Kritiky.cz > Filmy > Filmové recenze > Mezinárodní filmový festival Sitges 2018 – První dojmy 3 (Overlord, Freaks,…)

Mezinárodní filmový festival Sitges 2018 – První dojmy 3 (Overlord, Freaks,…)

162794206 429e7d
162794206 429e7d
1 hvězda2 hvězdy3 hvězdy4 hvězdy5 hvězd (zatím nehodnoceno)
Loading...
Festival skon­čil v nedě­li 14. říj­na, na slav­nost­ním zakon­če­ní byli vyhlá­še­ni vítě­zo­vé (cenu za nej­lep­ší film obdr­žel Climax reži­sé­ra Gaspara Noého) a celé­mu cere­mo­ni­á­lu před­chá­zel kon­cert fil­mo­vé hud­by Johna Carpentera, jehož se zúčast­nil spo­lu s hudeb­ní­ky i sám Carpenter. Za deset dní jsem tu viděl 40 fil­mů, před­po­sled­ní den jsem se dokon­ce sti­hl dostat k moři. Poslední noc jsme se s kole­gy roz­hod­li vyzkou­šet noč­ní fil­mo­vý mara­ton, ale po nároč­ném fyzic­kém i psy­chic­kém vypě­tí posled­ních dnů jsme vydr­že­li jen na jeden film, kte­rý i tak kon­čil ve tři ráno. V násle­du­jí­cím tex­tu, stej­ně jako ve dvou před­chá­ze­jí­cích (1, 2), si může­te pře­číst dal­ších deset prv­ních dojmů z fil­mů, kte­ré se zde pro­mí­ta­ly. Nezmiňuji tu ako­rát nový Halloween, na nějž jsem rov­nou napsal plno­hod­not­nou recen­zi, a pak něko­lik star­ších fil­mů z minu­lých dese­ti­le­tí nebo rela­tiv­ní novin­ky, kte­ré ale jsou nebo byly k vidě­ní již dří­ve (tře­ba ve Varech nebo na letoš­ním Be2Can).
Overlord
© Paramount Pictures

Overlord (Julius Avery, USA) – Over-the-top váleč­ná řeza­ni­ce pěti­ce ame­ric­kých výsad­ká­řů s nacis­ty, kte­ří ve Francii vaří expe­ri­men­tál­ní medi­cí­nu, s níž pře­mě­ňu­jí mrt­vá těla na zmu­to­va­né super-vojáky. Totální vítěz­ství naleš­tě­ných pro­ducti­on valu­es v jinak veskr­ze pod­prů­měr­ně napsa­ném pří­bě­hu plném jed­no­roz­měr­ných postav a stu­pid­ních ame­ric­kých klišé, kte­rý je něco jako Frankensteinova armá­da s mimo­řád­ně štěd­rým roz­poč­tem a oká­za­le exhi­bič­ní­mi akč­ní­mi scé­na­mi, spo­lé­ha­jí­cí­mi hod­ně na horo­ro­vě sty­li­zo­va­né prv­ky a expli­cit­ní bru­ta­li­tu. Když máte děra­vý a stu­pid­ní scé­nář, tak ho navíc prvo­plá­no­vá prů­boj­nost a vel­ký roz­po­čet málo­kdy zachrá­ní - vizu­ál­ní pozlát­ko sice může fun­go­vat jako náplast, ta se ale v tom­to pří­pa­dě sama rych­le odle­pí, když se nene­chá­te opít hod­ně půso­bi­vým výsad­ko­vým úvo­dem a uvě­do­mí­te si, že zby­tek fil­mu se ode­hrá­vá ve dvou loka­cích, že zom­bí­ky bys­te spo­čí­ta­li na prs­tech jed­né ruky, a že ani sebe­lep­ší tri­ky a mas­ky neza­máz­nou jalo­vé dia­lo­gy, absen­ci nad­sáz­ky, nedo­sta­tek nápa­di­tos­ti, před­ví­da­tel­ný tuc­to­vý děj a sku­teč­nost, že hrdi­nům se kon­stant­ně ple­te pod nohy šes­ti­le­tý chla­pe­ček s base­ballo­vým míč­kem v ruce, asi aby to bylo ješ­tě více ame­ric­ké. (50%)

