Minamata

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

MINAMATA je jeden z těch vzác­ných sním­ků, u kte­rých máte pocit, že vám vůbec nepří­slu­ší je hod­no­tit. Ne pro­to­že by to byl tak výji­meč­ný film, nýbrž pro­to, že věr­ně zachy­cu­je utr­pe­ní desí­tek sku­teč­ných lidí. Filmařsky to není nej­lep­ší film roku. – Kamera je špič­ko­vá, když ji sví­rá Gene Smith, ale sklouz­ne do šedé­ho prů­mě­ru, jakmi­le ji od něj pře­vez­me kame­ra­man Benoît Delhomme. Herecké výko­ny jsou sluš­né, když vez­mu v potaz Minami, osca­ro­vé, přimhouřím-li nad oko Deppem… ovšem ostat­ní her­ci nejsou bez­chyb­ní a ani scé­nář jim pro­dá­ní posta­vy dva­krát neu­leh­ču­je. Hudba je bar­vi­tá, pod­ma­ni­vá, čas­to se vám zaře­zá­vá hlu­bo­ko pod kůži a stup­ňu­je emo­ce, jin­dy však jen klou­že po povrchu. Hlavním pilí­řem Deppova nové­ho dra­ma­tu je téma. Soucit a lid­skost, kte­ré ve vás pro­bu­dí, si pro­ži­je­te spo­leč­ně s ústřed­ním foto­žur­na­lis­tou. A dojem, kte­rý ve vás Minamata zane­chá, bude­te z hla­vy dostá­vat ješ­tě hod­ně dlou­ho! Více ZDE.