Bond, James Bond aneb jak jsem byl u toho

Svět fil­mu. Pro oby­čej­né­ho smr­tel­ní­ka něco kou­zel­né­ho, mystic­ké­ho, fas­ci­nu­jí­cí­ho, sno­vé­ho. Jenže jak to tak bývá, rea­li­ta je od před­stav hod­ně vzdá­le­ná. A neby­lo tomu jinak ani u vzni­ku dal­ší „Bondovky“ s názvem Casino Royale. Část toho­to fil­mu byla natá­če­na i v naší malé zemič­ce, kro­mě jiné­ho v Karlových Varech nebo Lokti. A díky mému kama­rá­do­vi Pepinovi, se mi poda­ři­lo dostat na plac, kde jsem zastá­val funk­ci zva­nou „Lock Up“. Mým úko­lem bylo zajis­tit, aby se do zábě­ru nedo­stal nikdo, kdo tam nemá co dělat (napří­klad by asi na plát­ně kina nepů­so­bi­la dob­ře obtloust­lá žena v růžo­vé šus­ťá­ko­vé bun­dě a ele­gant­ní ige­li­to­vou taš­kou). Šlo o poměr­ně sym­pa­tic­kou bri­gá­du, během níž jsem si sice nevy­dě­lal na nové Porsche, ale i když to může znít troš­ku zvlášt­ně, nedě­lal jsem to kvů­li penězům, ale pře­de­vším jsem tou­žil po nových zážit­cích a mož­nost být u zro­du něče­ho vel­ko­le­pé­ho (a poprav­dě jsem i troš­ku dou­fal, že se mé jmé­no obje­ví v titul­cích:)). Přestože jsem se neza­vá­zal k mlčen­li­vos­ti, nehod­lám tu pro­zra­zo­vat jaké­ko­liv podrob­nos­ti ohled­ně pří­bě­hu (stej­ně jich pří­liš neznám), ale radě­ji bych se podě­lil o své dojmy, co vám vlast­ně může návště­va do svě­ta fil­mu při­nést. Opravdu nejde v prv­ní řadě o  pení­ze. Pokud si mys­lí­te, že si namas­tí­te kap­su, tak vám asi zka­zím ilu­ze. Slušně si při­vy­dě­lá­te, ale na nový byt a dovo­le­nou na
Francouzské rivi­é­ře to nebu­de. Kromě toho, drti­vá vět­ši­na štá­bu se sku­teč­ně nadře. Být 12 a více hodin na nohách je napros­to běž­né, když si uvě­do­mí­me, že i něko­li­kav­te­ři­no­vá scé­na se natá­če­ní něko­lik hodin. Obyčejný divák si řek­ne, že nasní­mat moment, ve kte­rém jen pro­jíž­dí něko­lik automo­bi­lů přes náměs­tí může zabrat maxi­mál­ně pár minut. Jenže ono to tak leh­ké není. Záběr vám může zka­zit v pod­sta­tě coko­liv, od ště­ko­tu psa, po mrak, kte­rý zakry­je slun­ce, až po vztek­lé­ho pána s kra­bi­cí, kte­rý nehod­lá vysly­šet pros­by, ať nevstu­pu­je do zábě­ru. A když se vám poda­ří eli­mi­no­vat veš­ke­ré ruši­vé vli­vy, je tu ješ­tě reži­sér, kte­rý má urči­tou před­sta­vu, a k té se sna­ží co nej­ví­ce při­blí­žit. Zodpovědně mohu pro­hlá­sit, že i na zdán­li­vě oby­čej­ném zábě­ru si celý štáb nechá hod­ně zále­žet, tak­že věnu­je znač­né úsi­lí pře­střel­ce na mos­tě, ale i oby­čej­né­mu pře­jez­du mos­tu. Teď mě vlast­ně napa­dá, že by si všich­ni fil­mo­ví kri­ti­ci uvě­do­mit, kolik sna­hy a sil sto­jí za kaž­dým fil­mem. Zatímco oni zaběh­nout na dvě hodi­ny do kina, a pak se zdán­li­vě vtip­ně sna­ží co nej­ví­ce str­hat to, co vidě­li, lidé sto­jí­cí za natá­če­ním se nadřou, až to hez­ké není.

