Představitelka Olgy má mít, dle vašich slov, smysl pro humor a oči, které berou za srdce. Bylo náročné najít herečku, která by tato kritéria splňovala?
Ano, bylo. Měli jsme opravdu velké nároky. Smysl pro humor, sexappeal, vynikající herecké schopnosti a dojemnost a taky odpovídající věk. Lépe řečeno, museli jsme najít herečku, která zahraje to, že je jí osmnáct, i to, že je jí skoro čtyřicet.
Snímek Zoufalé ženy dělají zoufalé věci vychází z vašich dvou knih Zoufalé ženy dělají zoufalé věci a Zase zoufalé ženy dělají zoufalé věci. Bylo pro vás výhodou psát scénář na základě vašich děl, nebo jste naopak nesla s těžkým srdcem změny, kterými museli knižní hrdinové při přerodu do filmové podoby projít?
Bylo to trochu jinak. Napsala jsem kdysi knihu Zoufalé ženy dělají zoufalé věci, o tu měli už dávno zájem filmoví producenti. Teď v současnosti jsem se rozhodla napsat jiný příběh s podobnou hrdinkou, a právě podle knížky Zase zoufalé ženy dělají zoufalé věci vznikl film. Jenže kdyby v názvu nesl slovo ZASE bylo by to zavádějící, protože film Zoufalé ženy dělají zoufalé věci nikdy natočen nebyl. V tom je ten rozdíl. Jsem vystudovaná scenáristka, učím scenáristiku. Vím, že scénář je úplně jiná disciplína než kniha. Změny mi nevadí.
Zoufalé ženy dělají zoufalé věci byl váš knižní debut. Kde jste při psaní čerpala inspiraci?
Inspiraci čerpám vždycky v sobě. Ve svých pocitech, ve svých vzpomínkách, ve své fantazii. Je omyl se domnívat, že poslouchám kamarádky a pak přesně otiskuji jejich zpovědi do svých knih. Ne. Vůbec. Já vytvářím své literární kamarádky bez souvislosti s realitou. Stává se ale často, a to jsem ráda, a je to známkou toho, že se mi to povedlo, že si některé ženy řeknou: „Jé, ta Halina má stejné kámošky jako já!“
S režisérem Filipem Renčem jste spolupracovala poprvé. Vycházeli jste si vzájemně vstříc?
Nemohu si na spolupráci s Filipem stěžovat. Myslím si, že jsme se vzájemně respektovali. Oba jsme byli věcní. Je třeba tohle a tohle a tohle… Náš přístup byl docela, aspoň si myslím, konstruktivní.
Představovala jste si během práce na scénáři, kteří herci by jednotlivé role měli ztvárnit?
Ani ne. Většinou si představuji, jak by ten člověk měl jednat, píšu ho podle svých představ, pak hledám někoho, kdo by představě odpovídal.
V knize Zoufalé ženy dělají zoufalé věci se část děje odehrává v OD Kotva. Probíhalo i natáčení v tomto ikonickém pražském obchodním domě, nebo byl filmový příběh zasazen do jiných prostor?
Točili jsme v Kladně, ne v Praze.
Zahrála jste si také ve filmu?
Hraju tam. I když jsem tak „veliká“ malinkou roli zbohatlické Rusky, která touží po ideální podprsence a terorizuje svého manžela.
Ve filmu i v knize se dvě postavy jmenují Ondra, a to manžel Olgy a prase rodiny Halíkových, což ústí v řadu vtipných situací. Zakládají se tyto momenty na reálných základech?
Vůbec ne. Ale mít selátko Ondru by se mi moc líbilo. A já nejím vepřové!
