Cesta do středu Země

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

VYTVÁŘENÍ PODZEMNÍHO SVĚTA

Aby se poda­ři­lo zachy­tit širo­kou šká­lu scén počí­na­je roz­sáh­lý­mi pano­ra­ma­ty s ledov­co­vý­mi vrchol­ky Islandu či obrov­ským moře upro­střed Země až po detail­ní scé­ny s lesem plným zka­me­ně­lých hub a zvá­pe­na­tě­lých skal, povo­lal Brevig ke spo­lu­prá­ci na svém fil­mu řadu počí­ta­čo­vých odbor­ní­ků, včet­ně hlav­ní­ho gra­fi­ka Erika Tiemense, auto­ra scé­ny Davida Sandefura, kame­ra­ma­na Chucka Schumana a tvůr­ce vizu­ál­ních efek­tů Christophera Townsenda.

„Když vytvá­ří­te pří­běh pod­le fan­ta­sy, musí­te vychá­zet ze sku­teč­nos­ti a tro­chu ji upra­vit“, vysvět­lu­je Brevig. „Začali jsme gra­fi­kou, kte­rá byla odra­zo­vým můst­kem pro vytvo­ře­ní scé­ny, vizu­ál­ních efek­tů a násled­ně pro natá­če­ní. Konečný vzhled fil­mu je výsled­kem neu­vě­ři­tel­né spo­lu­prá­ce téměř 200 uměl­ců“, dodá­vá.

Co se týče prv­ní­ho gra­fic­ké­ho návr­hu, vyba­vu­je si tvůr­ce scé­ny David Sandefur, že nej­vět­ší výzvou pro něj bylo nalézt rov­no­váhu mezi rea­lis­tic­ký­mi a fan­ta­zij­ní­mi scé­na­mi. „Mohl jsem samo­zřej­mě do urči­té míry popus­tit uzdu své fan­ta­zii, nicmé­ně sou­čas­ně jsem chtěl ve fil­mu zacho­vat jis­tou míru rea­lis­tič­nos­ti“, vzpo­mí­ná Sandefur. „Chtěl jsem, aby struk­tu­ra scén i jejich barev­né ladě­ní půso­bi­ly reál­ně a boha­tě. A i když divá­ci samo­zřej­mě vědí, že se pohy­bu­je­me ve svě­tě fan­ta­zie, chtěl jsem v nich vyvo­lat pocit, že natá­če­ní pro­bí­ha­lo v reál­ných exte­ri­é­rech, jako tře­ba pod zemí nebo v džun­g­li“, vysvět­lu­je Sandefur.

„Při natá­če­ní jsme pou­ží­va­li něco, čemu jsme říka­li ‘barev­ný scé­nář’. Šlo v pod­sta­tě o plán, jakým způ­so­bem budou v jed­not­li­vých čás­tech fil­mu uží­vá­ny bar­vy“, říká Brevig. „V úvo­du fil­mu jsme pou­ží­va­li hlav­ně tlu­me­né odstí­ny barev, kte­ré se s vývo­jem děje pro­mě­ňo­va­ly v mno­hem živěj­ší barev­nou rea­li­tu odpo­ví­da­jí­cí dění v cen­t­ru Země. Na kon­ci fil­mu jsme se pak vrá­ti­li k jem­něj­ším a živěj­ším bar­vám ilu­stru­jí­cím více nadě­je a jasu v Trevorově živo­tě“, dodá­vá.

Natáčení pro­bí­ha­lo v Montrealu, kte­rý sice džun­g­li nepři­po­mí­ná ani v nejmen­ším, ale přes­to doká­zal nabíd­nout spous­tu pod­nět­ných sce­né­rií, zejmé­na pokud šlo o okol­ní pří­ro­du. „Velice uži­teč­né pro nás napří­klad bylo vyjet těs­ně za měs­to a najít si tam orga­nic­ký terén, kte­rý nás inspi­ro­val k vytvo­ře­ní struk­tu­ry a roz­mís­tě­ní našich scén“, vysvět­lu­je autor scé­ny David Sandefur. „Na spous­tě růz­ných míst jsme do forem sní­ma­li reál­né povrchy a násled­ně jsme z nich vytvá­ře­li odlit­ky, kte­ré jsme si při­pev­ňo­va­li na zdi“, vzpo­mí­ná Sandefur.