Freaks (Zach Lipovsky, Adam Stein, Kanada) – Po celou prv­ní polo­vi­nu si film, ode­hrá­va­jí­cí se ve svě­tě, jehož záko­ni­tos­ti drží před divá­ky pod poklič­kou s pře­kva­pi­vou vytr­va­los­tí při­nejmen­ším do polo­vi­ny sto­pá­že, mini­ma­lis­tic­ky vysta­čí s posta­va­mi otce (Emile Hirsch) a dce­ry, scho­vá­va­jí­cí­mi se před oko­lím v zabed­ně­ném domě, kolem nichž vytvá­ří atmo­sfé­ru nejis­to­ty a mož­ná opod­stat­ně­né­ho, ale také mož­ná jen para­no­id­ní­ho stra­chu z nezná­mé­ho nepří­te­le. Ve dru­hé polo­vi­ně pak jde s prav­dou ven napl­no, při­čemž řada do té doby jen mlha­vých, nejas­ných a ilu­zor­ních moti­vů je koneč­ně dopl­ně­na o smy­sl a kon­text, posta­vám jsou při­řa­ze­ny kon­krét­ně vyty­če­né cíle a nako­nec dojde i na akč­něj­ší tri­ko­vé scé­ny, kte­ré však slou­ží pří­bě­hu a nikdy nejsou pou­ží­vá­ny jen na efekt. Prvky, kte­ré zná­me z ame­ric­kých vel­ko­fil­mů se sto­mi­li­o­no­vý­mi roz­počty, jsou tu nápa­di­tě a ori­gi­nál­ně vyu­ží­vá­ny ve pro­spěch pozo­ru­hod­ně vyprá­vě­né­ho a chytře vysta­vě­né­ho pří­bě­hu, kte­rý by vydal i na něko­lik pokra­čo­vá­ní nebo na tele­viz­ní seri­ál, a jemuž vévo­dí skvě­lý herec­ký výkon talen­to­va­né deví­ti­le­té Lexy Kolker. (80%)

Freaks
© Freak Productions Inc.

Cam (Daniel Goldhaber, USA) – Dějově atrak­tiv­ní, vizu­ál­ně pou­ta­vý a neho­ráz­ně sexy thriller o cam­gi­rl, co si vydě­lá­vá stre­a­mo­vá­ním své ero­tic­ké onli­ne show na inter­ne­tu, kde se sna­ží obstát v počet­né kon­ku­ren­ci a zís­kat pro sebe co nej­víc divá­ků. Pak jí ale tajem­ná dvoj­ni­ce ukrad­ne ze dne na den pro­fil a tím pádem i živ­nost a začne ji postup­ně obí­rat i o sou­kro­mí... Pozoruhodný a sym­pa­tic­ky ote­vře­ný náhled do živo­ta mla­dých dívek, co se nevá­ha­jí obna­žo­vat a de fac­to pro­sti­tu­o­vat na webu s ano­nym­ní­mi uži­va­te­li, je nato­če­ný pře­kva­pi­vě dyna­mic­ky a s citem pro čer­ný humor i bizar­nost někte­rých sexu­ál­ních úchy­lek veli­ce schop­ný­mi tvůr­ci, kte­ří se jím chytře vyja­dřu­jí k sou­čas­né­mu sta­vu živo­ta na inter­ne­tu a stre­a­mo­va­cích služ­bách. Působivá je i skvě­le vysta­vě­ná záplet­ka, během níž se hlav­ní hrdin­ka sta­ne obě­tí jaké­ho­si ďábel­ské­ho komplo­tu - kte­rý ale zůsta­ne bohu­žel nevy­svět­len, tak­že kdo ten komplot způ­so­bil a jak se mu to poved­lo, jsou otáz­ky, jež jsou záha­dou pone­cha­nou k vol­né inter­pre­ta­ci. Což je doce­la ško­da. (70%)

