VyVolení končí...

Je to tak, po dlou­hých třech měsí­cích a něko­li­ka dnech navrch (114 dní dohro­ma­dy, pokud se neple­tu) skon­či­la rea­li­ty show VyVolení. Přestože se mno­ho lidí dušo­va­lo, že na pořa­dy podob­né­ho for­má­tu nekou­ká, snad pro­to, aby nekles­li ve spo­le­čen­ském žeb­říč­ku, výsled­ky sle­do­va­nos­ti svěd­čí o něčem jiném. Nejen, že Prima při­pra­vi­la atrak­tiv­něj­ší pořad než kon­ku­renč­ní Nova, ale také má na kon­tě něko­lik rekor­dů ve sle­do­va­nos­ti. Je tedy více než jas­né, že rea­li­ty show jsou pro divá­ka atrak­tiv­ní, a že mno­ho z těch, kte­ří se tvá­ři­li, že jdou mimo ně, sedě­li u tele­vi­ze a hlta­li osu­dy lidí ve Vile stej­ně váš­ni­vě jako my. A proč ne. Někteří tvr­di­li, že pře­ce nebu­dou sle­do­vat lidi, kte­ří jsou uza­vře­ni v ome­ze­ném pro­sto­ru. Ale tito jedin­ci si svůj osud vybra­li dob­ro­vol­ně a byli ochot­ni obě­to­vat své sou­kro­mí a nej­hlub­ší tajem­ství pro šan­ci, výhru, a  také pro naše poba­ve­ní. Bylo se na co dívat. Ani nej­lep­ší scé­náris­té seri­á­lů by nevy­mys­le­li tolik uni­kát­ních postav. VyVolení nabíd­li neu­vě­ři­tel­nou sesta­vu odliš­ných jedin­ců. S někte­rý­mi jsme se moh­li (ale­spoň zčás­ti) zto­tož­nit, jiné jsme nená­vi­dě­li, dal­ší nás roze­smá­li nebo dokon­ce roz­pla­ka­li. Dokonce v situ­a­ci, kdy se zača­lo zdá, že nám index zába­vy mír­ně kle­sá k bodu mra­zu, došlo k  nuce­né­mu opuš­tě­ní Vily (nebu­du zde roz­vá­dět spe­ku­la­ce, kte­ré ten­to moment pro­vá­ze­ly – lidé a  pře­de­vším novi­ná­ři mají hod­ně buj­nou fan­tasii) a pře­su­nu na Slovensko ke zdej­ším VyVoleným. A můj zce­la sub­jek­tiv­ní názor je, že to show jen a jen pro­spě­lo. Kromě toho se uká­za­lo, že Slováci mají nejen krás­né dív­ky (ach Lenko, kde jsi:), ale také zábav­né chla­pí­ky (málo­kdo mě doká­že roze­smát jako Rocky nebo Tony).

Ovšem, co ti naši? Následující řád­ky jsou jen mým názo­rem na jed­not­liv­ce, kte­ří se nám před­sta­vi­li, tak­že se na mě neroz­či­lu­j­te, pokud nebu­du zrov­na milý k těm, kte­ré máte rádi vy.

První opus­ti­la Vilu Hanka. To mi bylo oprav­du líto. Regina jí ozna­či­la za tiché zlo, ale dovo­lím si tvr­dit, že se řád­ně splet­la. Hanka na mě půso­bi­la jako milá, nekon­flikt­ní a  sym­pa­tic­ká žena (a to, že je fyzic­ky při­taž­li­vá mě také zau­ja­lo:), kte­rá měla roz­hod­ně dostat mno­hem více pro­sto­ru k tomu, aby před­ved­la, co se v  ní skrý­vá.

Honza. Kontroverzní drs­ňák, kte­rý stej­ně divo­ce nadá­vá jako bre­čí. V  urči­tých momen­tech půso­bil jako vzor tvr­dé­ho chla­pa, v dal­ších před­ve­dl své cit­li­vé „já“ při  roz­pra­vách o rodi­ně a pro­blé­mech, kte­ré ho pro­vá­ze­jí. Jeho roz­pra­vy s  Petrem Zvěřinou vešly do dějin a byly hod­ně nekom­pro­mis­ní (někte­ří z nás se čer­ve­na­li až za uši­ma).

Jsme u něj. Petr Zvěřina. „Bubák“. Přesně tak své vystu­po­vá­ní ozna­čo­val. Nepřijel do Prahy na babe­tě, ale lidi za autem by nechal tahat. A  ješ­tě by je k tomu pod­pá­lil. Nestačí? Tak co něko­mu odra­zit led­vi­ny, tře­ba tomu „buzí­ko­vi“. Po té, co vypa­dl tvr­dil, že šlo jen a pou­ze o roli, ale v  někte­rých roz­ho­vo­rech uve­dl, že nikdo ve Vile nemů­že del­ší dobu hrát. Co na to říct…

Věra. Bezesporu při­taž­li­vá žena s beze­spo­ru nepři­taž­li­vým slov­ní­kem. Místo teč­ky za větou jí slou­ži­lo slo­vo „vole“. Ráda se při­po­ji­la k Petrovi během jeho drbá­ní a  výhro­žo­vá­ní do kame­ry. Lidi si tím pří­liš nezís­ka­la, ale něko­lik dní před tím než vypadla se uká­za­lo, že tak špat­ná není a doká­že měnit názor na lidi.

