Zack a Miri točí porno - Aneb muži za zadnicí.

Ačkoliv jsem Smithe dlou­há léta odmí­tal a činil vše pro to, abych nemu­sel absol­vo­vat dal­ší dáv­ku „dogmat“, nako­nec si mě „vši­vák jeden“ našel. Nutno podotknout, injek­táž to byla ryze dob­ro­vol­ná. Venku pada­ly obří sně­ho­vé vloč­ky, v tele­vi­zi běže­ly spo­ty o  zvláč­ňu­jí­cích kré­mech - když tu mi spadla do klí­na „jed­na údaj­ně veli­ce dob­rá kome­die o tom, jak se spo­lu dva vyspí… před kame­rou“. Žíly byly naběh­lé, oče­ká­vá­ní na výši. Vždyť si ten­to titul nahra­bal na Československé fil­mo­vé data­bá­zi osma­se­dm­de­sát pro­cent. V pří­pa­dě žán­ru, kte­rý pře­ky­pu­je těmi nej­pro­va­ře­něj­ší­mi typo­lo­gic­ký­mi vzo­reč­ky, sché­ma­ty a postu­py, to byla doce­la sluš­ná por­cič­ka bodů.

Nejnovější Smithův počin však kla­me. Nikoliv tělem, ale moc­ně pro­pa­go­va­nou kom­bi­na­cí por­na a  pro­vě­ře­né sla­ďár­ny. Přestože se Zack a Miri tvá­ří jako „mír­ně odliš­ná roman­tic­ká kome­die“, nemu­sí­me se dopro­šo­vat skal­pe­lu a  zruč­né­ho fil­mo­vé­ho pato­lo­ga, abychom pod tou „při­sprostlou por­no slup­kou“ zahléd­li pra­vý opak, čili jen dal­ší tuc­to­vou taš­ka­ři­ci. A jak už jsem avi­zo­val výše – se vše­mi noto­ric­ky zná­mý­mi nedu­hy. Smith sice bla­fu­je, nemaz­lí se s  úzko­prsým ame­ric­kým ratingem, avšak při tra­so­vá­ní vyu­ží­vá ty nej­vyšla­pa­něj­ší ces­tič­ky. Nenabízí tak nic, co by roz­me­ta­lo v prach základ­ní osno­vu (škádle­ní – lás­ka – kri­ze – lás­ka). Máme tady dvě figur­ky. Dvě nao­ko roz­díl­né figur­ky, kte­ré by to spo­lu „nikdy“ netáh­ly. Očividná pluska a mínuska, kte­rá se v pod­sta­tě – jak už kážou záko­ny fyzi­ky - při­ta­hu­jí. Klasické figur­ky, kla­sic­ký vztah a kla­sic­ký vývoj. Je-li něco kuri­óz­ní, pak je to prá­vě okol­nost, při níž se zna­mén­ko­vá kon­ven­ce pro­je­ví. Lidé se jen výji­meč­ně zami­lo­vá­va­jí ve chví­lích před­stí­ra­né sexu­ál­ní rozko­še. Když se zrov­na pokou­še­jí o  zásun před kame­rou. Navíc za úče­lem prvo­plá­no­vé­ho zis­ku.

Bohužel, zůsta­lo u dob­ré­ho nápa­du. O  dob­ré­ho, leč neroz­vi­nu­té­ho nápa­du. Pominu-li něko­lik zábles­ků (něko­li­ka­mi­nu­to­vá paro­die Hvězdných válek, kte­rá jako jedi­ná vyu­ží­vá poten­ci­á­lu roman­tic­ké­ho por­na), zbý­vá mi jen výčet toho, co bych dopro­vo­dil slo­vy: kře­čo­vi­té, samo­ú­čel­né, pri­mi­tiv­ní... Postavy fuc­ku­jí o sto šest (aby byly „in“) a vyží­va­jí se v  (neko­neč­ných) roz­ho­vo­rech na téma „Jak to dělá­va­jí homose­xu­á­lo­vé“, popř. „Jak ti to zít­ra udě­lám před kame­rou“. Snímek postrá­dá kloud­ně plo­ze­ný vtip – jed­no­du­chý, ale účin­ný. Místo toho si hoví v pokles­lé arti­ku­lač­ní rovi­ně. Což nijak neza­chra­ňu­jí ani občas­né cita­ce toho „nej­lep­ší­ho“ z  tee­nager­ských kome­dií. Eskapády s  peni­sem a tolik oblí­be­né… ehm… výka­ly na ksichtě.

Omlouvám se za kaden­ci výše uve­de­né­ho. Pravděpodobně jsem oče­ká­val něco chyt­ré­ho, něco, co by kore­spon­do­va­lo s čer­ve­ných čís­ly ve Smithově fil­mo­gra­fii. Takhle jsem se pou­ze zúčast­nil, aniž bych jak­ko­liv pro­vě­řil brá­ni­ci… Aniž bych to celé uza­vřel slo­vy: „Ale jo, tohle bylo dob­rý.“

Film skon­čil a já se zdě­sil. Došlo mi, že už jsem na podob­né uje­ti­ny pří­liš sta­rý.

Ve čty­ři­a­dva­ce­ti letech…