Z pohádkové postýlky - kniha

Tato kni­ha je výběr pohá­dek, a to jak ver­šo­va­ných, tak i nor­mál­ně psa­ných. Jedna z těch kla­sic­kých se jme­nu­je Smolíček pacho­lí­ček. V lese žil jelen zla­té paro­hy spo­lu se Smolíčkem v cha­loup­ce. Jelen se kaž­dý den odchá­zel napást trá­vy a Smolíčka napo­mí­nal, aby niko­mu neo­t­ví­ral, když bude pryč. Jednou takhle, když byl jelen pryč, při­šly jezin­ky a ške­mra­ly u dve­ří, aby jim Smolíček ote­vřel. Slibovaly hory doly, až se Smolíček nechal uchlá­cho­lit a ote­vřel. Jenže ony ho popadly a pryč s ním. Ten však volal o pomoc, až ho usly­šel jelen. Ten se přihnal a jezin­ky zahnal. Doma pak Smolíčkovi vyhu­bo­val.

Smolíček sice slí­bil, že už se nikdy nene­chá jezin­ka­mi napá­lit, ale bohu­žel sta­lo se i podru­hé. Smolíček sice volal jele­na zla­té paro­hy, ale ten ho nesly­šel, pro­to­že byl pří­liš dale­ko. Jezinky ho tak odnes­ly do své cha­tr­če a zavře­ly ho do kle­ce. Krmily ho, aby byl pěk­ně tlus­tý a moh­ly si na něm pochut­nat. Když se jim zdál dost dob­ře tuč­ný, brousi­ly si nože a chys­ta­ly se ho upéct a sníst. Smolíček pro­sil, ale jezin­ky nic. Tak ješ­tě napo­sle­dy zku­sil zavo­lat na jele­na a nyní se už přihnal a jezin­ky zahnal do řeky, kte­rá je odnes­la pryč. Se Smolíčkem se pak vrá­ti­li šťast­ně domů.

O sed­mihla­vém dra­ko­vi je jed­na z dal­ších kla­sik v této pohád­ko­vé kni­ze. Vypráví princi, kte­rý se kvů­li nemoc­né­mu otci vydá­vá do svě­ta, aby mu při­ne­sl živou vodu, jen ta ho totiž doká­že uzdra­vit. Na ces­tě potká vlka, med­vě­da a lva. Ušetří jejich živo­ty a vez­me je sebou, budou mu pomá­hat. Na ces­tě pot­ka­jí zástup lidí a vůz, ve kte­rém sedí krá­lov­ská dce­ra. Tu vezou k sed­mihla­vé­mu dra­ko­vi, aby ji sežral. Princ vysvo­bo­dí princeznu a z dra­čích hlav si uříz­ne jazy­ky, při­čemž se s ní roz­lou­čí, pro­to­že musí otci při­vézt živou vodu, avšak jí slí­bí, že se do roka a do dne při­hlá­sí.

Když ode­jde, vyle­ze pod­lý kočí, kte­rý ji při­ve­zl a pohro­zí ji zabi­tím, když neřek­ne, že on zabil draka a ji vysvo­bo­dil. Princezně nic jiné­ho nezbý­va­lo, tak se pod­vo­li­la. Jen u otce si poslé­ze vypro­si­la, aby svat­ba byla až za rok a den. Princ se za rok a den vrá­til, ale všu­de bylo čer­ve­né suk­no – princezna se vdá­va­la. Jenže vše se pro­va­li­lo na hos­ti­ně, když princezna povyprá­vě­la, jakým způ­so­bem ji ženich donu­til nemlu­vit prav­du a pod­lý kočí musel být potres­tán – král ho nechal z krá­lov­ství vymrs­kat bičem. No, a pak už se osla­vi­la ta pra­vá svat­ba.

Jednou z pohá­dek, kte­rou asi děti nebu­dou znát, jsou Dva mra­zí­ci. Bylo všu­de plno sně­hu a z lesa vyběh­li dva mra­zí­ci, kte­ří se jen třás­li na to, aby se něko­mu zahryz­li do těla. Větší z mra­zí­ků se pus­til do pána a ští­pal tak, že pán než dojel domů svým spře­že­ním, tak byl úpl­ně zmrz­lý. Menší mra­zík se pro změ­nu pus­til do cha­lup­ní­ka, ale neby­lo mu to nic plat­né. Chalupník dojel k lesu a začal kácet stro­my. Menší mra­zík tedy musel vysko­čit a šel zmra­zit koží­šek, kte­rý si cha­lup­ník pově­sil na větev. Nebylo mu to nic plat­né, cha­lup­ník poté mráz z kožíš­ku vymlá­til pali­cí.

Další z těch méně zná­mých je Čím drží svět pohro­ma­dě. Stepí se hnal jez­dec na koni, když uvi­děl hada, kte­rý se sví­jel na žha­vých uhlí­cích. Poprosil ho o pomoc, ale had ho začal škr­tit. Jeho slo­va na jezd­co­va proč ho škr­tí, byla, že svět tak oplá­cí. Nakonec se dohod­li, že se zepta­jí prv­ních tří, kte­ré pot­ka­jí, jest­li na svě­tě exis­tu­je spra­ve­dl­nost. Ti tři byli potů­ček, strom a šakal. Právě šakal je roz­sou­dil, ale žádal po jezd­ci a hado­vi, aby mu přes­ně před­ved­li, jak to celé bylo. Šakal muže ponou­kal, aby hada pro­bod­nul, ale ten to odmí­tal udě­lat.

Je zde pocho­pi­tel­ně více pohá­dek, ale tohle je jen tak na ukáz­ku. Spolupráce Jiří Žáček – Adolf Born, se vyda­ří vždyc­ky. Určitě je to parád­ní pohád­ko­vá kni­ha pro děti. Má 192 stran.

Věnovalo nakla­da­tel­ství Šulc-Švarc.

• Autor: Jiří Žáček
• Ilustrace: Adolf Born
• Žánr: dět­ské
• Nakladatelstvi: Šulc-Švarc
• Datum vydá­ní: 2015

---