Saša. Upřímně při­zná­vám, že nad­še­ný z toho­to cha­la­na nejsem. Mám sebe­vě­do­mí rád, ale když s ním někdo div nepro­ra­zí strop, to už je moc. Ani jeho sna­ha vetřít se celebri­tám do příz­ně mi nepři­šla zrov­na sym­pa­tic­ká. A koneč­ně, co říct k tomu, že někte­ré VyVolené rád kri­ti­zu­je ješ­tě teď… Nikdo nejsme doko­na­lý, ani ty Sašo, i když se ti to asi zdá.

Martin byl člo­věk se smys­lem pro humor. Nejlépe pro ten čer­ný. Jako člen úchy­lác­ké čtyř­ky (dal­ší čle­no­vé – Wendy, Regina a Vladko) před­ve­dl, že nuda s ním roz­hod­ně není. Během jeho poměr­ně krát­ké­ho půso­be­ní ve Vile nepro­ve­dl nic, co bychom moh­li odsou­dit, ale neby­li jsme v ní pří­tomni 24 hodin den­ně, tak­že musí­me chá­pat, že si s někte­rý­mi lid­mi nero­zu­měl a oni si nero­zu­mě­li s ním.

Rosťa. Tvrdilo se o něm, že se rád při­dá­vá k sil­ným a  při­ta­ká­vá jejich názo­rům. Někdy to tak sku­teč­ně vypa­da­lo. Na dru­hou stra­nu jde o mla­dé­ho člo­vě­ka, kte­rý respek­tu­je názo­ry star­ších a rela­tiv­ně zku­še­něj­ších. Kromě toho se mu nedá upřít, že je hod­ný člo­věk, kte­rý účel­ně neu­bli­žu­je lidem a  vyhý­bá se kon­flik­tům.

Regina. Z její­ho image a sty­lu pohy­bu by se dalo vytu­šit, že se živi­la jako taneč­ni­ce. Exhibicionistka kaž­dým cou­lem. Její vidě­ní svě­ta se zúži­lo na dob­ré a zlé. Provokovala, před­vá­dě­la divo­ké tan­ce s noži nebo s  růz­ný­mi spre­ji. Časem se však uklid­ni­la, i když nepře­sta­la pro­ná­sle­do­vat „zlo“ a  špí­nu.

Wendy. Dovolím si tvr­dit, že pokud by se jí poda­ři­lo ješ­tě troš­ku zhub­nout, půjde o vel­mi při­taž­li­vou dív­ku. Její cho­vá­ní se nese ve zna­me­ní pří­sluš­nic její věko­vé sku­pi­ny – občas­né drbá­ní, pře­cit­li­vě­lost, pocit ublí­že­nos­ti za kaž­dé situ­a­ce (afé­ra s balón­ky se v inter­ne­tu dlou­ho pro­bí­ra­la). Je však cit­li­vá a  milá, což je jí ku pro­spě­chu.

Emil. Jeden z nej­vět­ších bavi­čů, kte­rý se nebál žád­ných „ptá­ko­vin“. Neustále při­po­mí­nal svou lás­ku k rodi­ně a nebál se pro­hlá­sit, proč do Vily při­šel (pro pra­šu­le). Velmi dob­rý herec, jak nás pře­svěd­čil během fin­go­va­né­ho zeší­le­ní. Kromě toho, jedi­ný, kdo se ve Vile ože­nil.

Monika. Dívka, kte­rá si uží­va­la živo­ta. Někdy až moc. Skákala z klu­ka na klu­ka. To se mno­hým nelí­bi­lo. Ovšem šlo jen o hru. Mně osob­ně tím také neby­la zrov­na sym­pa­tic­ká, ale ani vyslo­ve­ně nepří­jem­ná. Znám mno­ho holek, kte­ré mají s podob­ným cho­vá­ním zku­še­nos­ti. Mám něko­lik kama­rá­dek, kte­ré vyzná­va­jí podob­ný styl živo­ta. Mám je rád, ale za pří­tel­ky­ni bych asi žád­nou nechtěl :).

Michal. Nazýván šedou myš­kou. Mnoho lidí se domní­va­lo, že je to vyni­ka­jí­cí tak­tik. Nelze to potvr­dit ani vyvrá­tit. Jisté je, že měl vel­mi dob­ře odhad­nu­té cha­rak­te­ry vět­ši­ny VyVolených. Navíc, po pří­cho­du do Vily na Slovensku se začal pro­je­vo­vat mno­hem výraz­ně­ji než u  nás. Někdy až pří­liš výraz­ně. To mu moc nepo­moh­lo.

