Žít a nechat zemřít - první James Bond Rogera Moorea

Jane

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Vražda v síd­le OSN při­vá­dí Jamese Bonda (Roger Moore) do USA. Stopy vedou do Orleansu, kde síd­lí gang pře­kup­ní­ků drog. Odtud se agent 007 vydá­vá na tajem­ný ost­rov San Monique v Karibském moři, ovlá­da­ný kul­tem Voodoo. Nebyl by prv­ní běloch, kte­rý by zde zemřel mys­te­ri­óz­ní smr­tí, jestli­že se poku­sí odha­lit tajem­ství mas­ko­va­ných plan­tá­ží, díky nimž může zís­kat dok­tor Kananga (Yaphet Kotto) tuny hero­i­nu. Jakou roli v tom­to pří­pa­du sehra­je Solitaire (Jane Seymour), žena, kte­rá doká­že před­po­ví­dat budouc­nost z karet? Přivádí sice Jamese Bonda na sto­pu, ale záro­veň její věšt­ba zna­me­ná i ohro­že­ní živo­ta.....

Sean Connery Jamese Bonda nemohl hrát věč­ně, zvláš­tě v pří­pa­dě, že Conneryho defi­ni­tiv­ní odchod z role po Diamanty jsou věč­né (igno­ruj­me teď neo­fi­ci­ál­ní bon­dov­ku Nikdy neří­kej nikdy z roku 1983 v režii Irvina Kershnera, kte­rá je v pod­sta­tě pře­dě­láv­ka Thunderballu) záro­veň nezna­me­nal konec série a pro­du­cen­ti se už teh­dy popu­lár­ní a extrém­ně výdě­leč­né série pros­tě jen tak vzdát nechtě­li. Stejně jako V taj­ných služ­bách Jejího veli­čen­stva se tak zača­lo pra­co­vat s novou tvá­ří a ten­to­krát pro­du­cen­ti šáh­li po her­ci, kte­rý už si Bonda mohl původ­ně zahrát prá­vě V taj­ných služ­bách Jejího veli­čen­stva. Ano, byl to Roger Moore!

Je nut­né si uvě­do­mit jed­nu věc: Se star­tem éry Rogera Moorea (kte­rá trvá mezi lety 1973- 1985) si bon­dov­ky pro­chá­ze­jí zásad­ní změ­nou. Ano, se sérii sice zůsta­li tra­dič­ní tra­de­mar­ky, kte­ré nasta­vil Goldfinger a kte­ré se sérii násled­ně vydr­že­li více­mé­ně prá­vě až do roku 1985, kdy si Roger Moore ve věku 58 let defi­ni­tiv­ně roli Jamese Bonda opus­til, pořád jsou ale Mooreovky spe­ci­fic­kým obdo­bím Jamese Bonda. S nástu­pem Moorea a jeho ztě­les­ně­ním Bonda. Bondovky díky jeho kome­di­ál­ní­mu talen­tu dosta­li for­mu nad­hle­du a vět­ši­nou fun­go­va­li i díky Mooreovým impro­vi­zač­ním schop­nos­tem. Bondovky se v éře Moorea zača­li brát méně váž­ně, byli více k popuká­ní a pře­de­vším se James Bond ve fil­mech Moorea vydal i na mís­ta, kte­ré by člo­věk jen tak neče­kal. Ale o Moonrakeru si teď poví­dat nebu­de­me. Budeme si poví­dat o prv­ní bon­dov­ce s Moorem- Žít a nechat zemřít.