High Life (Claire Denis, USA/Francie/Německo/V.B./Polsko) - Těžko ucho­pi­tel­né, vláč­né a mimo­řád­ně nezá­živ­né vesmír­né dra­ma o sku­pi­ně trestan­ců, kte­ří si mís­to doži­vo­tí vybra­li služ­bu vědě, a oci­ta­jí se pro­to po zby­tek svých živo­tů na vesmír­né lodi ces­tu­jí­cí k čer­né díře, zatím­co se je pří­tom­ná dok­tor­ka (Juliette Binoche) sna­ží (sem tam i pro­ti jejich vůli) repro­du­ko­vat. Jestli to není sofis­ti­ko­va­ná umě­lec­ká kri­ti­ka psích mno­ží­ren na poza­dí bizar­ní his­tor­ky o tom, že lidé a divá zvěř k sobě nema­jí pří­liš dale­ko, tak nevím. Rozhodně to ale není dob­ře vyprá­vě­ný pří­běh, neb začí­ná neli­ne­ár­ně de fac­to od kon­ce, čímž pádem obe­re všech­no zbý­va­jí­cí dění (ode­hrá­va­jí­cí se ve fla­shbac­ku) o jaké­ko­li poten­ci­ál­ní napě­tí a dra­ma­tič­nost, pro­to­že všech­no vyzra­dí pře­dem. Už tak dost uta­ha­ný (a vzhle­dem k výše řeče­né­mu i extrém­ně před­ví­da­tel­ný) děj je pak ješ­tě zby­teč­ně naru­šo­ván poně­kud naho­di­lý­mi vzpo­mín­ka­mi hrdi­nů na jejich živo­ty na Zemi a dal­ší­mi izo­lo­va­ný­mi vsuv­ka­mi (veli­ce nepad­nou­cí scé­na s roz­ho­vo­rem s jakým­si věd­cem, ero­tic­ká pasáž z míst­nos­ti se sexu­ál­ním tre­na­že­rem...), aniž by exis­ten­ce těch­to sek­ven­cí měla něja­ké opod­stat­ně­ní, her­ci v čele s topor­ným Robertem Pattinsonem hra­jí vrchol­ně nesym­pa­tic­ké a otrav­né posta­vy, z nichž o vět­ši­ně se vůbec nic nedo­zví­te, veš­ke­ré myš­len­ky a význa­my jsou bru­tál­ně doslov­né, při­tom deva­de­sát pro­cent fil­mu je zou­fa­le o ničem, konec vyzní­vá do prázd­na a ani vizu­ál­ně to není žád­ný zázrak, tudíž tak nějak chy­bí důvod, proč se na to vůbec dívat. Příběh s tako­vým­to námě­tem by roz­hod­ně šlo vysta­vět hroz­ně zají­ma­vě, Claire Denis jej však svou nuce­ně umě­lec­kou vizí zašla­pa­la do země. (30%)

High Life
© Thunderbird Releasing

Maquia: When the Promised Flower Blooms (Mari Okada, Japonsko - Neskutečně sil­né a emo­ci­o­nál­ně půso­bi­vé ani­me fantasy-drama o spo­le­čen­ství nestár­nou­cích tka­dlen, kte­ré jsou jed­no­ho dne vyhná­ny do svě­ta oby­čej­ných lidí - když pak jed­na z nich, pat­nác­ti­le­tá Maquia, adop­tu­je lid­ské­ho novo­ro­zen­ce, tak dítě ros­te a stár­ne, zatím­co ona se nemě­ní. Jelikož je pro tka­dle­ny nezbyt­né se skrý­vat, musí se dvo­ji­ce hrdi­nů pře­sou­vat z mís­ta na mís­to, při­čemž jejich vztah se prů­běž­ně mění - pro Maquiu je chla­pec nej­pr­ve synem, pak bra­t­rem a nako­nec otcem, dokud se jejich ces­ty neroz­dě­lí. To vše na poza­dí roz­pa­du dří­ve moc­né­ho krá­lov­ství a blí­ží­cí se vál­ky. Překrásnému pří­bě­hu, efek­tiv­ně tema­ti­zu­jí­cí­mu sílu mateř­ské lás­ky, chy­bí ako­rát důsled­něj­ší zasvě­ce­ní do myto­lo­gie fan­ta­zij­ní­ho svě­ta a nao­pak pře­bý­vá nepří­liš pro­pra­co­va­ná ved­lej­ší linie s krá­lov­ským párem, všech­no ostat­ní je ale ori­gi­nál­ně vymyš­le­né, skvě­le napsa­né a při­ro­ze­ně dojem­né. (80%)

