Knihu zakoupíte se slevou také v knihkupectví Minotaur.
Kniha „Živí mrtví 28: Neodvratný osud“ se musela věnovat tomu, že na osadu míří oceán nemrtvých. Tohle sám o sobě je prvek, který s mi líbí, však jsem ho taky sám použil v knize „Mrtví kráčí po zemi: Život v ráji“, ale zrovna v tomhle směru si myslím, že tenhle prvek měl trochu větší potenciál. Ale přesto se Robertovi Kirkmanovi podařilo přijít s docela dobrými scénami, hlavně to, jak si se zombíky osadníci poradili, to je skutečně skvělé. Tam se vyřádili především kreslíři, kdy kniha „Živí mrtví 28: Neodvratný osud“ je jednou z těch, kde se nešetří i velkými celostránkovými nebo dvoustránkovými panely, jež jsou příjemným oživením. Jsou pak v celkem zajímavém kontrastu se stránkami, kde se na sebe namačká třeba šestnáct panelů. Ale funguje to, protože je to použito dobře. A tvůrci ukazují, že i u dvacátého osmého dílu ví, jak příběh tvořit, jak zaujmout, jak nebýt strojoví. Neplatí to jen pro Roberta Kirkmana, ale i pro jeho spolupracovníky. A to je sakra dobře.
Oceán nemrtvých je celkem problém, o je jasné. A dá se počítat as tím, že se to neobejde bez obětí. Tady dokáže Robert Kirkman zasadit svým fanouškům pořádnou dardu, ale popravdě mi trochu vadil ten „vzkaz čtenářům“, kde se snaží trochu vysvětlit, proč to udělal. Bez toho dopisu bych se obešel, je to takové zbytečné. Ten příběh mluví sám za sebe a muselo to tak být. A je to sakra emotivní, skvěle napsané a skvěle rozkreslené. Tohle je událost, která s vámi zamává, je to přesně ta, kde v koutku duše doufáte, že zombie nákaza neplatí, ale stejně celou dobu víte, že to prostě musí skončit tragicky. A jo tem příběh potřeboval takovou ránu, už byl moc dlouho klid. Nebo se to tak jevilo. Tohle prostě není hezký svět, nejsou tu happy endy, je to survival, je to neustálý boj o život. A ten někdy nevyjde. O to silněji se vám ale „Živ mrtví“ dostanou pod kůži.
Tohle ale není jediný prvek, který by v knize „Živí mrtví 28: Neodvratný osud“ zaujal. O Neganovi jsem si myslel, že už je to mrtvá postava, že nemá co říct a že si ho tam Robert Kirkman nechává jen proto, že ho baví, jak může nadávat. Jenže už v předchozích dílech se ukázalo, že ta postava má ještě obrovský potenciál. To se s knihou „Živí mrtví 28: Neodvratný osud“ jen potvrdilo a vy sledujete, jak se z té postavy stává někdo jiný, jak možná opravdu funguje to, že se člověk může změnit. A pořádně hýbe dějem a vy se těšíte na každou další jeho scénu a díváte se, jak zapadá do osady, jak s ním ostatní budou mluvit, jak na něj budou reagovat. Další ukázka toho, jaké je Kirkmanovo scenáristické mistrovství. Myslím, že se opravdu nemusíme bát, že by nás další díly zklamaly, protože ony jsou pořád stejně dobré, pořád je zde něco nového, co nás dostane. A náznaky pro další vývoj jsou velmi slibné.
„Živí mrtví 2: Míle a míle“
„Živí mrtví 3: Bezpečí za mřížemi“
„Živí mrtví 4: Touha je slepá“
„Živí mrtví 5: Nejlepší obrana“
„Živí mrtví 6: Život plný utrpení“
„Živí mrtví 7: Ticho před bouří“
„Živí mrtví 8: Zrozeni k utrpení“
„Živí mrtví 9: Smutek nás pozůstalých“
„Živí mrtví 10: Čím se stáváme“
„Živí mrtví 11: Střez se lovců“
„Živí mrtví 12: Život mezi nimi“
„Živí mrtví 13: Těžká cesta zpět“
„Živí mrtví 14: Není úniku“
„Živí mrtví 15: Kým chceme být“
„Živí mrtví 16: Ten velký svět“
„Živí mrtví 17: Důvod se bát“
„Živí mrtví 18: Co přijde pak“
„Živí mrtví 19: Válečné bubny zní“
„Živí mrtví 20: Totální válka, část první“
„Živí mrtví 21: Totální válka, část druhá“
„Živí mrtví 22: Nový začátek“
„Živí mrtví 23: Šepot a řev“
„Živí mrtví 24: Život a smrt“
„Živí mrtví 25: Není cesty zpět“
„Živí mrtví 26: Volání do zbraně“
„Živí mrtví 27: Válka šeptem“
Nejnovější komentáře