Air: Zrození legendy (Air) – Recenze – 80 %

Americký film reži­sé­ra Bena Afflecka Air: Zrození legen­dy pojed­ná­vá o sku­teč­né udá­los­ti z roku 1984, kdy se fir­mě se spor­tov­ním oble­če­ním Nike (resp. její divi­zi zamě­ře­né na bas­ket­ba­lo­vou obuv) poda­ři­lo navzdo­ry tvr­dé kon­ku­ren­ci teh­dy sil­ně domi­nu­jí­cích zna­ček Converse a Adidas uzavřít smlou­vu s Michaelem Jordanem, v té době tepr­ve vychá­ze­jí­cí bas­ket­ba­lo­vou hvězdou. Postava mla­dé­ho Michaela je sice ve fil­mu pří­tom­na, nicmé­ně do obli­če­je mu nikdy neu­vi­dí­me, jeli­kož pří­mo na něm film nesto­jí, není hyba­te­lem děje. Nejde tudíž o spor­tov­ní dra­ma, ale spí­še o kor­po­rát­ní dra­ma něko­li­ka oby­čej­ných lidí, kte­ří vsa­dí své kari­é­ry na to, že se jim poda­ří budou­cí spor­tov­ní legen­du pře­svěd­čit ke spo­lu­prá­ci.

Photo © Ana Carballosa / Amazon Studios

 

Hlavním hrdi­nou je v tom­to pří­bě­hu lovec talen­tů Sonny (Matt Damon), zaměst­na­nec Nike ve sko­mí­ra­jí­cím oddě­le­ní zamě­ře­ném na bas­ket­ba­lo­vou obuv, kte­rý se během rea­li­za­ce své­ho plá­nu na jeho záchra­nu dopus­til něko­li­ka ris­kant­ních i bez­pre­ce­dent­ních kro­ků. Coby expert­ní zna­lec v oblas­ti bas­ket­ba­lu a čas­tý návštěv­ník stře­do­škol­ských zápa­sů by teo­re­tic­ky mohl mít blíz­ko kupří­kla­du k posta­vě Adama Sandlera z nedáv­né­ho fil­mu Životní tre­fa (2022), na roz­díl od něj ale Sonny není tre­né­rem, jenž by vyhle­dá­val naděj­né hrá­če kvů­li prá­ci na jejich výko­nech, nýbrž tloust­nou­cím mana­že­rem mar­ke­tingu a pří­le­ži­tost­ným gam­ble­rem, jemuž jde před­ně o pro­pa­ga­ci zná­mé znač­ky. Ve fir­mě při­tom dává hla­vy dohro­ma­dy hlav­ně s kole­gy Robem (Jason Bateman) a Howardem (Chris Tucker) a se spo­luza­kla­da­te­lem Nike a gene­rál­ním ředi­te­lem Philem (Ben Affleck). Při sna­ze zís­kat Michaelův pod­pis zas komu­ni­ku­je pro změ­nu pře­de­vším s jeho cíle­vě­do­mou mat­kou Deloris (Viola Davis).

Po Posledním sou­bo­ji reži­sé­ra Ridleyho Scotta z roku 2021 se tak her­ci a dáv­ní přá­te­lé Matt Damon a Ben Affleck opět setká­va­jí v jed­nom fil­mu, a i ten­to­krát spo­lu­pra­co­va­li též na tvor­bě jeho scé­ná­ře. Jejich prv­ní spo­leč­ná prá­ce na scé­ná­ři k fil­mu Dobrý Will Hunting (1997) jim vynes­la Oscara, a i Air: Zrození legen­dy, jenž je de fac­to kon­ver­zač­ním fil­mem s pou­ta­vý­mi a důvtip­ný­mi dia­lo­gy, dosa­hu­je po sce­náris­tic­ké strán­ce vyso­kých kva­lit. Rozhovory mezi posta­va­mi jsou dyna­mic­ké, význa­mo­vě pro­vá­za­né s dal­ší­mi aspek­ty, jako jsou dobo­vé reá­lie, spor­tov­ní naráž­ky nebo chytla­vý soun­d­track, a mís­ty jsou i dost vtip­né. Zároveň nehro­zí, že by se divák nezna­lý pro­stře­dí ame­ric­ké­ho bas­ket­ba­lu ztrá­cel v odbor­ných pojmech, pro­to­že těch je tu pomá­lu.