Mirai no mirai (Mamoru Hosoda, Japonsko) - Jemně, cit­li­vě a empa­tic­ky vyprá­vě­ný ani­me pří­běh z pohle­du čtyř­le­té­ho chlap­ce, jehož rodi­če si poří­dí dal­ší dítě, jemuž jsou nuce­ni věno­vat dost pozor­nos­ti, což klu­či­na neli­bě nese a pro­pa­dá se pro­to do růz­ných časo­vých a fan­ta­zij­ních rovin, kde mu pomá­ha­jí vyrov­nat se s nově vzniklou situ­a­cí růz­ní čle­no­vé jeho rodi­ny z dáv­né minu­los­ti i z blíz­ké budouc­nos­ti. Nádherně rea­li­zo­va­ný film s důra­zem na poe­ti­ku důvěr­ně zná­mých pří­hod z rodin­né­ho živo­ta, ori­gi­nál­ně oko­ře­ně­ných dět­skou fan­ta­zií a poda­ných nos­tal­gic­ky, dojem­ně a zábav­ně. Hlavní hrdi­na sice mís­ty půso­bí až zby­teč­ně moc ukři­če­ně a pro­tiv­ně, až na hra­ni­ci nesym­pa­tič­nos­ti, ale to je v této novin­ce od reži­sé­ra fil­mů Vlčí děti a Kluk ve svě­tě pří­šer také jedi­ná zásad­ní výt­ka. (80%)

Mirai no mirai
© Toho Company

The Man Who Killed Hitler and then The Bigfoot (Robert D. Krzykowski, USA) - Nejlepší je na tomhle fil­mu jeho bizar­ní název a Sam Elliott v hlav­ní roli badass důchod­ce, jenž ve dru­hé svě­to­vé zastře­lil Hitlera, a kte­ré­ho si v sou­čas­nos­ti, kdy vzpo­mí­ná na svou dáv­nou lás­ku, najme FBI k vysto­po­vá­ní a zabi­tí Bigfoota v kanad­ských lesích. Ani Elliottův herec­ký výkon, ani pře­kva­pi­vě sluš­ně nasní­ma­né a mís­ty i hez­ky reží­ro­va­né scé­ny (na pomě­ry ome­ze­né­ho roz­počtu) však bohu­žel nema­jí šan­ci obstát ve zce­la roz­pad­lém a nevy­rov­na­ném pří­bě­hu, kte­rý se sou­stav­ně vyhý­bá jaké­ko­li gra­da­ci, zjev­ně zce­la absurd­ní záplet­ku bere zby­teč­ně moc váž­ně a neu­mě­tel­sky zaha­zu­je všech­no to, co moh­lo být na ději zají­ma­vé. V pod­sta­tě se jed­ná o sla­bě vysta­vě­né a retrospek­tiv­ně vyprá­vě­né tor­zo mini­ma­lis­tic­ké váleč­né roman­ce na poza­dí dra­ma­tu o stár­nu­tí a hod­no­tě hrdin­ských činů, v níž úsměv­né a kra­tič­ké epi­zod­ky s Hitlerem a Bigfootem (plus jed­na izo­lo­va­ná nesmy­sl­ná pasáž s něja­kým Rusem a hole­ním vou­su, kte­rá se zbyt­kem fil­mu nijak nesou­vi­sí) tvo­ří jen naho­di­lé a zce­la nevy­u­ži­té odboč­ky. (30%)

