Den, který změnil Norsko

Pokud rádi sle­du­je­te fil­my nebo seri­á­ly nato­če­né dle sku­teč­ných udá­los­tí, urči­tě si nenech­te ujít seri­ál „Den, kte­rý změ­nil Norsko“. Snímek, kte­rý vám (stej­ně jako mně) hned v něko­li­ka pasá­žích vže­ne slzy do očí.

Autoři v 6ti epi­zo­dách doko­na­le vystih­li rekon­struk­ci tra­gic­kých udá­los­tí, kte­ré postih­ly Norsko 22. čer­ven­ce roku 2011, a sna­ží se uká­zat, co všech­no před­chá­ze­lo a násle­do­va­lo těm­to krva­vým úto­kům.

Nejprve jsme tichý­mi svěd­ky bom­bo­vé­ho úto­ku ve čtvr­ti neda­le­ko vlád­ních budov v Oslu, kde zemře­lo sedm lidí, a jež před­chá­zel poz­děj­ší­mu úto­ku na dět­ském tábo­ře na ost­ro­vě Utova, kde Anders Brejvik zavraž­dil pro­střed­nic­tvím střel­né zbra­ně 69 nevin­ných dětí.

Divák sice nevi­dí samot­né řádě­ní vra­ha, ani výsle­dek jeho krva­vé tragé­die, ale i tak tu není nou­ze o vel­mi emo­tiv­ní oka­mži­ky, co se vám hlu­bo­ce zary­jí pod kůži. Mě osob­ně dosta­ly tři momen­ty, u kte­rých jsem se bohu­žel neu­brá­ni­la slzám.

První oka­mžik byl, kdy se poli­cis­té vydá­va­jí hle­dat a počí­tat mrt­vá těla dětí do opuš­tě­né­ho stano­vé­ho tábo­ra. Po jejich pří­cho­du se do ticha a tmy lesa ozý­vá pou­ze vyzvá­ně­ní něko­li­ka desí­tek tele­fo­nů, kte­ré už nikdo nezved­ne, aby řekl: „Mami, tati, jsem v pořád­ku.“

Druhým momen­tem byla v deš­ti při­jíž­dě­jí­cí kolo­na pohřeb­ních vozi­del, jež při­vá­že­la k iden­ti­fi­ka­ci mrt­vá těla dětí. Kolona, u kte­ré se zdá­lo, že nemá kon­ce.

Posledním vel­mi sil­ným oka­mži­kem byl pohled do míst­nos­ti plné malých, bílých rakví vysklá­da­ných po celé její pod­la­ze.

Moc se mi líbi­lo, že se auto­ři zamě­ři­li pře­váž­ně na neleh­kou a vyčer­pá­va­jí­cí prá­ci zdra­vot­ní­ků a zaměst­nan­ců nemoc­ni­ce v Oslu, jež doslo­va bojo­va­li o záchra­nu kaž­dič­ké­ho živo­ta.

Dále je tu vidět mra­ven­čí prá­ce jed­not­li­vých zapá­le­ných novi­ná­řů, jež se krů­ček po krůč­ku sna­ží dopí­dit tomu, proč poli­cie neza­sáh­la hned po ohlá­še­ní střel­by a proč vět­ši­nu dětí muse­li zachrá­nit oby­čej­ní civi­lis­té na svých lodí, a odkrý­vá fatál­ní pochy­be­ní.

Velmi jsem oce­ni­la pohled na ten­to masa­kr oči­ma nejen běž­ných obča­nů, ale i nej­růz­něj­ších pro­fe­sí jako je poli­cie, záchra­ná­ři, uči­te­lé či duchov­ní. „Den, kte­rý změ­nil Norsko“ je vel­mi půso­bi­vý doku­ment mapu­jí­cí vel­kou tragé­dii, co zasáh­la do živo­ta všech obča­nů Norska, a nejen jich, poprav­dě otřás­la celým svě­tem. Emotivní doku­ment, jež nene­chá vaše oči suché, a roz­hod­ně stojí za zhléd­nu­tí.

Pokud vás zau­ja­lo toto téma, pře­čtě­te si také recen­zi na kni­hu: Jeden z nás: Příběh o Norsku od Asne Seierstad

---