Jack Strong aneb Ozvěny LFŠ n.1

Poláci se prý až pří­liš utá­pě­jí ve své minu­lost. To, ale vůbec není na ško­du, pokud díky tomu může vznik­nout kva­lit­ní kine­ma­to­gra­fie, tak v tom není vůbec žád­ný pro­blém. Už něja­kou dobu o sobě dáva­jí pol­ské sním­ky vědět na vše­mož­ných fes­ti­va­lech. Polští tvůr­ci doka­zu­jí, že mají na to točit zají­ma­vé sním­ky, kte­ré jsou schop­ny obstát ve svě­tě a v mno­hém pře­vý­šit Hollywood. V posled­ní době jsme měli mož­nost sly­šet o Idě, kte­rá se zabý­vá jak židov­skou pro­ble­ma­ti­kou, tak do sebe spo­ju­je otáz­ky víry, viny, komu­nis­mu a živo­ta samot­né­ho. Dnes to však nebu­de o Idě (to až příš­tě), ale chtěl bych se zmí­nit o cel­kem zají­ma­vém poči­nu Wladyslawa Pasikowskiho a to je Jack Strong. U nás zatím nevstou­pil v šir­ší pově­do­mí, ale za pozor­nost roz­hod­ně sto­jí.

Jedná se o pří­běh pol­ské­ho důstoj­ní­ka Kukiňského, kte­rý se roz­ho­dl spo­lu­pra­co­vat se Západem a díky své vyso­ké hod­nos­ti měl pří­stup k těm nej­taj­něj­ším spi­sům, kte­ré se týka­ly sovět­ské obra­ny pro­ti pří­pad­né inva­zi impe­ri­a­lis­tů.

Film budu­je úžas­ným způ­so­bem atmo­sfé­ru, kte­rá pano­va­la v Polsku po roce 68, kdy se val­ná část pol­ské armá­dy účast­ni­la „bra­tr­ské pomo­ci“ v Československu. Tvůrci však dra­ma nesta­ví na postu­pu od jed­no­ho fak­to­gra­fic­ké­ho úda­je ke dru­hé­mu, ale na sto­pá­ži dvou hodin vytvá­ří zají­ma­vý thriller s psy­cho­lo­gic­ký­mi prv­ky. Občas jsou vyu­ží­va­né retrospek­ti­vy, kdy je Kukiňský už v pokro­či­lém věku u výsle­chu (nebo aspoň tak je navo­ze­na atmo­sfé­ra), tím je divák udr­žo­ván v per­ma­nent­ním oče­ká­vá­ní a stra­chu jak to s hlav­ním hrdi­nou dopad­ne (vyjí­má his­to­ric­kých hni­do­pi­chů, kte­ří mají ten­to pří­běh načte­ný dáv­no před pro­jek­cí).

Jack Strong fun­gu­je skvě­le i v čás­ti špi­o­náž­ní­ho žán­ru a veli­ce dob­ře pra­cu­je se zná­mý­mi osob­nost­mi či udá­lost­mi, kte­ré však (jak bylo zmí­ně­no) nejsou sta­vě­ny do popře­dí spí­še jen tak mih­nou na poza­dí. Hlavní jsou zde posta­vy, jejich pří­běhy, reak­ce, emo­ce a osu­dy. Tato sku­teč­nost se výraz­ně odrá­ží v závě­ru fil­mu, kdy katar­ze fun­gu­je na 120%.

Kvalifikace akč­ní­ho žán­ru je zde poně­kud spor­ná. Jak bylo zmí­ně­no výše jed­ná se o komor­ní psy­cho­lo­gic­ký thriller (pod­le mého sou­du), abychom zařa­di­li ten­to jinak vyni­ka­jí­cí sní­mek do ška­tul­ky s pří­z­vis­kem „akč­ní“ musel by obsa­ho­vat logic­ky více akce, než jen auto­mo­bi­lo­vou honič­ku (kte­rá je mimo­cho­dem skvě­lá). Tato chy­ba však nevznik­la s vel­kou prav­dě­po­dob­nos­tí u tvůr­ců nýbrž u redak­to­rů fil­mo­vých data­bá­zí.

Jack Strong je oprav­du skvě­lým fil­mem nejen díky tomu, že při­po­mí­ná těž­kou dobu tota­li­ty, ale i pro­to, že v jeho posel­ství může­me najít to důle­ži­té. Nebát se a i v časech morál­ní kri­ze bojo­vat za to co je správ­né.

---

---