Producenti oprav­du necha­li zemřít Conneryho ztvár­ně­ní, aby dovo­li­li žít ztvár­ně­ní Rogera Moorea. Mooreův Bond už se při­tom hned ve své prv­ní bon­dov­ce potý­ká s hroz­bou, kte­rou bys­te mož­ná v Bondovi jen tak nečekali-Voodoo gang! Právě reži­sér do té doby nej­lep­ší bon­dov­ky Goldfinger Guy Hamilton se vrá­til, aby si po pro­mar­ně­né pří­le­ži­tos­ti jmé­nem Diamanty jsou věč­né tak tro­chu spra­vil pověst (a aby si jí o rok poz­dě­ji zase tro­chu pošra­mo­til bon­dov­kou Muž se zla­tou zbra­ní a člo­věk, kte­rý kdy­si před­sta­vil tu pra­vou esen­ci Jamese Bonda se tak se sérii bohu­žel neroz­lou­čil v nej­lep­ším). V pří­pa­dě uve­de­ní Mooreova Bonda se na to naštěs­tí tvůr­ci poku­si­li jít aspoň tro­chu ino­va­tiv­ně a fun­gu­je to tak moc dob­ře i díky fak­tu, že Roger Moore oprav­du není Sean Connery. Nešlo tak o cas­tingo­vý fail jako v pří­pa­dě George Lazenbyho, kte­rý byl pro bon­dov­ku V taj­ných služ­bách Jejího veli­čen­stva vybrán prá­vě pře­de­vším pro­to, že byl Connerymu podob­ný (a igno­ro­val se teh­dy fakt, že půjde o jeho herec­ký debut, což se poz­dě­ji i uká­za­lo jako ta zásad­ní chy­ba). Žít a nechat zemřít poté mož­ná není vrcho­lem bon­dov­ské série, základ­ní bon­dov­ská pre­mi­sa je v pří­pa­dě toho­to fil­mu v pod­sta­tě jenom ozvlášt­ně­na věc­mi jako je prá­vě onen kult vodo­oo a pro­stře­dí Afriky...... jenomže to ve finá­le sku­teč­ně vůbec neva­dí!

Tohle nové poje­tí Bonda neby­lo vylo­že­nou sáz­kou na jis­to­tu a nová vlna s Moorem moh­la dopad­nout stej­ným prů­švi­hem jako pokus udě­lat z nové­ho Bonda Lazenbyho. Jenomže se to zde sku­teč­ně poved­lo. Žít a nechat zemřít před­ved­lo parád­ní akč­ní sek­ven­ce, zábav­né momen­ty nako­nec fun­gu­jí nesku­teč­ně a pře­de­vším je ve finá­le sku­teč­ně vidět, že vzni­ká ukáz­ka toho jak správ­ně vytvo­řit nové­ho Jamese Bonda. Tedy pros­tě a jed­no­du­še svě­že.

Osobně mám k bon­dov­kám Moorea straš­ně slo­ži­tý vztah, kte­rý se odví­jí od toho, že se mi zhru­ba půl­ky bon­do­vek z této éry líbí a ta dru­há zase zrov­na moc ne. Rozhodně to ale není chy­ba Moorea. Jeho cynič­těj­ší a méně váž­né poje­tí Bonda je nao­pak bra­vur­ní a i přes fakt, že bylo Mooreovi v době natá­če­ní 45 let mu toho svůd­ní­ka a nej­lep­ší­ho agen­ta MI6 pros­tě věří­te. To se bohu­žel nedá s jed­no­du­chos­tí říct o těch bon­dov­kách, kdy už Mooreovi táh­lo na 60 let, přes­to prá­vě v Žít a nechat zemřít byl Moore před­sta­ven ve vrchol­né for­mě, kte­rou si navíc vět­ši­nu násle­du­jí­cích fil­mů ješ­tě doká­zal funkč­ně udr­žet. A dodnes se tak na Moorea ve spo­ji­tos­ti s bon­dov­ka­mi nemu­sí vzpo­mí­nat ve zlém.