„Společně s mým týmem jsme strá­vi­li celé týd­ny expe­ri­men­to­vá­ním s mate­ri­á­ly, abychom vytvo­ři­li ten správ­ně vypa­da­jí­cí povrch“, vyba­vu­je si Sandefur vytvá­ře­ní Houbového domu, kte­rý Trevor, Sean a Hannah nalez­nou ve stře­du Země. „Ono je oprav­du doce­la slo­ži­té říci, jak to vlast­ně může vypa­dat vevnitř Houbového domu. Chtěl jsem, aby mi někdo při­ne­sl pár kní­žek o inte­ri­é­rech hou­bo­vých domů, jen­že…“

Sandefur se nako­nec roz­ho­dl pou­žít umě­lé hou­by, kte­ré naře­zal na ten­ké plát­ky a násled­ně je narov­nal jeden na dru­hý tak, aby vyvo­lal dojem poréz­ní­ho orga­nic­ky vypa­da­jí­cí­ho povrchu. Když byly jed­not­li­vé plát­ky pospo­jo­vá­ny dohro­ma­dy, „natáh­li jsme přes jejich povrch prů­hled­ný latex a ten jsme pak natře­li tak, abychom vyvo­la­li biosvě­tél­ku­jí­cí efekt“, vzpo­mí­ná Sandefur. „Výsledkem bylo něco jako dýňo­vá mas­ka na Halloween“, dodá­vá.

Zatímco Sandefurův tým vytvo­řil skal­na­tou zeď vyso­kou 12 met­rů a širo­kou 9 met­rů, tým vizu­ál­ních efek­tů v čele se svým šéfem Christopherem Townsendem tuto zeď pro­tá­hl o stov­ky met­rů smě­rem do hloub­ky za pomo­ci počí­ta­čo­vé gra­fi­ky. Při natá­če­ní zábě­rů s vizu­ál­ní­mi efek­ty (VFX) pro 3D ver­zi fil­mu „Cesta do stře­du Země“ měl Townsendův tým dvoj­ná­sob­nou prá­ci, neboť bylo nut­né vytvo­řit dva­krát více zábě­rů pro kaž­dý z cel­kem 726 zábě­rů vizu­ál­ních efek­tů. Celkem tedy bylo nato­če­no více než 1400 zábě­rů vizu­ál­ních efek­tů.

„Při natá­če­ní ve 3D musí­te zno­vu vytvo­řit svět za her­cem a ten­to roz­měr a pro­stor pře­vést do rea­li­ty“, vysvět­lu­je Townsend. „Geometrický prvek mize­jí­cí v počí­ta­čo­vé gra­fi­ce do poza­dí musí­te nechat zmi­zet do přes­ně stej­né dál­ky, do jaké by zmi­zel i v reál­ném svě­tě. Takže pokud je v rea­li­tě obzor vzdá­le­ný 9 km, musí­te v počí­ta­či vytvo­řit tako­vý model, ve kte­rém je obzor vzdá­le­ný také 9 km. Realitu nejde pod­vést pou­hým kres­le­ním, neboť vše­mu musí­te dodat ty správ­né roz­mě­ry“, vysvět­lu­je.

Natáčení živé akce pro 3D akč­ní film se spous­tou vizu­ál­ních efek­tů dopl­ňo­va­ných po natá­če­ní během post­pro­duk­ce vyža­du­je, aby her­ci během samot­né­ho natá­če­ní měli znač­nou fan­ta­zii. „Herci se musí pohy­bo­vat v pro­stře­dí fan­ta­zij­ních před­mě­tů a postav – svě­tél­ku­jí­cích ptá­ků a léta­jí­cích pira­ní – kte­ré pocho­pi­tel­ně při natá­če­ní nejsou“, kon­sta­tu­je Brevig.

Tvůrci fil­mu se sna­ži­li, aby natá­če­ní půso­bi­lo na her­ce co nej­při­ro­ze­ně­ji. „Snažíte se o to, aby veš­ke­rá při natá­če­ní pří­tom­ná tech­no­lo­gie byla pro her­ce stej­ně nevi­di­tel­ná, jako pro divá­ky“, říká Huggins. „Herci se totiž muse­jí sou­stře­dit pře­de­vším na své posta­vy a jejich pří­běh“, dodá­vá.