Helena Třeštíková: Česká režisérka a pedagožka slaví 75 let

Helena Třeštíková, rod­ným jmé­nem Böhmová, je význam­ná čes­ká reži­sér­ka a peda­gož­ka, zná­má svou doku­men­tár­ní tvor­bou zamě­ře­nou na mezi­lid­ské vzta­hy a soci­ál­ní pro­blémy. Během své kari­é­ry nato­či­la přes čty­ři­cet doku­men­tár­ních fil­mů a krát­ce půso­bi­la jako minis­try­ně kul­tu­ry České repub­li­ky.

Osobní život

Helena Třeštíková, rod­ným jmé­nem Böhmová (* 22. červ­na 1949 Praha), je čes­ká reži­sér­ka a peda­gož­ka. Jejím man­že­lem je archi­tekt Michael Třeštík. Jejími dět­mi jsou foto­graf Tomáš Třeštík a pro­du­cent­ka Hana Třeštíková.

Filmová tvorba

V její fil­mo­vé tvor­bě se zamě­řu­je na doku­men­ta­ris­ti­ku, pře­de­vším na mezi­lid­ské vzta­hy a soci­ál­ní pro­blémy. Helena Třeštíková nato­či­la přes čty­ři­cet doku­men­tár­ních fil­mů, zná­mé jsou napří­klad „Manželské etu­dy“, „Marcela“ nebo „René“, natá­če­né časosběr­nou meto­dou. Film „Marcela“ zís­kal cenu za nej­lep­ší evrop­ský doku­ment na fes­ti­va­lu v Seville v roce 2007. Za film „René“ obdr­že­la v pro­sin­ci 2008 cenu Evropské fil­mo­vé aka­de­mie Prix Arte 2008.

Výběr z filmografie

• Manželské etu­dy (1980–1987)
• Deset let v živo­tě mla­dé­ho muže (1990–1999)
• Řekni mi něco o sobě (1992–1998)
• Ženy na pře­lo­mu tisí­ci­le­tí (2000)
• Hitler, Stalin a já (2001)
• Marcela (2006)
• Manželské etu­dy po dva­ce­ti letech (2005)
• René (2008)
• Katka (2010)
• Soukromý vesmír (2011)
• Vojta Lavička: Nahoru a dolů (2013)
• Život s Kašparem (2013)
• Kancelář Blaník (2014)
• Mallory (2015)
• Zkáza krá­sou (2016)
• Strnadovi (2017)
• Forman vs. Forman (2019)
• Anny (2020)
• Ester (2020)
• Karolína (2020)
• něko­lik por­trétů v cyk­lu GEN a GENUS

Publikovaná díla

• Heda Margoliová-Kovályová; Helena Třeštíková. „Hitler, Stalin... a já: úst­ní his­to­rie 20. sto­le­tí.“ Příprava vydá­ní Ivan Margolius. 1. vydá­ní. Praha: Mladá fron­ta, 2015. 224 s. ISBN 978-80-204-3625-2.

Kariéra a vzdělání

Helena Třeštíková vystu­do­va­la doku­men­tár­ní tvor­bu na FAMU, kte­rou dokon­či­la v roce 1975. V letech 1974–1977 pra­co­va­la jako dra­ma­tur­gy­ně, poté se zača­la věno­vat režii. Většina jejích fil­mů je doku­men­tár­ních, zamě­ře­ných na oby­čej­né lidi. Několik doku­men­tů vytvo­ři­la pomo­cí tzv. časosběr­né meto­dy, kdy své posta­vy pra­vi­del­ně navště­vo­va­la a natá­če­la po mno­ho let.

Na pře­lo­mu tisí­ci­le­tí zača­la spo­lu­pra­co­vat s Radou České tele­vi­ze jako exter­ní člen­ka „etic­ké­ho pane­lu“. V pro­sin­ci 2017 byla jme­no­vá­na pro­fe­sor­kou na Akademii múzic­kých umě­ní v obo­ru Filmové, tele­viz­ní a foto­gra­fic­ké umě­ní a nová média, se zamě­ře­ním na doku­men­tár­ní tvor­bu. V roce 2018 obdr­že­la čest­ný titul dr.h.c. od UMPRUM. V čer­ven­ci 2019 se sta­la člen­kou ame­ric­ké Akademie fil­mo­vé­ho umě­ní a věd, kte­rá udě­lu­je ceny Oscar.

Ministryně kultury

Krátce se anga­žo­va­la v poli­ti­ce, od 9. do 26. led­na 2007 byla minis­try­ní kul­tu­ry České repub­li­ky ve dru­hé vlá­dě Mirka Topolánka, nomi­no­vá­na jako nezá­vis­lá KDU-ČSL. Její nomi­na­ce byla kri­ti­zo­vá­na čle­ny a voli­či lido­vé stra­ny kvů­li jejím posto­jům vůči církvím, kte­ré byly pova­žo­vá­ny za neslu­či­tel­né s křes­ťan­ským svě­to­ná­zo­rem. Kritiku vyjá­d­ři­li také někte­ří poli­to­lo­go­vé, napří­klad Lubomír Kopeček. Třeštíková rezig­no­va­la 26. led­na kvů­li spo­rům o obsa­ze­ní pozi­ce náměst­ků na minis­ter­stvu, kdy tvr­di­la, že na ni ODS vyví­je­la tlak, aby při­ja­la urči­té oso­by.

---

Zdroj: Česká Wikipedie

Foto: Petr Novák, Wikipedie / Wikimedia Commons / CC BY-SA 2.5

---