Eliška Křenková

Narodila se v Praze, vystu­do­va­la herec­tví na DAMU, před kame­rou se popr­vé obje­vi­la ve fil­mech Rafťáci nebo Běžci a seri­á­lu Vyprávěj. Její prv­ní vět­ší herec­kou pří­le­ži­tos­tí bylo dra­ma Andělé všed­ní­ho dne, na němž pra­co­va­la se spo­lu­re­ži­sér­kou Pustiny, Alicí Nellis. V roce 2015 si zahrá­la také v úspěš­né kome­dii Padesátka nebo v ceně­ném dra­ma­tu Rodinný film, kte­rý zís­kal svě­to­vé uzná­ní na něko­li­ka mezi­ná­rod­ních fil­mo­vých fes­ti­va­lech. Objevila se i v zahra­nič­ních pro­duk­cích (seri­ál Borgia) a v sou­čas­né době natá­čí čín­ský celo­ve­čer­ní film The Great Detective. V Pustině hra­je dce­ru Hany Sikorové, Kláru.

Vaše posta­va zaží­vá během pří­bě­hu sil­né emo­ci­o­nál­ní momen­ty. Bylo těž­ké se na ně při­pra­vit?

Na to se nedá pod­le mě úpl­ně při­pra­vit. Myslím si, že takhle sil­né emo­ci­o­nál­ní oka­mži­ky nejde ani v herec­tví úpl­ně naplá­no­vat, nepro­žít a nene­chat je na sebe půso­bit. Myslím si, že jde o pra­vý opak. Takhle sil­né emo­ce jdou pod­le mě zahrát jen instink­tiv­ně v tu danou chví­li a nechat to oprav­du na sebe co nej­ví­ce půso­bit.

Pustina se zásad­ním způ­so­bem dotý­ká urči­tých spo­le­čen­ských otá­zek v rám­ci ves­nic­ké komu­ni­ty, je mož­né je apli­ko­vat i v reál­ném živo­tě?

Úplně to nedo­ká­žu posou­dit, pro­to­že jsem nikdy nebyd­le­la na ves­ni­ci. Ale řek­la bych, že sce­náris­ta Štěpán Hulík čer­pá z reál­né­ho živo­ta.

 Do jaké míry ovliv­ňu­je pro­stře­dí, v němž se mini­sé­rie ode­hrá­vá, koná­ní postav?

Prostředí vždy ovliv­ňu­je koná­ní jak fil­mo­vých postav, tak reál­ných lidí. A řek­la bych, že hod­ně.

V čem je pod­le vás Pustina odliš­ná od ostat­ních tuzem­ských seri­á­lů?

Je odváž­ná, ale ne pozér­ská. Pustina si nehra­je na něco víc, než je. Je přes­ná, upřím­ná, žád­né kudr­lin­ky a při­krášlo­vá­ní. Jako čis­tý prů­střel srd­cem. A to vás jako divá­ka úpl­ně dosta­ne a z toho zdán­li­vé­ho mála se sta­ne obrov­ské bohat­ství.

Kam bys­te zařa­di­la Pustinu ve své fil­mo­gra­fii?

 Jsem straš­ně moc pyš­ná, že jsem moh­la být sou­čás­tí tako­vé­ho pro­jek­tu a moc si toho vážím. Byla to pro mě krás­ná prá­ce. Mám v Pustinu vel­kou důvě­ru. Je to pro mě vel­mi pod­stat­ný pro­jekt v mé dosa­vad­ní kari­é­ře.

Byla spo­lu­prá­ce s HBO Europe odliš­ná od vašich dosa­vad­ních herec­kých zku­še­nos­tí?

Cítila jsem obrov­skou zod­po­věd­nost, kte­rá měla na začát­ku tro­chu ochro­mu­jí­cí ten­den­ce a vlast­ně po celou dobu jsem se s tím sna­ži­la bojo­vat. Je to urči­tě nej­vět­ší čes­ký pro­jekt, kte­rý jsem děla­la. A je pro mě vel­mi důle­ži­tý. Snažila jsem se tudíž na roli při­pra­vo­vat co nej­dů­sled­ně­ji, aby mě nemoh­lo nic pře­kva­pit, co by mě roz­ho­di­lo a v panu­jí­cí zra­ni­tel­nos­ti moh­lo mít kata­stro­fál­ní násled­ky. Ale cel­ko­vě byla nasta­ve­ná až neob­vykle pří­jem­ná, sou­stře­dě­ná a kre­a­tiv­ní atmo­sfé­ra, tak­že to díky všem slož­kám štá­bu šlo všech­no sko­ro samo a hlav­ně s vel­kou rados­tí…

---