The Wind (Emma Tammi, USA) – Minimalistické počát­ky osidlo­vá­ní divo­ké­ho zápa­du z pohle­du ženy, kte­rou v době man­že­lo­vy nepří­tom­nos­ti stra­ší démon z pré­rie. Psychologicky vysta­vě­né­mu horo­ru slu­ší neli­ne­ár­ní vyprá­vě­ní, pře­ska­ku­jí­cí pře­kva­pi­vě pře­hled­ně mezi něko­li­ka časo­vý­mi rovi­na­mi, v nichž se postup­ně sys­te­ma­tic­ky odkrý­va­jí tragé­die dvou spřá­te­le­ných man­žel­ských párů. Nadprůměrní her­ci i nad­prů­měr­ná režie, úspěš­ně se sna­ží­cí budo­vat napě­tí a tajem­no, aniž by při­tom upa­da­la do ruti­ny nebo uka­zo­va­la pří­liš mno­ho. Spíš jde o sice psy­cho­lo­gic­ké dra­ma než o horor, ale chytře a schop­ně rea­li­zo­va­né. Vtipné je, že film točí­cí se kolem žen­ských hrdi­nek, kte­rý reží­ro­va­ly a napsa­ly také ženy, je v pod­sta­tě o tom, jak to ty hrdin­ky nema­jí v hla­vě v pořád­ku. (70%)

The Wind
Photo © Soapbox Films

Aniara (Pella Kågerman, Hugo Lilja, Švédsko) – Poctivě nato­če­né a půso­bi­vě napsa­né sci-fi o něko­li­ka tisí­cích pasa­žé­rech smě­řu­jí­cích na Mars ve vesmír­né lodi, kte­rá musí po neho­dě a vychý­le­ní z kur­zu zaho­dit veš­ke­ré pali­vo. Následná mno­ha­le­tá ody­sea, sle­du­jí­cí zánik lid­ské civi­li­za­ce pro­střed­nic­tvím pro­mě­ňu­jí­cí se atmo­sfé­ry v izo­lo­va­ném spo­le­čen­ství pone­cha­ném napo­spas, v němž postup­ně zmí­rá nadě­je i smy­sl exis­ten­ce, skvě­le budu­je pár zásad­ních postav (zejmé­na hlav­ní hrdin­ku) i svět, v němž se děj ode­hrá­vá. Pod efekt­ním povr­chem lze dokon­ce vyčíst i myš­len­ko­vě hlu­bo­kou, pro­vo­ka­tiv­ní a nekom­pro­mis­ní vizi, jejíž rea­li­za­ci však poně­kud podrá­ží nohy ta sku­teč­nost, že pří­běh pří­liš dlou­ho setr­vá­vá na jed­nom mís­tě, téměř negra­du­je, a na kon­ci, když se to všech­no sna­ží narych­lo dohnat, nene­chá dost pro­sto­ru finál­ním devas­tu­jí­cím obra­zům na to, aby stih­ly dosta­teč­ně zare­zo­no­vat. (70%)

Monster (Jong-ho Heo, Jižní Korea) - Hodně zvlášt­ní a prů­měr­ně nato­če­ný mix akč­ní­ho his­to­ric­ké­ho fil­mu, krva­vé­ho horo­ru se zabi­jác­kým mon­strem a dement­ní kome­dií, v níž čle­no­vé jakési kon­spi­rač­ní sku­pi­ny tero­ri­zu­jí oby­va­te­le měs­ta domně­lý­mi úto­ky krve­lač­né pří­še­ry, aniž by tuši­li, že v lese za měs­tem žije pří­še­ra sku­teč­ná. Pro cel­ko­vou atmo­sfé­ru jsou sig­ni­fi­kant­ní hlav­ní hrdi­no­vé, dva brat­ři a dospě­lá dce­ra jed­no­ho z nich, při­čemž oba muži mají být jed­nak kome­di­ál­ní posta­vy nemotor­ných neši­ků a záro­veň býva­lí čle­no­vé krá­lov­ské gar­dy, pro­fe­si­o­nál­ní bojov­ní­ci a mistři bojo­vých umě­ní, což nejde úpl­ně dohro­ma­dy. Až na nepří­liš funkč­ní humor jde o povět­ši­nou doce­la efekt­ní a zábav­nou vykrá­dač­ku vše­ho mož­né­ho s hezkou kame­rou, boha­tou výpra­vou a sluš­ný­mi tri­ky, v níž se bohu­žel dost tlu­če sna­ha o seri­óz­ní dra­ma­tic­ké poje­tí s kome­di­ál­ní nad­sáz­kou. (60%)


