Králové léta

fThJt2nRUeM

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Filmy zao­bí­ra­jí­cí se dospí­vá­ním mají nespor­nou výho­du v tom, že mno­ho divá­ků si svo­ji osob­ní zku­še­nost pro­ži­lo (respek­ti­ve pro­ží­vá - a je cel­kem jed­no jest­li v 15 nebo v 50) a není tak vel­ký pro­blém se s posta­va­mi zto­tož­nit. Toto samo­zřej­mě pla­tí i na Kings of Summer, pro­to­že film je v prv­ní řadě o dospí­vá­ní, poté o dospí­vá­ní a poté...hm, mož­ná tro­chu o hadech a lovu kuřat v lese.

Osobně mám s podob­ný­mi fil­my tro­chu pro­blém, ne vždyc­ky mě totiž baví. I Kings of Summer bych roz­dě­lil na polo­vi­ny. Ta prv­ní mě moc nebra­la. Na humor jsem si zvy­kal jen veli­ce těž­ce, pří­běh mi při­šel před­ví­da­tel­ný a někte­ré scé­ny byly jed­no­du­še podiv­né. Zhruba v polo­vi­ně se to ale pře­klo­pi­lo, já si na podiv­né posta­vič­ky zvy­kl a zača­ly mě více zají­mat. Není to popr­vé, co se mi něco tako­vé­ho při­ho­di­lo. Přitom Kings of Summer není něja­kým nároč­ným fil­mem, dale­ko více napl­ňu­je ška­tul­ku ame­ric­ké nezá­vis­lé let­ní odde­chov­ky, nicmé­ně i k nená­roč­ným dílům vede někdy kostr­ba­tá ces­ta.

Kamarádi ze střed­ní Joe a Patrick se sho­dou okol­nos­tí dosta­nou na les­ní mýtin­ku a tam si roz­hod­nou spo­lu s „tře­tím do par­ty“ Biaggiem posta­vit dům. Motivací je odpou­tat se od nesne­si­tel­né­ho živo­ta u rodi­čů s nimiž jen vel­mi těž­ko nava­zu­jí bliž­ší kon­takt, Patrick z nich má vyráž­ku (jako fakt) a Joe po smr­ti mat­ky dost těž­ce nese morou­so­vi­té nála­dy své­ho otce. Trochu mě pře­kva­pi­lo, jak jsou hoši ve fil­mu manu­ál­ně zruč­ní, než bys­te řek­li 3x za sebou „fes­ti­val v Sundance“, tak mají barák spích­nu­tý jed­na radost. Docela by se mi hodi­li na chys­ta­nou rekon­struk­ci... Samozřejmě, není to film o Robinsonech, kte­rý by se zabý­val strast­mi a postu­py jak si kolo­ni­zo­vat pří­ro­du (když navíc se rela­tiv­ně neda­le­ko nachá­zí rod­né měs­to chlap­ců).

Nakonec mě ale „Králové“ doce­la bavi­li. Je to cel­kem ori­gi­nál­ní film (jak jen v této kate­go­rii fil­mů o dospí­vá­ní lze ori­gi­nál­ní být), tech­nic­ké zpra­co­vá­ní má fajn a ty „what the fuck“ momen­ty jsou vlast­ně doce­la fajn a pří­jem­né. Za zmín­ku urči­tě sto­jí, že se jed­ná o debut reži­sé­ra Jordana Vogt-Robertse.