Vall-I

Rok se s rokem sešel a my tak opět celí natě­še­ní use­dá­me k dal­ší­mu vybrou­še­né­mu kle­no­tu z díl­ny ani­má­tor­ské­ho studia Pixar. A na co bychom se měli letos při­pra­vit? Na tra­dič­ně dechbe­rou­cí ani­ma­ci, apo­ka­lyp­tic­ký pří­běh, ale pře­de­vším na pořád­nou love story…

Wall-e je v pořa­dí již devá­tým celo­ve­čer­ním poči­nem kali­forn­ské­ho ani­má­tor­ské­ho gigan­ta, kte­rý již svý­mi sním­ky vydě­lal přes čty­ři mili­ar­dy dola­rů. Snad už se v naší gala­xii nena­jde nikdo, kdo by ale­spoň o něja­kém jeho sní­meč­ku nesly­šel. Vzpomeňme ale­spoň na prů­kop­nic­ké Toy Story (1995), mra­vo­kár­ná auta (2006) a dosud posled­ní gur­mán­sky nala­dě­né Ratatouille (2007), jež máme ješ­tě v živé pamě­ti a žalud­cích. Přesto si muži a ženy z Pixaru stále nehod­la­jí klást meze pro svou fan­ta­zii. A že by je to moh­lo finanč­ně zrui­no­vat? V pří­pa­dě nové­ho sním­ku Andrew Stanto­na to roz­hod­ně nehro­zí.
V čem je vlast­ně Wall-e jiný než jeho ani­mo­va­ní před­chůd­ci? Tak tře­ba tím, že se v něm prv­ních tři­cet minut stopá­že snad vůbec nemlu­ví! A ani potom to o mno­ho lep­ší nebu­de, tak­že čeští dabé­ři se ten­to­krát pří­liš nenadřou. A když už jsme u toho, tak mě vlast­ně před­sta­va čes­ké­ho dabin­gu u toho­to fil­mu vylo­že­ně děsí. Dialogy totiž tak úpl­ně nechy­bí, jen je mís­to lid­ské řeči nahra­zu­je robo­tic­ké pípá­ní a tůtá­ní, coby pro­dukt z kuchy­ně zná­mé­ho holly­wo­od­ské­ho zvu­ka­ře Bena Burtta (Vetřelec, Star Wars).

Ale dočká­me se samo­zřej­mě i lid­ské smeč­ky pro­mlou­va­jí­cí na nás kvá­ka­vou ang­lič­ti­nou, jakou jsme si tolik oblí­bi­li z ame­ric­kých fil­mů. Budete však rozu­mět i robo­tům, neboť ani­má­to­ři nato­lik zapra­co­va­li na jejich mimi­ce a ges­tech, až tomu nebu­de­te chtít věřit. O to vět­ší pak bude váš údiv nad dějo­vou pod­sta­tou fil­mu – totál­ní roman­ti­ku, v níž se do sebe zami­lu­jou dvě ple­chár­ny.
Oním ple­chem mužem je robů­tek Wall-e, jenž zapo­me­nut na zbě­do­va­né matič­ce Zemi, dáv­no neví, že už nemu­sí poslou­chat roz­ka­zy ze sho­ra a kaž­dý den peč­li­vě liso­vat tuny odpad­ků. No jak bych vám jej popsal? Vypadá jako Číslo pět (žije), je pra­co­vi­tý jako Vašík Klausů, a nyní je poně­kud naměk­ko. A to díky tomu, že se u něj vyvi­nu­la zce­la regu­lér­ní osob­nost. Je mu samot­né­mu smut­no a tak roz­to­mi­le pomr­ká­vá veli­ký­ma oku­lá­ra­ma na hvězda­mi pose­tou oblo­hu (pokud ovšem někdy ten­to kou­sek nebe lze skrz hus­té smo­go­vé mra­ky zahléd­nout) a vyhlí­ží spo­leč­nost.

Jeho vyvo­le­nou je nablyš­tě­ná son­da z budouc­nos­ti pod kry­cím jmé­nem Eva, kte­rá na Zemi sku­teč­ně jed­nou při­sta­ne. Aby Wall-e zís­kal její srd­ce, musí se za ní vydat na dale­kou ces­tu vesmí­rem, kte­rá vede až na pra­po­div­nou kos­mic­kou loď Axiom, kde se budou dít věci...

Pixar neo­chvěj­ně drží svou kva­li­tu a po pětihvěz­dič­ko­vém Ratatouille od nás obdr­ží po roce nej­vyš­ší mož­né hod­no­ce­ní i za Wall-eho. Nabízí nám zají­ma­vý pří­běh, bez­pro­střed­ní roman­ti­ku a pře­de­vším dal­ší kolosál­ně kinosál­ní záži­tek.

Naše hod­no­ce­ní: 

10

Podobné člán­ky

Recenze: Doba ledo­vá 3: Úsvit dino­sau­rů

Recenze: Koralína a svět za taj­ný­mi dveř­mi

Recenze: Noc v muzeu 2

Recenze: Andělé a démo­ni

Recenze: Dvojí hra

Recenze: Krvavý Valentýn

Recenze: Pátek tři­nác­té­ho

Recenze: Gran Torino

Recenze: Rychlí a zbě­si­lí

Recenze: JCVD

14. August 2008 - 0:18 — Ivo Petržílek

---