Femme fatale a Paulo Coelho

Paulo Coelho (*1947) je v dneš­ní době již vel­mi slav­ným bra­zil­ským spi­so­va­te­lem. Znát ho může­te i z povin­né stře­do­škol­ské čet­by, do kte­ré se na spous­tě škol řadi­ly dva jeho nej­slav­něj­ší romá­ny – Alchymista a Veronika se roz­hod­la zemřít. Coelhovo psa­ní je zvlášt­ně zabar­ve­né, sou­stře­dí se hlav­ně na líče­ní poci­tů, myš­le­nek. Narativní část jeho knih je čas­to podruž­ná, ne-li pří­mo nedů­le­ži­tá. I když v jeho pří­bě­zích je vět­ši­nou zakot­ve­no něja­ké pou­če­ní, na popře­dí je téměř vždy hlav­ní posta­va a její myš­le­ní.

Vyzvědačka tak tro­chu nabou­rá­vá ten­to řád, pro­to­že je vol­ně poja­tou bio­gra­fií ženy jmé­nem Mata Hari. Pocitová a myš­len­ko­vá strán­ka kni­hy ovšem neby­la Coelhem opo­me­nu­ta. V tom­to pří­pa­dě je výji­meč­ná svým objek­tem. Mata Hari byla zvlášt­ní figur­kou z pře­lo­mu 19. a 20. Století, naro­ze­na v Nizozemsku, ale vět­ši­nu živo­ta strá­vi­la v Paříži. Proslavila se jako taneč­ni­ce ori­en­tál­ních tan­ců, kur­ti­zá­na pro­mi­nent­ních před­sta­vi­te­lů vyso­ké spo­leč­nos­ti a dvo­ji­tá agent­ka, vyzvě­dač­ka. Díky této nezvyk­lé pova­ze hlav­ní posta­vy kni­ha nabí­zí pohled do mys­li ženy, kte­rá pro­dá­va­la své tělo za vel­mi vyso­kou cenu.

„Znovu jsem otě­hot­ně­la a pro­ži­la jsem něko­lik dní nesmír­né­ho štěs­tí, když jsem pečo­va­la o své­ho syn­ka, ale chla­peč­ka brzy otrá­vi­la jed­na chů­va, kte­rá se ani nemu­se­la ze své­ho činu zod­po­ví­dat: jiní slou­ží­cí ji zabi­li téhož dne, kdy našli děťát­ko mrt­vé. Nakonec ale vět­ši­na z nich pro­hlá­si­la, že to byla víc než spra­ved­li­vá pomsta, pro­to­že ta služ­ka byla neu­stá­le bita, zná­sil­ňo­vá­na a vyko­řis­ťo­vá­na neko­neč­ný­mi hodi­na­mi prá­ce.“

Příběh je roz­dě­len do tří cel­ků. První dva vyprá­ví sama Mata Hari, ten posled­ní její advo­kát. Nedá se říci, že by kni­ha byla bio­gra­fií, ostat­ně sám autor v poznám­ce na kon­ci kni­hy píše: „Záměrem mé kni­hy roz­hod­ně neby­lo napsat živo­to­pis Margharety Zelleové. (Mata Hari je pseu­do­nym. -pozn. red.)“ Všechna fak­ta v kni­ze jsou prav­di­vá, popi­so­vá­ny jsou však jen kous­ky živo­ta Margharety Zelleové. Zejména konec její­ho živo­ta - osud­ná popra­va za špi­o­náž.

Znát dopře­du osud hlav­ní posta­vy není vždy pří­jem­né
Neobyčejnost této kni­hy v kon­tex­tu Coelhovo tvor­by nazna­ču­je už obál­ka kni­hy, na kte­ré je foto­gra­fie hlav­ní posta­vy. Na všech jeho ostat­ních kni­hách (Myšleno na čes­kých ver­zích.) jsou kres­by Pavla Růta, spe­ci­fic­ké svou zdán­li­vou jed­no­du­chos­tí.

Kniha se čte vel­mi snad­no, pře­kla­da­tel­ka Marie Havlíková uži­la více­mé­ně jed­no­du­ché, přes­to krás­né Češtiny, a Coelho v ní vyprá­ví neslo­ži­tý pří­běh, kte­rý není nijak nároč­ný na pře­mýš­le­ní, což se Coelhovu sty­lu vymy­ká. Nicméně pří­běh je to zají­ma­vý, pou­ta­vý a čte­nář při­lne k hlav­ní posta­vě, mís­ty jí pohr­dá, mís­ty ji obdi­vu­je, litu­je. Není leh­ké, že celou kni­hu víte, jak Mata Hari dopad­ne, pro­to­že v kout­ku duše, dou­fá­te, že ji pře­ce jenom nepo­pra­ví.

Nalijme si čis­té­ho aný­zo­vé­ho liké­ru
Vyzvědačka je pří­bě­hem ztra­ce­né duše, kte­rá žila pro luxus a obě­to­va­la mu vše, mož­ná i sebe samu, pří­bě­hem smut­ným a smíř­li­vým, pří­bě­hem zby­teč­né smr­ti. Nabízí něco jiné­ho než ostat­ní fil­my a kni­hy zamě­ře­né na život Margharety Zelleové. Spíše než její život se sna­ží uká­zat pohled jí samé na vlast­ní život, ohléd­nu­tí za ním a smí­ře­ní se s osu­dem.

Bohužel nelze říci, že Vyzvědačka je Coelhovou nej­lep­ší kni­hou. Příběh není dosta­teč­ně sil­ný na to, aby čte­ná­řem pohnul jako např. Veronika se roz­hod­la zemřít, kte­rá měla podob­ný námět, smí­ře­ní se smr­tí. Není ani dosta­teč­ně pro­pra­co­va­ný, aby nabí­dl něco víc než krát­ký pohled z jedou­cí­ho vla­ku. Je pros­tě nemast­ný nesla­ný, neú­pl­ný.

Přesto kni­ha není žád­nou han­bou a jako jed­no­du­chý oddech poslou­ží vel­mi dob­ře.

I čes­ký člo­věk si užil svou chví­li slá­vy.

„Vstal a zeptal se, co bych si dala k pití. Vybrala jsem si aný­zo­vý likér. Nalil mi ho sám do sklen­ky z čes­ké­ho křiš­ťá­lu.“

---

Zdroj obr.: vlasta.kafe.cz

---