Jakkoliv sen­ti­men­tál­ně to může znít, nej­za­jí­ma­věj­ší není sle­do­vat samot­né natá­če­ní, (pro­to­že kaž­dá scé­na, i když se zpr­vu může zdát nesmír­ně vzru­šu­jí­cí, se po  dese­ti opa­ko­vá­ní člo­vě­ku sko­ro zne­chu­tí) ale mož­nost být čle­nem štá­bu, kte­rý čítá desít­ky až stov­ky růz­ných a nesmír­ně zají­ma­vých lidí. Osobně jsem měl to štěs­tí, že sesta­va, kte­rá pra­co­va­la na Casino Royal byla oprav­du
výji­meč­ná. Samozřejmě, stej­ně jako všu­de, i tady se našlo pár nepří­jem­ně ego­is­tic­kých jedin­ců, ale téměř všich­ni, se kte­rý­mi jsem měl mož­nost se setkat (ať už šlo o Čechy nebo Angličany) byli přá­tel­ští a hovor­ní (k  mé rados­ti, jeli­kož já pat­řím k lidem, co mají not­ně vyso­kou kaden­ci slov). Kluci, kte­ří se sta­ra­li od dechbe­rou­cí autopark, lidé od cate­rin­gu (kte­ří o naše žalud­ky pečo­va­li oprav­du krá­lov­sky), kom­par­sis­ti, kuli­sá­ci i her­ci. Žádné pohr­dá­ní, žád­né děle­ní do tříd, kte­ré se spo­lu nestý­ka­ly. Nic tako­vé­ho. Hlavně díky tomu se ony dlou­hé smě­ny daly pře­žít a dokon­ce jsem se na ně těšil. Nebudu lhát, čekal jsem, že hlav­ní herec­ké celebri­ta, nový před­sta­vi­tel agen­ta její­ho Veličenstva, Daniel Craig se bude stra­nit ostat­ním a bude mít hvězd­né maný­ry (ty mělo jedi­ně něko­lik čes­ký mode­lek, kte­ré hrá­ly v kom­par­su). Spletl jsem se. I on pře­kva­pil tím, že si byl vědom toho, že jsme všich­ni „jen“ lidé, ať už někdo nosí občer­stve­ní nebo ho zna­jí mili­o­ny lidé po celém svě­tě.

Říká se, že když je na pla­cu dob­rá atmo­sfé­ra, při­spě­je­te to ke kva­li­tě fil­mu. A já tomu věřím. Jistě, došlo na něko­lik vyhro­ce­ných situ­a­cí, ale lze pro­hlá­sit, že vět­ši­nu času byla nála­da dob­rá. Dokonce jsem se dočkal i něče­ho sko­ro neu­vě­ři­tel­né­ho - během jed­no­ho ruš­né­ho dne se mi poda­ři­lo ztra­tit peně­žen­ku. A před­sta­va toho, že si musím nechat vysta­vit nový občan­ský prů­kaz, prů­kaz zdra­vot­ní pojiš­ťov­ny, kre­dit­ní kar­tu atd. mi zrov­na na nála­dě nepři­da­la. K mému pře­kva­pe­ní ale někdo ze štá­bu peně­žen­ku vrá­til nejen se vše­mi dokla­dy, ale také s peně­zi, kte­ré v ní byly. Sami uzná­te, že to se jen tak nestá­vá.

Pokud víte, že se v prá­ci potká­te s  vese­lý­mi lid­mi, pak se vám vstá­vá ve 3:30 ráno mno­hem lépe. A dokon­ce se i těší­te. Ne na to, že bude­te sle­do­vat honič­ky v autech nebo prů­le­ty heli­kop­té­ry. Hlavním tahá­kem pro vás jed­no­znač­ně bude sym­pa­tic­ký kolek­tiv, v němž neroz­ho­du­je to, co dělá­te, ale jaký jste. Možná to zní mír­ně pate­tic­ky, ale sku­teč­ně je to tak.

Člověk se pak ne zrov­na nad­še­ně vra­cí do kolobě­hu všed­ní­ho dne, během něhož stě­ží nara­zí na něko­ho, kdo se usmí­vá ne pro­to­že musí, ale pro­to­že chce. Nevím, jak ostat­ní, ale já jsem vděč­ný hlav­ně a  pře­de­vším za nová přá­tel­ství, kte­ré mi mož­nost být při natá­če­ní při­nes­la. A  ješ­tě, kdy­by se natá­če­ní zúčast­ni­la i Halle Berry, kte­rá se obje­vi­la v  před­cho­zím Bondově dob­ro­druž­ství, byl bych doko­na­le spo­ko­je­ný. Nemůžu ale chtít všech­no :)).

---