Miniaturista

Miniaturista je pří­běh, kte­rý se ode­hrá­vá v roce 1686 v holand­ském měs­tě Amsterdamu. Hlavní hrdin­kou je mla­dá Petronella (tu doko­na­le ztvár­ni­la mla­dič­ká hereč­ka Anya Taylor-Joy), jež se na nalé­há­ní své mat­ky pro­vdá za boha­té­ho muže, obchod­ní­ka Johannesa Brandta (Alex Hassell), aby pomoh­la své rodi­ně z dlu­ho­vé­ho zatí­že­ní.

Johannes Brandt, i když je vel­mi šar­mant­ní a pohled­ný muž, má však jed­no tajem­ství, kvů­li kte­ré­mu nemů­že dostát plně svým man­žel­ským povin­nos­tem. Za jak dlou­ho se podaří Nelle toto tajem­ství roz­lousk­nout?

Johannes své novo­man­žel­ce ihned po pří­jez­du do nové­ho domo­va daru­je pozo­ru­hod­ný dar, a to mini­a­tur­ní kopii jejich domu vyho­to­ve­nou ve skří­ni. Petronella poprosí tvůr­ce skří­ně o vyho­to­ve­ní něko­li­ka málo doplň­ků do prázd­né­ho domeč­ku, ale to ješ­tě netu­ší, že ji mini­a­tu­ris­ta bude i nadá­le posí­lat dal­ší a dal­ší doplň­ky a drob­nos­ti pro dome­ček.

Nic by se nedě­lo, a člo­věk by to i lehce pře­šel, ale posí­la­né mini­a­tu­ry nahá­ní hrů­zu, neboť jsou odra­zem sku­teč­né­ho živo­ta domu za záclo­nou tajem­ství, a mini­a­tu­ris­ta děsi­vě kou­sek po kous­ku odkrý­vá záhad­ná tajem­ství její rodi­ny a jed­not­li­vých čle­nů.

Samotná Nelly by ráda zna­la totož­nost mini­a­tu­ris­ty, a pro­to se s ním sna­ží vše­mi mož­ný­mi a dostup­ný­mi cesta­mi s ním navá­zat kon­takt a vypá­t­rat ho, pro­to­že jak se zdá, ví o její rodi­ně vel­mi mno­ho, a kdo ví, mož­ná je i šmí­ru­je. Ví toho spous­ty, a to i o tajem­stvích, kte­rá si rodi­na vel­mi peč­li­vě stře­ží pod poklič­kou.

Sledovat mini­sé­rii toho­to his­to­ric­ké­ho dra­ma­tu se mi moc líbi­lo, neboť v sobě nesl pří­běh plný tajem­ství, kde kaž­dý před někým něco skrý­vá a člo­věk se mohl spo­lu s hlav­ní hrdin­kou pono­řit do odkrý­vá­ní nej­růz­něj­ších tajem­stvích. Někdy jsem oprav­du byla vel­mi nemi­le pře­kva­pe­ná, jak se osu­dy jed­not­li­vých hrdi­nů mohou navzá­jem pro­plé­tat.

Myšlenka a samot­né zábě­ry na mini­a­tur­ní dům o deví­ti míst­nos­tech a s doko­na­le pro­pra­co­va­ný­mi mini­a­tur­ní­mi posta­vič­ka­mi a doplň­ků ve mně vyvo­lá­va­lo mráz po zádech, a půso­bi­lo tro­chu stra­ši­del­ně, neboť člo­věk zpo­čát­ku netu­šil, jakou sku­teč­nou roli ten­to záhad­ný dome­ček před­sta­vu­je.

Autoři doko­na­le a pre­ciz­ně zpra­co­va­li vizu­ál­ní strán­ku pro­střed­nic­tvím nád­her­ných a honos­ných inte­ri­é­rů, deko­ra­cí a dobo­vých kos­tý­mů. Nechybí samo­zřej­mě ani věr­ná dobo­vá atmo­sfé­ra puri­tán­ské­ho Holandska a teh­dej­ší vní­má­ní homose­xu­a­li­ty a ide­o­lo­gic­ké nesvo­bo­dy v 17. sto­le­tí.

---