů by při­nu­til nako­nec Trumana jed­nat jinak (vy, co jste film vidě­li, víte, kte­rou scé­nu mys­lím).