Hněv Titánů - 50 %

Děj fil­mu sice začí­ná poklid­ně, aby se zane­dlou­ho roz­je­la prv­ní z mno­ha sou­bo­jů a bitev. Děj je dosti pří­mo­ča­rý, žád­né vel­ké pře­vra­ty a změ­ny se neko­na­jí. Až na krát­ké oddycho­vé pře­stáv­ky na sebe bojo­vé, bitev­ní a dal­ší „adre­na­li­no­vé scé­ny“ strh­nou prá­vem veš­ke­rou pozor­nost. Jejich akč­nost a tri­ko­vé zpra­co­vá­ní je tím nej­lep­ším, co na tom­to fil­mu je.

Z hle­dis­ka vyu­ži­tí 3D je plas­tič­nost opro­ti jiným fil­mům (např. John Carter) lep­ší, ani rych­lé scé­ny nejsou nápo­rem na oči. Divák si tak zapa­ma­tu­je letí­cí kame­ny do hle­diš­tě nebo prů­let Persea na Pegasovi nad hla­va­mi divá­ků.

Každá „dvoj­ka“ je porov­ná­vá­na s „jed­nič­kou“, málo­kdy má pokra­čo­vá­ní vze­stup­nou ten­den­ci. V tom­to pří­pa­dě je však ba kon­sta­to­vat, že Hněv Titánů je o tří­du lep­ší, než Souboj Titánů. Vzhledem ke „kva­li­tě“ „jed­nič­ky“ to ale nezna­me­ná žád­né nebe­tyč­né výši­ny, přes­to si v někte­rých aspek­tech film zaslou­ží oce­ně­ní.

Kdo viděl Souboj Titánů (1) a akcep­to­val ho, má rád akč­ní fil­my se spous­tou tri­ků, pro něj je ten­to film určen a bude spo­ko­jen.