Líbáš jako ďábel - Přenesení děje do Maroka byl správný tah.

Film je pokra­čo­vá­ním divác­ky úspěš­né kome­die Líbáš jako Bůh.. Přivede osud Heleny, ženy v nej­lep­ších letech se zku­še­nost­mi z jed­no­ho man­žel­ství a jejích blíz­kých, do kin novou vlnu divá­ků? Ve fil­mu se dále roze­hrá­vá vztah Heleny (Kamila Magálová), její­ho milen­ce Františka (Oldřich Kaiser), býva­lé­ho man­že­la Karla (Jiří Bartoška) a ener­gic­ké Bohuny (Eva Holubová), exman­žel­ky Františka.

Přibližme si pří­běh tex­tem dis­tri­bu­to­ra: Helenin býva­lý man­žel, úspěš­ný spi­so­va­tel, Karel se sice koneč­ně odstě­ho­val ze spo­leč­né domác­nos­ti a může žít napl­no svůj život svůd­ní­ka, ale začí­ná zjiš­ťo­vat, že mu cosi chy­bí. Na Františkovu exman­žel­ku Bohunu, ener­gic­kou dámu, zvyklou vše řídit, pak situ­a­ce dopa­dá ješ­tě tíži­vě­ji. Oba hle­da­jí ces­ty, jak Františka a Helenu zno­vu zís­kat pro sebe. František s Helenou zvo­lí z nasta­lé situ­a­ce jedi­né rozum­né výcho­dis­ko – roz­hod­nou se být chví­li sami a dale­ko, a tak vyrá­že­jí na roman­tic­kou exo­tic­kou dovo­le­nou do Maroka. Ale i zde je dostih­nou nejen potí­že, ale i jejich býva­lí part­ne­ři, kte­ří ve Františkových a Heleniných ces­tov­ních lapá­li­ích, k nimž pat­ří ztra­ce­ná zava­za­dla, ukra­de­né dokla­dy a řada dal­ších pro­blé­mů, vidí pří­le­ži­tost, jak se vrá­tit do jejich živo­ta. Pro náš pár tepr­ve teď nastá­vá oprav­do­vá zkouš­ka jejich vzta­hu.

Jedním z pro­po­ju­jí­cích čin­nos­tí ve fil­mu jsou tele­fo­nic­ké hovo­ry. František se na čas odstě­ho­val k Heleně, ale je ve stá­lém tele­fo­nic­kém spo­je­ní se svou býva­lou ženou Bohunou. Telefonování má vůbec ve fil­mu vel­ký pro­stor a je jen málo scén, kde nezvo­ní tele­fon nebo někdo nemlu­ví do mobi­lu. Hrdinové se nemo­hou o ničem roz­hod­nout, aniž by něco neře­ši­li s někým po tele­fo­nu. Helena volá své sestře Kristýně (Nela Boudová) a řeší s ní její nové zná­mos­ti. V nou­zi nepo­hrd­ne ani svým býva­lým man­že­lem, kte­rý je evi­dent­ně potě­šen. Taky ener­gic­ká Bohuna si uží­vá volá­ní na všech­ny stra­ny a volat umí i únos­ci v Maroku. Bez tele­fo­nu by film byl polo­vič­ní. No dej­me tomu, že chce­me být moder­ní a všem uká­že­me, jak nám tele­fo­no­vá­ní napl­ňu­je život. Pravda je, že tele­fo­nic­ké hovo­ry ve fil­mu nejsou jen pod­ně­tem k dal­ší akci, ale občas jen nata­hu­jí čas.

Nový pří­běh, kte­rý se sou­běž­ně roz­ví­jí, je sezná­me­ní Kristýny a její­ho nápad­ní­ka Láďi (Jiří Langmajer). V pod­sta­tě je celý ten­to vztah jen kostr­ba­tě pro­po­jo­ván s vyu­ži­tím laci­ných vtíp­ků a „humor­ných“ scé­nek. Stejně tak prázd­ná a zby­teč­ná je posta­va Moniky (Tereza Kostková), kte­rá je obdi­vo­va­tel­kou spi­so­va­te­le Karla. Nepřinesla do pří­bě­hu nic a jedi­nou radost pro hereč­ku asi byla mož­nost oblék­nou výraz­né šaty.

Naopak jinou novou posta­vou, kte­rá se ve fil­mu obje­vu­je na krát­kou chví­li, je psy­chi­atr (Petr Nárožný) s nabíd­kou báječ­ných dopo­ru­če­ní pro nešťast­nou Bohunu. Jeho raci­o­nál­ní a dob­ře míně­né rady dosta­nou v podá­ní Evy Holubové pat­řič­ný komic­ký roz­měr. Škoda jen, že se posta­va psy­chi­at­ra v pří­bě­hu dál nero­ze­hrá­la. Tak zůsta­la veš­ke­rá akč­ní ini­ci­a­ti­va na Evě Holubové, kte­rá uká­za­la opět svůj smy­sl pro situ­ač­ní komi­ku a neza­vá­ha­la ani při akč­ních scé­nách s únos­ci.

Z herec­kých výko­nů hod­no­tím za výbor­nou Oldřicha Kaisera, kte­rý musel vyba­lan­co­vat svou posta­vu ve scé­nách komic­kých a akč­ních, ale také pře­svěd­čit o svém neo­do­la­tel­ném šar­mu. Bez akč­ní­ho zapo­je­ní to pla­tí i pro Jiřího Bartošku. Marie Poledňáková napsa­la hlav­ním muž­ským hrdi­nům posta­vy takřka na tělo.

Ve fil­mu je také mno­ho akč­ních scén a honi­ček, kte­ré mají pod­trh­nout lehce bláz­ni­vou atmo­sfé­ru dovo­le­né plné nedo­ro­zu­mě­ní v exo­tic­kém pro­stře­dí Maroka. Tady je na divá­ko­vi, zda mu budou situ­a­ce při­pa­dat směš­né nebo spíš trap­né. Jinak se poda­ři­lo tvůr­cům pře­nést na fil­mo­vé plát­no krás­ně roman­tic­ké zábě­ry zápa­du slun­ce na plá­ži, tajem­né ulič­ky Marrákeše i ruch na náměs­tí Djemaa El Fna.

Film je odleh­čen hud­bou Petra Maláska, kte­rý napsal hud­bu i k fil­mu Líbáš jako Bůh. Hudební dopro­vod není žád­ná bom­ba, a tak si divák vychut­ná pís­ně v podá­ní Oldřicha Kaisera a spol. Je vidět, že Marie Poledňáková vsa­di­la na osvěd­če­ný tým spo­lu­pra­cov­ní­ků a pat­řil do něj i stři­hač Adam Dvořák, kte­rý dal fil­mu nádech akč­ní gro­tes­ky. Naopak kame­ra pra­co­va­la nově pod vede­ním zku­še­né­ho Vladimíra Smutného a bylo to dob­ře. Záběry na noč­ní tajem­nou Prahu se poda­ři­lo sla­dit s klid­ný­mi zábě­ry s roman­tic­kou atmo­sfé­ru scén toče­ných v Maroku.

Přenesení děje do Maroka byl správ­ný tah. O co je scé­nář slab­ší, o to víc se může divák podí­vat na nezná­mé exte­ri­é­ry a inte­ri­é­ry. Film Líbáš jako ďábel má ambi­ce zaujmout nená­roč­nou zába­vou s dob­rý­mi her­ci.

---

---