Jane Seymour jako Bond girl Solitaire nepat­ří mezi nej­vý­raz­něj­ší Bond girls, přes­to to ale není chy­ba Seymour, kte­rá půso­bí jako ide­ál­ní pří­klad svůd­né Bond girl. Problém je v tomhle ohle­du spí­še ve scé­ná­ři Toma Mankiewicze, kte­rý zrov­na posta­vě Solitaire nevy­mys­lel kdo­ví­jak obstoj­ný cha­rak­ter­ní arch. Těžko říct jak moc věr­ná vlast­ně adap­ta­ce 2. Flemingovy kni­hy je věr­ná kniž­ní před­lo­ze (mini­mál­ně z pohle­du člo­vě­ka, kte­rý jí neče­tl), posta­va Solitaire ale neu­ra­zí a záro­veň ani jed­no­du­še nena­dchne.

Naprosto výraz­né­ho má ale tato bon­dov­ka své­ho zápo­rá­ka. Diktátor Kananga v podá­ní Yapheta Kotta řadím mezi nej­lep­ší bon­dov­ské zápo­rá­ky a Kotto zde před­vá­dí jak více­mé­ně nedo­ce­ně­ným herec­ký talent je. Éra Jamese Bonda je ostat­ně plná výraz­ných zápo­rá­ků, kte­ří se dodnes sta­li jed­ně­mi z nej­zná­měj­ších bon­dov­ských pro­tiv­ní­ků. A poved­lo se to prá­vě už u star­tu a prá­vě jako závě­reč­ná kon­fron­ta­ce s Kanangou je jeden z těch momen­tů Mooreovy éry, kde se doká­za­la držet rovi­na mezi zábav­nos­ti a pře­hna­nos­tí.

Do téhle bon­dov­ky je vel­mi snad­né zami­lo­vat se díky její výpra­vě, výbor­né akč­ní sek­ven­ci s vod­ním člu­nem, sku­teč­ně str­hu­jí­cích momen­tech s vodoo kla­nem a pře­de­vším díky úvod­ní stej­no­jmen­né pís­ní Live and Let Die od Paula McCartneyho, kte­rý tuto píseň napsal se svo­jí ženou Lindou a násled­ně hud­bu slo­žil spo­leč­ně se svo­jí sku­pi­nou Wings. Tato píseň byla neje­nom prv­ní bon­dov­ským son­gem, kte­rý dostal nomi­na­ci na Oscara, ale sta­la se snad prv­ním bon­dov­ským son­gem, kte­rý se stal feno­mé­nem, poslou­chal se v rádi­ích a byl pou­žit něko­li­krát i v jiných sním­cích. Už jenom ty sty­lo­vé úvod­ní titul­ky s dopro­vo­dem té pís­ně vás donu­tí si tuhle bon­dov­ku více­mé­ně zami­lo­vat.

Je mož­ná prav­da, že tahle bon­dov­ka není doko­na­lá, mož­ná by jí pro­spě­la vět­ší dra­ma­tur­gic­ká hygi­e­na a Mooreovi mož­ná ješ­tě chvil­ku trva­lo, než se v roli defi­ni­tiv­ně uchy­til a mohl začít prá­vem mís­to whis­ky pít Martini. Jenomže mám osob­ně tuhle bon­dov­ku pořád straš­ně rád a v době své­ho vzni­ku muse­la být jed­no­du­še ide­ál­ní ukáz­kou toho, že nám James Bond ješ­tě může před­vést roz­hod­ně zají­ma­vé věci a že jedi­ný způ­sob jak tuhle sérii nevy­čer­pat a nadá­le s ní pokra­čo­vat je pros­tě začít se svě­žím větrem. Ten svě­ží vítr se mož­ná časem okou­kal a ne všech­ny bon­dov­ky z éry 1973-1985 dopad­li bra­vur­ně, přes­to to ale roz­hod­ně nepla­tí o Žít a nechat zemřít. Bond zde pros­tě dostal novou duši, před­ve­dl, že ješ­tě není mrtev a člo­věk, kte­rý se nesmí­řil s tím, že je Connery defi­ni­tiv­ně pryč měl pros­tě smůlu. Kdo se s tím ale nao­pak smí­řil si mohl uží­vat prá­vě tu novou krev v žilách, kte­rá téhle sérii pře­ce jen něja­kou dobu slu­še­la......

Trailer:

Verdikt: 4 z 5