Kromě toho je sní­mek Air: Zrození legen­dy návra­tem Bena Afflecka do prvotříd­ní reži­sér­ské for­my, s níž se po těž­ce prů­měr­né gan­gs­ter­ce Pod rouš­kou noci (2016) vyšvi­hl zpět na úro­veň svých star­ších poči­nů, jako bylo dra­ma Sbohem, baby (2007) nebo osca­ro­vé Argo (2012). Suverénně zvlá­dá uko­čí­ro­vat dobo­vou atmo­sfé­ru, herec­ké výko­ny všech zúčast­ně­ných, postup­nou gra­da­ci vyprá­vě­ní i eska­la­ci napě­tí (k čemuž si vypo­mohl řadou klišé, ať už osu­do­vý­mi ulti­má­ty nebo šibe­nič­ním ter­mí­nem poskyt­nu­tým na výro­bu pro­to­ty­pu obu­vi, jež pone­se Jordanovo jmé­no).

Film má poměr­ně sviž­né a ply­nu­le odsý­pa­jí­cí tem­po a díky tomu, že se v jádru zamě­řu­je na posta­vy, kte­ré spo­lu jed­na­jí se sym­pa­tic­kou vře­los­tí a mají i rea­lis­tic­ky pro­kres­le­ný sou­kro­mý život, tak se mu daří půso­bit víc jako pří­běh oby­čej­ných lidí sna­ží­cích se napl­nit své sny, než jako pří­běh o vzni­ku slav­né znač­ky spor­tov­ních bot. Dokonce i v samot­ných scé­nách u designer­ské­ho sto­lu, na němž bota jmé­nem Air Jordan při­chá­zí na svět, netvo­ří tu nej­ví­ce paměti­hod­nou slož­ku deba­ty nad revo­luč­ním vzhle­dem nebo nad pře­kra­čo­vá­ním povo­le­né­ho pomě­ru bílé a čer­ve­né, ale pří­tom­nost své­ráz­né­ho návr­há­ře s kri­zí střed­ní­ho věku (Matthew Maher), kte­rý si všech­ny tyto scé­ny prak­tic­ky kra­de pro sebe.

Kromě toho je sní­mek Air: Zrození legen­dy návra­tem Bena Afflecka do prvotříd­ní reži­sér­ské for­my, s níž se po těž­ce prů­měr­né gan­gs­ter­ce Pod rouš­kou noci (2016) vyšvi­hl zpět na úro­veň svých star­ších poči­nů, jako bylo dra­ma Sbohem, baby (2007) nebo osca­ro­vé Argo (2012). Suverénně zvlá­dá uko­čí­ro­vat dobo­vou atmo­sfé­ru, herec­ké výko­ny všech zúčast­ně­ných, postup­nou gra­da­ci vyprá­vě­ní i eska­la­ci napě­tí (k čemuž si vypo­mohl řadou klišé, ať už osu­do­vý­mi ulti­má­ty nebo šibe­nič­ním ter­mí­nem poskyt­nu­tým na výro­bu pro­to­ty­pu obu­vi, jež pone­se Jordanovo jmé­no).

Film má poměr­ně sviž­né a ply­nu­le odsý­pa­jí­cí tem­po a díky tomu, že se v jádru zamě­řu­je na posta­vy, kte­ré spo­lu jed­na­jí se sym­pa­tic­kou vře­los­tí a mají i rea­lis­tic­ky pro­kres­le­ný sou­kro­mý život, tak se mu daří půso­bit víc jako pří­běh oby­čej­ných lidí sna­ží­cích se napl­nit své sny, než jako pří­běh o vzni­ku slav­né znač­ky spor­tov­ních bot. Dokonce i v samot­ných scé­nách u designer­ské­ho sto­lu, na němž bota jmé­nem Air Jordan při­chá­zí na svět, netvo­ří tu nej­ví­ce paměti­hod­nou slož­ku deba­ty nad revo­luč­ním vzhle­dem nebo nad pře­kra­čo­vá­ním povo­le­né­ho pomě­ru bílé a čer­ve­né, ale pří­tom­nost své­ráz­né­ho návr­há­ře s kri­zí střed­ní­ho věku (Matthew Maher), kte­rý si všech­ny tyto scé­ny prak­tic­ky kra­de pro sebe.

 

---