Jak bude rekla­ma vypa­dat?
-
Nechceš zde rekla­mu napo­řád jen za 50 Kč?
Zobrazit for­mu­lář pro nákup
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
  • #2123: Caravaggio26. května 2020 #2123: Caravaggio Caravaggio (Le caravage)Vydalo nakladatelství Crew v brožované vazbě a v pevné vazbě v roce 2020. Původně vyšlo jako sešity "Le caravage". České vydání má 120 stran a […] Posted in Recenze komiksů
  • Osamělý svobodný muž – 982. prosince 2021 Osamělý svobodný muž – 98 Posted in Komiks
  • Colic: dek hen pee (2006) 30. ledna 2013 Colic: dek hen pee (2006) Je opravdu možné, aby jste za svoje hříchy z minulého života platili vy a vaši blízcí nyní? Phrae a Pong jsou mladý pár zamilovaných lidí, kterým do jejich života vstoupí radostná […] Posted in Horory
  • Smysl života podle Monty Pythona12. dubna 2004 Smysl života podle Monty Pythona Skupina Monty Python komentuje svým tradičním drsným, suchým, sarkastickým a kontraverzním humorem sedm fází lidského života (Zázrak zrození, Výchova a vzdělání, Život je boj, Střední věk, […] Posted in Filmové recenze
  • Moudrost Hathorů: Nadčasová duše a starý Egypt26. listopadu 2018 Moudrost Hathorů: Nadčasová duše a starý Egypt Z knihy mám dva dojmy, které nebudu skrývat. Skrytý potenciál cvičení, které je v knize popisováno a které má více probouzet životaschopnost člověka a košatost jeho vnímání, a všechny ty […] Posted in Recenze knih
  • Budou Bethesda hry exkluzivní? To stále nevíme, jelikož se k...21. září 2020 Budou Bethesda hry exkluzivní? To stále nevíme, jelikož se k... Budou Bethesda hry exkluzivní? To stále nevíme, jelikož se k tomu Microsoft přímo nevyjádřil ale ujistil, že exkluzivitu her bude posuzovat jednotlivě případ od případu a že budou vycházet […] Posted in Krátké herní aktuality
  • Bukarest Fleisch (2007) 25. prosince 2011 Bukarest Fleisch (2007) Pořádně si rozmyslete, jestli si někde dáte německé hovězí maso! Mohl by se vám totiž pěkně změnit apetit. Studentka Lara se od policie dozví, že celá její rodina zemřela při […] Posted in Horory
  • Supergirl aneb Důstojný závan 90kové atmosféry8. července 2018 Supergirl aneb Důstojný závan 90kové atmosféry „Když jsem byla dítě, moje planeta Krypton byla zničena…“ Kara Zor – El Jakou cestou se vydal seriál věnovaný Supermanově sestřence? Superman a Batman jsou pravděpodobně nejčastěji […] Posted in TV Recenze
  • Stážisti | The Internship [60%] 23. října 2013 Stážisti | The Internship [60%] Owen Wilson a Vince Vaughn opět spolu. Dvojice komediálních herců, kteří se naposledy v hlavní rolích spolu sešli v komedii Nesvatbovi, se vrací po letech s další komedií. Tenokrát se […] Posted in Filmové recenze
  • Laura Dern11. července 2014 Laura Dern Laura Elizabeth Dernová, nepřechýleně Dern, (* 10. února 1967) je americká herečka, režisérka a filmová producentka. Pochází ze známé herecké rodiny, jejím otcem je Bruce Dern a matkou […] Posted in Profily osob
Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

|

0
Budeme rádi za vaše názory, zanechte prosím komentář.x
Stránka načtena za 3,45683 s | počet dotazů: 253 | paměť: 71790 KB. | 17.06.2024 - 14:58:33