Já, robot - V roce 2035 se roboti stali naprosto běžnou součástí lidského života.

JaRobot

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Asi jako dnes mobil­ní tele­fo­ny. Téměř kaž­dý si ho může dovo­lit, tak­že pokud ho nemá, je to pro­to­že nechce. Nejen že pomá­ha­jí lidem ve všech těch nud­ných čin­nos­tech, ale také jim tře­ba zachra­ňu­jí živo­ty. Aby se nevy­mkli kon­t­ro­le, musí dodr­žo­vat tři důmy­sl­ně vytvo­ře­né záko­ny robo­ti­ky, kte­ré zaru­ču­jí, že budou jed­nat vždy v zájmu lidí a neob­rá­tí se pro­ti nim.

Roboty vyrá­bí spo­leč­nost U.S. Robotics, kte­rá se prá­vě chys­tá stáh­nout z trhu již zasta­ra­lé mode­ly a hro­mad­ně je nahra­dit nový­mi robo­ty NS-5. Chvíli před tím však v této spo­leč­nos­ti dojde k sebe­vraž­dě, jejíž obě­tí je autor zmí­ně­ných záko­nů robo­ti­ky a tvůr­ce robo­tů dok­tor Lanning (James Cromwell). Ne náho­dou se vyšet­řo­vá­ním začne zabý­vat detek­tiv Del Spooner (Will Smith), kte­rý od své dáv­né špat­né zku­še­nos­ti robo­ty nená­vi­dí.

Del Spooner si hra­je na kon­zer­va­tiv­ní­ho týp­ka. Nosí retro tenis­ky a na svou hi-fi soupra­vu z minu­lé­ho sto­le­tí nedá dopus­tit. Jeho nená­vist k robo­tům už ho u poli­cie stá­la něko­lik tra­pa­sů, ale v tom­to pří­pa­du vidí sku­teč­nou pří­le­ži­tost před­vést, že robo­ti mohou, navzdo­ry svým záko­nům, spáchat zlo­čin. Namístě sebe­vraž­dy byl totiž nale­zen robot Sonny, jehož cho­vá­ní bylo vel­mi podiv­né a impul­ziv­ní, neu­po­sle­chl pří­ka­zů a navíc ute­kl.

Tato ano­má­lie se poz­dě­ji vysvět­li­la. I když na prv­ní pohled šlo o typ NS-5, ve sku­teč­nos­ti to byl uni­kát­ní dok­to­rův pro­to­typ, kte­rý měl umět pocho­pit lid­ské emo­ce, zdá­li se mu také sny, ale hlav­ně, pokud uznal za vhod­né, tak nemu­sel dodr­žo­vat záko­ny robo­ti­ky! K pát­rá­ní po pří­či­ně dok­to­ro­vy smr­ti se ke Spoonerovi při­po­jí psy­cho­lož­ka pro robo­ty Susan Calvin (Bridget Moynahan). V tro­ji­ci Del Spooner, Susan Calvin a Sonny odha­lu­jí věci, o kte­rých zřej­mě neví ani nikdo s U.S. Robotics.

Bohužel jsem neče­tl před­lo­hu, tak­že nemo­hu posou­dit, do jaké míry se reži­sér Izáka Asimova držel. Nicméně je to, na kon­ci letoš­ní­ho cel­kem nevý­raz­né­ho fil­mo­vé­ho léta, pří­jem­né pře­kva­pe­ní. Lehko stra­vi­tel­ný akč­ňák, ale jak má být. Herci nemu­sí pře­hrá­vat, pro­to­že děj upou­tá­vá sám o sobě, kame­ra je vel­mi zají­ma­vá a hlav­ně to není žád­ná přesla­ze­ná limo­ná­da. A závěr fil­mu? Je vidět, že i v akč­ním sci-fi lze udě­lat závěr, kte­rý není trap­ný.

Photo © 2004 20th Century Fox Film Corporation