Dvojník – odvaha čelit zrcadlu

Finská kine­ma­to­gra­fie je ve stí­nu svých sever­ských sou­se­dů. Pro Filmfanatica přes­to není polem neo­ra­ným, pro­to­že tře­ba v r. 2017 jsem nemi­nul pove­de­ný thriller Uspávač. Když jsem tedy dostal šan­ci podí­vat se na níz­ko­roz­počto­vé sci-fi o klo­no­vá­ní lidí, nevá­hal jsem.

JEDEN MUSÍ Z KOLA VEN
V blí­že nespe­ci­fi­ko­va­né budouc­nos­ti mají umí­ra­jí­cí lidé mož­nost nechat se nahra­dit vlast­ním klo­nem, aby jejich blíz­cí netr­pě­li ztrá­tou milo­va­né oso­by. Klona vám vyro­bí ze vzor­ků slin za půl hodi­ny, ale násled­ně s ním musí­te trá­vit maxi­mum času, jenž zbý­vá. To aby vaše nové já pozna­lo zvy­ky a vzor­ce cho­vá­ní, kte­ré urču­jí vaši osob­nost. Systém je při­pra­ven dokon­ce i na neob­vyklou udá­lost jako je zázrač­né uzdra­ve­ní ori­gi­ná­lu. Ten nemů­že exis­to­vat sou­čas­ně se svým klo­nem. Jeden musí z kola ven.

SÁM PROTI SOBĚ
Dvojník není sci-fi podí­va­nou, kte­rá sta­ví na oká­za­lých efek­tech, nýbrž na zají­ma­vé myš­len­ce. Co vlast­ně urču­je, že vy jste vy? Je to vaše fyzic­ká podo­ba? Barva očí? Jsou to vaše zvy­ky? Nebo něco neu­cho­pi­tel­né­ho, co mož­ná doká­že­me popsat, ale niko­li pojme­no­vat? Ať už je to coko­li, divák má dosta­tek času, aby hle­dal odpo­vě­di, zatím­co Sára se musí při­pra­vo­vat na sou­boj pro­ti své­mu klo­nu. O tom, kdo půjde z kola ven, totiž roz­hod­ne sou­boj na život a na smrt.

SEVERSKÝ CHLAD
Film má pří­jem­ně mra­zi­vou atmo­sfé­ru, pro­to­že před kame­rou se s chlad­ným kal­ku­lem řeší i ty nej­cit­li­věj­ší věci. To pod­po­ru­jí také dia­lo­gy, kte­ré jako­by šus­tí papí­rem, ale ve sku­teč­nos­ti doko­na­le pasu­jí do zmi­ňo­va­né atmo­sfé­ry. Díky tomu dochá­zí i na vtip­né situ­a­ce, což dává Dvojníkovi sym­pa­tic­ký kome­di­ál­ní nádech. Pokud by se bral až pří­liš váž­ně, roz­hod­ně by to nefun­go­va­lo tak dob­ře.

Nemějte pře­hna­ná oče­ká­vá­ní, ale pokud dosta­ne­te nála­du na odleh­če­né fes­ti­va­lo­vé sci-fi, roz­hod­ně dej­te Dvojníkovi šan­ci. Stopáž je na dneš­ní pomě­ry veli­ce pří­vě­ti­vá a celý záži­tek je tím kon­cen­t­ro­ván na ide­ál­ní plo­chu. Přesto nechy­bí hloub­ka, pro­to­že po závě­reč­ných titul­cích vyvsta­nou zají­ma­vé otáz­ky.

---

---