Katka. Naivní prin­cez­na. Tak byla čas­to titu­lo­vá­na. Něco na tom bude. Ale nebe­ru to jako zápor­nou vlast­nost. Jistě, chy­bí jí život­ní zku­še­nos­ti a rea­li­tu vidí pří­liš růžo­vě (což se jí může vym­stít). Současně však oce­ňu­ji to, že je ve svém věku nezka­že­ná a morál­ně čis­tá. To se jen tak nevi­dí a je to ško­da. Jemná, milá a  cit­li­vá. Tak na mě Katka půso­bi­la.

Jindřich. „Střevo“. Přesně toto slo­vo mě napad­ne, když vidím jeho jmé­no. Bezprostřední, vese­lý, troš­ku praš­tě­ný kluk z ves­ni­ce, kte­rý bere život tako­vý jaký je. Vyhýbá se kon­flik­tům a  nepří­liš čas­to pro­je­vu­je svůj názor. Pravděpodobně je pro něj vět­ši­na věcí pří­liš nedů­le­ži­tá, aby mu stá­la za dis­ku­si. Někdy by mi tako­vý pří­stup oprav­du vyho­vo­val.

Vladko. Vítěz prv­ní řady VyVolených. Hysterický, pře­cit­li­vě­lý muž. Současně také zábav­ný a  zají­ma­vý člo­věk. Nikdy a niko­mu se nebo­jí říct prav­du do očí a jen málo­co ho pře­svěd­čí, že by někdy prav­du mít nemu­sel. Za svým si pros­tě stál a  hoto­vo. Je to sice úcty­hod­né, ale v  urči­tých situ­a­cích neuško­dí vyslech­nout jiné a při­jmout i jejich prav­du. Během hádek se z něj sta­lo „dělo“, kte­ré chr­li­lo jed­no slo­vo za dru­hým. Potěšující je, že se něko­li­krát za své výstu­py omlu­vil a  napří­klad Rockymu při­znal, že se v něm mýlil, a  že mu ukřiv­dil. Není to omlu­va pro jeho cho­vá­ní, ale někte­ří nezvlá­da­jí ani toto. Určitě plno lidí s jeho výhrou nesou­hla­sí, ale pod­le mého pat­řil k jed­něm z těch, kte­ří si ji zaslou­ži­li.

Dočkáme se také něko­li­ka stři­ho­vých pořa­dů, ale sou­těž defi­ni­tiv­ně skon­či­la. Naneštěstí pří­běhy VyVolených Slováků sle­do­vat nemů­že­me. Jak asi budou pokra­čo­vat osu­dy vese­lé­ho Luise, roz­váž­né­ho Tonyho, usmě­va­vé Janky, roz­ver­né Lindy a sym­paťá­ka Rockyho. Pokud vás to zají­má, bude­te se muset spo­leh­nout na tisk a inter­net.

Ještě bych urči­tě zmí­nil výkon Terezy Pergnerové. Samozřejmě také pár­krát „uje­la“, avšak obec­ně bych její výkon hod­no­til více než klad­ně. Její až rodi­čov­ské vystu­po­vá­ní vůči VyVoleným, bez­pro­střed­nost, uvol­ně­nost a lid­ský pří­stup mě zau­ja­li více než stro­je­né vtíp­ky a  strikt­ně dodr­žo­va­ný scé­nář. Její nová život­ní eta­pa zača­la vel­mi dob­ře a Terezka se vrá­ti­la v plné síle.

Mimochodem, pokud chce­te dis­ku­to­vat na inter­ne­tu o tom­to (ale i  jakých­ko­liv jiných téma­tech), pak se řád­ně obrň­te. Někteří (a je jich dost) ješ­tě nepo­cho­pi­li, že dis­ku­se je zalo­že­na na tom, že se stře­tá­va­jí růz­né názo­ry. Obvyklé je spí­še to, že pokud se váš pohled na věc nepo­do­bá tvr­ze­ní člo­vě­ka se kte­rým se baví­te, pak vás čeká hod­ně nemi­lá sprš­ka neli­cho­ti­vých slov. Snaha o  před­lo­že­ní argu­men­tů je téměř nulo­vá, spí­še se nosí to, že pokud se něko­mu nelí­bí to, co říká­te, pak dosta­ne­te pěk­nou „čoč­ku“. Nic si z toho nedě­lej­te, někte­ří lidé jsou tako­ví :).

Já jsem se poba­vil, a to dob­ře. VyVolení byli jed­ním z mála pořa­dů, kte­ré jsem sle­do­val. A nesty­dím se za to. Vůbec se nesty­dím. Jestliže jste se nedí­va­li, tak vás za to nikdo nebu­de sou­dit, ale vy bys­te stej­ně tak nemě­li sou­dit ty, kte­ří VyVolené sle­do­va­li. Je to těž­ké, ale zkus­me být tole­rant­ní.

Pokud vás VyVolení zau­ja­li, dal­ší řada pobě­ží už nedlou­ho po  začát­ku nové­ho roku. Doufám, že i  ten­to­krát bude vol­ba sou­tě­ží­cích pove­de­ná a my se zno­vu dob­ře poba­ví­me.

---